Woody Vasulka a utopie autonomního díla

Woody Vasulka a utopie autonomního díla

What are the consequences of all this in ethics and aesthetics? The Ethical Imperative: Act always so as to increase the number of choices. The Aesthetical Imperative: If you desire to see, learn how to act. Heinz von Foerster

Podle proklamátora nového vědního oboru endofyziky biochemika profesora Otto E. Rösslera se náš svět vlivem nových zobrazovacích médiií stává čímsi jako "interfacem" - rozhraním. Tímto novým prizmatem vnímáme své okolí a v jeho ramifikacích přemýšlíme, uvažujeme a jednáme. Universum elektronických sítí a signálů, kde jsou určujícím faktorem numerické procesy počítačových technologií, není pak pouze nějakým vnějším světem dat a informací”, ale světem, s nímž se musíme znovu učit žít, protože ten reálný svět bez nich přestává “fungovat”. Samotná "realita" se stala množinou symbolických a výrazových “procesů” a každá nově vyvinutá interface – určované například novým technickým modelem se stává dalším prizmatem, které kolem sebe - ať vědomě, nebo nevědomě neustále nosíme. Rozhraní ovlivňuje každý percepční modus, každý akt interakce s vnějším prostorem i každou zpětnou vazbu v neurofyziologických procesech naší mysli.

Otto E. Rössler soudí, že přírodní vědy a epistemiologie jsou od Descartovy doby formovány představou, že je možné vyvinout operativní autonomní jazyk, který bude zbaven naší tělesnosti a našich percepčních nahodilostí, emocí a hodnotících soudů. Takový jazyk by zaznamenával pouze "objektivní procesy“, data, fakta, vztahy. Tak by se matematika stala tím univerzálním klíčem k popisu a dekódování reality a jazyk umění by v hájemství “pravdy” ztratil smysl. Pokud by se ovšem snahy o “čistý” objektivní jazyk neukázal jen další kapitolou lidských „příběhů o světě”.

Hry a simulace

Takzvaný Turingův test je kontrolní systém, jehož pomocí lze zkoumat, jestli lze matematickému počítačovému programu přisoudit vlastnost, nazývanou trochu záhadně inteligence. Alan Turing se inspiroval hrou s přibližně těmito pravidly: hrají ji tři osoby - muž (A), žena (B), a někdo třetí (C) kde na pohlaví nezáleží. Tazatel sedí s ostatními ve stejném prosotru, ale je vizuálně oddělený od dvojice aktérů. Cílem tazatele je zjistit, kdo z nich je muž a kdo žena. Zná je pouze pod přezdívkami X a Y, a na konci hry řekne "X je A a Y je B" nebo "X je B a Y je A." Tazatel může pokládat A a B nejrůznější otázky. Variace testu navržená Turingem se liší v tom, že jeden z aktérů testu je počítač a tazatel má za úkol určit, kdo je člověk a kdo jen předstírá myšlení – tedy stroj. Pokud se počítači podaří tazatele splést, lze jej označit za projev inteligence. Test byl v posledních 50 letech tématem mnoha diskusí a objektem kritiky v oblastech umělé inteligence, filosofie a kognitivních věd a dodnes rozděluje vědeckou a technickou obec na realisty, nebo technoskeptiky a na technoutopisty. Jde o jeden ze formativních prvků moderní epochy: lze antropomorfizovat, polidštit stroj? Kybernetika, systémové teorie se věnovala hledání paralel mezi elektronickými modely a lidskou myslí a uvažováním. Vychází z premisy souběžnosti procesů a programů uvnitř počítače a biologických procesů uvnitř CNS, protože oba jsou založeny na stejných, nebo podobných principech přenosu informace. Druhý teorém spolehá na exponenciální křivku výkonnosti komputace v posledních desetiletích a předpokládá nahrazení nedokonalého a chybujícího organického prostředí mozku komplexními počítačovými systémy2. Kybernetika navrhla pro tuto potenciální interakci obecný rámec, science fiction vytvořila mýtus cyborga a postmoderní kritická analýza a digitální technologie vyvinuly binární kód a signál jako stavební jednotky nového univerza (3).

Korelace systému lidského myšlení a jazyka a umělého jazyka komputace je sice určujícím rámcem industriální i postindustrální epochy, ale obsahuje v sobě také řadu ohlasů předvědecké doby. Setkávají se racionální, mýtické, emocionální vrstvy a znaky uvažování, hodnot a motivů. Zpětné vazby mezi technikou a kulturou – jejímiž aktuálními formami je nejspíš umění elektronických médií - v různých podobách a souvislostech najdeme u mnoha současných umělců od poloviny XX. století. také z mediální archeologie filmového obrazu a dějin evropské civilizace XX. Století formou reinterpretace nalezených archivních dokumentárních záběrů. Zároveň pokračoval v pokusech s dekonstrukcí elektronického obrazu a postupoval do nitra elektronického kódu v krajině nelineárního času. Postupně opouští rámec a nástroje videa (podobně jako před lety celuloidový filmový pás) a v 90 letech se soustředil na konstruování komplexního „divadelního