Používání elektronických

Technologie jako nástroj komunikace. Používání elektronických a digitálních médií v budapešťském Artpool Art Research Center od roku 1980 dodnes

Flóra Barkóczi, Budapešť

V roce 1983, kdy hranice zemí východní Evropy byly od zbytku kontinentu stále v podstatě uzavřené a telefonní hovory v Maďarsku sledoval stát, zorganizoval Artpool první telekomunikační setkání Telephone Concert. Příspěvky měli vídeňští umělci Robert Adrian X a Helmut J. Mark, Rainald Schumacher z Berlína, a skupina maďarských umělců, mezi nimiž figurovali i organizátoři celé události János Vető a György Galántai z Budapešti.1 Koncert se konal v bytě Györgyho Galántaie a Júlie Klaniczay - zakladatelů spolku Artpool - kde se tehdy také nacházel jeho archív. Koncert probíhal přes telefonní linku a díky zesílení signálu v reproduktorech, možné účastníci mohli vstupovat do přenosu i poslouchat zvuk a hudbu ze všech třech zemí. Samozřejmě, že omezená kvalita telefonního spojení byla nedílnou součástí tohoto zvukového projektu. Do čtyřhodinového programu se zapojilo asi čtyřicet umělců z Maďarska a další umělci z Rakouska a Německa; nešlo pouze o to uspořádat náročné telekomunikační setkání, ale i reflektovat utopickou situaci uměleckého dialogu mezi Východem a Západem.2

Před rokem 1989, před pádem Železné opony, byly archivářské strategie východoevropských zemí stále ještě určovány jejich politicko-kulturním kontextem. Vzhledem k tomu, že mnoho umělců bylo státními institucemi přehlíženo, začali si vytvářet různé vlastní archivářské a dokumentační metody, což často vedlo k historizaci vlastních děl.3 Takové aktivity spočívaly mimo jiné v používání dostupných experimentálních technologií, jako třeba video nebo zvukové nahrávky, fax, xerox, i alternativní formy publikování, jako je vytváření a distribuce samizdatu. Vzhledem k tomu, že v daném regionu tehdy nebyl trh s uměním, zaměření na procesy archivace a uchovávání umělcům pracujícím s experimentálními médii často nepřišlo důležité.

Nápad založit a provozovat Artpool Art Research Center v Budapešti jako archív, knihovnu a výzkumný prostor od svého založení v roce 1979 vycházel z myšlenky „aktivního archívu“Györgye Galántai. „Aktivní archív“ vnímá archív jako proces: vedle sbírání a uchovávání materiálů otevírá debatu neustálým sdílením shromážděných materiálů.4 Cílem bylo uchovat soudobé umělecké formy a média počínaje od 60. let 20. století, neboť právě tato éra byla oficiální kulturní ideologií opomíjena. Za socialismu používal Artpool pro mezinárodní komunikaci informací mail art, ale pro Galántaie se tato platforma stala i součástí vlastní umělecké praxe. Mail art a poštovní korespondence mezi umělci, stejně jako osobní setkání, se vedle jiných experimentálních uměleckých aktivit, které nebyly státem podporovány, staly hlavní metodou pro akvizici archívních materiálů. Korespondence Artpoolu, probíhající prostřednictvím poštovní služby i osobního kontaktu, přispěla k dalšímu rozrůstání sbíre..

Artpool vždy sledoval vývoj nových technologií, a jejich užívání se také stalo nedílnou součástí archívní strategie. Nejdůležitějším předchůdcem Artpoolu bylo studio v kapli ve městě Balatonboglár, založené začátkem 70. let 20 století, zaměřující se na prezentaci uměleckých experimentů s novými médi a technikami, jako jsou fotografie, video či xerox. Takové technologie nejen jako umělecká média pro účely sbírky, se staly také důležitou součástí archívního přístupu v Artpoolu. Počítače a jiné technologie vyráběné na západě však byly ve východním bloku až do začátku 90. let těžko dostupné. první výstava, představovující umění vytvořené výpočetní technikou, byla V Maďarsku uspořádána až v roce 1986.5 S nástupem elektronických a digitálních technologií ke konci 80. let minulého století začal Artpool také využívat počítače a později CD-ROM a internet.

80. léta minulého století byla pro Artpool v prvním desetiletí aktivního budování archívu rušná, činnost centra byla stále sledována režimem, a musel púsobit v ilegalitě. Aby mohly i nadále rozšířovat svou sbírku, Artpool mezi lety 1983 a 1985 vytvořil a distribuoval vlastními silami publikovaný samizdat Artpool Letter (AL), obsahující texty, konverzace a další příspěvky aktérů Maďarské a mezinárodní undergroundové umělecké scény.6 Jako příklad lze zmínit Newsletter č. 9, obsahující rozhovor s multimediální umělkyní Joan Jonas při příležitosti její performance a promítání videa, které se konalo v Budapešti v roce 1984. György Galántai nahrál z performance zvukový záznam, který byl pak vydán jako audio kazeta, a jako program tzv, Artpool Radia, které Artpool provozoval v letech 1983 až 1987. Toto experimentální pseudo-rozhlasové studio vysílalo také záznamy z maďarské podzemní scény, nebo nahrávky, které Artpool dostával ve formě zvukových kazet ze zahraničí. Většina nahrávek byla použita jako materiál pro Artpool Letter. Všech osm vydání Artpool Radio připravil György Galántai, který i navrhl přebaly všech kazet. Jako zvukové periodikum se Artpool Radio inspirovalo podobným a známým projektem Gábora Bódyho Infermental (Bódy rozesílal VHS video kazety) od roku 19807 a figurující jako jeden z prvních projektů využívajících elektronické sítě, a nepřímo předznamenávající příchod internetu v devadesátých letech. Všechny nahrávky publikované v rámci projektu Artpool Radio jsou dnes dostupné na stránkách Artpoolu, a jsou dobrým příkladem tehdy nového typu experimentů s digitálními technologiemi.8

Se změnou režimu v Maďarsku v roce 1989 se z doposud v ilegalitě působícího Artpoolu stala nezisková organizace, podporovanáměstskou radou (magistrátem) a různými dalšími subjekty. Magistrát poskytl v centru Budapeště prostory pro uložení archívu, umožňující pořádat události pro veřejnost. V návaznosti na předešlé aktivity, spojené s budováním mezinárodní sítě umělců skrze poštovní a telekomunikační služby byla v roce 1992, kdy Artpool povstal z popela, realizována dále událost Decentralized World-Wide Networker Congress Budapest Session.9 Akce byla součástí série Decentralized World-Wide Mail Art Congress, který se od roku 1986 konal každý rok, a který založili H.R. Fricker a Günther Ruch - dva umělci pracující s mail artem –. S mottem „Kdekoliv se setkají dva a více mail artových umělců – vznikne kongres“, si akce kladla za cíl stát se osobním setkáváním umělců, kteří se doposud „stýkali“ jen prostřednictvím korespondence. Velmi důležitá byla koncepce „decentralizované sítě“, stejně jako fakt, že v době elektronické komunikace se dalo očekávat, že se sítě rychle rozšíří, protože připojit se k síti je možné z jakéhokoliv místa na světě. Kongres zorganizovaný Artpoolemse také zabýval „copy artem“ a otázkami jak elektrografick technologie jako je faxu, vuyžít pro budování mezinárodní spolupráce. Díla, která v rámci této spolupráce vznikla, reflektovala povahu (elektronických) sítí. Třídenního kongresu se účastnilo 86 umělců z celého světa, událost byla dokumentována v Artpool Faxzine,10 a konala se i výstava sestavená ze zaslaných a přijatých artefaktů.

V roce 1993 zorganizoval Artpool akci Danube Connection – Electronic Communication Happening, připomínající již zmíněný projekt Telephone Concert z roku 1983. Podobně, jako tomu bylo u Telephone Concert, byla událost Danube Connection realizována ve spolupráci s Robertem Adrianem X (1935–2015), který právě pracoval na dvouletém kurátorském projektu ZEROnet – budování mezinárodní sítě pro umělce, postavené na rané počítačové technologii BBS, Bulletin Board System . Robert Adrian X – který se nejvíce proslavil projektem The World in 24 Hours, což byl elektronický telekomunikační projekt, který vznikl v rámci Ars Electronica v roce 198211 – Robert Adrian spolupracoval s Freihaus-Kunstlabor ve Vídni, jako partnerskou institucí a interaktivní událost se odehrávala mezi Vídní a Budapeští pomocí „video telefonu“. Mezinárodním umělcům poslala otázku „Proč komunikovat?“ Získané odpovědi byly pak v rámci projektu zveřejněny. Myšlenka propojit elektronickou sítí dvě města ležící na Dunaji byla reakcí na novou politickou situaci, ve které, po svém znovuzaložení - Artpool jako etablované výzkumné centrum, mohl se svými západními partnery svobodně komunikovat.

V 90.letech se Artpool zapojoval do dalších elektronických a telekomunikačních akcí jako byly interaktivní projekt Curriculum Vitae (1996), využívajcí poštu, telefon, fax a internet pro budování užší spolupráce mezi institucemi ve čtyřech městech:12 Galeria Multimedia IESA v Paříži, Museum Corner v Benátkách, Muzeum města Skopje a Artpool v Budapešti vytvořily instalace, odkazující na  své archívy a dokumentace, případně navazující na předešlé aktivity. Vzniklé materiály byly sdíleny pomocí faxu, xeroxu, pošty či emialu a tvořily společné participativní dílo.

V roce 1993 se technologie www (World Wide Web) stala součástí veřejné domény a zásadně změnila komunikační strategie umělecnéího světa. Artpool zveřejnil vlastní internetové stránky koncem roku 1995 a od roku 1996 začal poskytoval volný přístup k internetu pro návštěvníky a výzkumníky pracujícím s archívem.13 Několik let po spuštění stránek György Galántai o internetu napsal: “Je to nástroj. Možnost rozvinout vztahy započaté mail-artem”.14 Galantái stránky Artpoolu navrhl (a dosud je administruje) jedinečným způsobem, odkazujícím na estetiku a logiku jazyka HTML, vyvinutého v 90. letech. Mnoho internetových stránek, pro speciální projekty Artpoolu lze vnímat nejen jako jisté rozhraní komunikace a sdílení informací s veřejností, ale také jako svébytná umělecká díla. Například vícekanálové audiovizuální dílo Networker Bridge odkazuje na bookwork stejného jména z roku 1994 a používá formální asociace s tarotovými kartami;15 Stránky věnované Ray Johnsonovi, prezentují výzkum z Johnsonovy výstavy připravené Artpoolem v roce 1997;16 webová adaptace bookworku UNI/vers(;) evokuje dynamiku offline čtení a stránky přenáší do online prostředí hyperlinků.17

Období po změně režimu bylo pro region východní Evropy i pro Artpool velmi nadějné, avšak podmínky pro neziskové organizace jako je Artpool se v průběhu nultých let 21. století stávaly náročnější: bez finanční podpory od vlády mohl Artpool existovat jen díky různorodým formám financování.Jeho transformace pod větší instituci se stala postupně nevyhnutelná protože by zajistila uchování archivních materiálů. V roce 2015 se Artpool stal součástí Muzea výtvarných umění v Budapešti, jako vlastní oddělení. Integrace přinesla nejen finanční a infrastrukturální podmínky umožňující jeho další fungování, ale umožnila pokračovat v snaze šířit a zpřístupňovat infomace . Budoucnost Artpoolu je stále aktuální také , protože v roce 2020 se stává součástí nově založeného oddělení Muzea výtvarných umění Central European Research Institute of Art History. Jako nová instituce se stane Artpool multimediálním výzkumným centrem, kde budou mimo jiné vznikat nové strategie pro uchovávání uměleckých děl.

Překlad Vít Bohal

Obr. 1: Telefonní koncert mezi Budapeští, Vídní a Berlínem, zorganizován Robertem Adrianem X a Helmutem J. Markem. Koordinace: János Vető a Artpool Budapešť, 15. dubna 1983.

Obr. 2: Kazeta Artpool Radio č. 3, obsahující nahrávky Telephone Concert, pořádaný v roce 1983, publikováno 1983.

Obr. 3: Pozvánka na telekomunikační událost Danube Connection, 1993.

Obr. 4: Screenshot stránek Networker Bridge, https://www.artpool.hu/bookwork/bridge/bridgeMain.html

Flóra Barkóczi – je historička umění a konzervátorka pracuje v Artpool Art Research Center v Budapešti. Absolvovala studium dějin umění na Eötvös Loránd University v Budapešti a Humboldtově Universitě v Berlíně. Po studiích působila v Robert Capa Contemporary Photography Center a v acb ResearchLab v Budapešti. Zabývá se zejména avantgardou let 1960 až 70 ve střední Evropě, konceptuálním uměním, fotografií a novomediálním uměním. V současnosti pracuje na projektu o net-artu v 90. letech v Maďarsku. Publikuje texty a kritiky v angličtině a maďarštině. artpool.hu

content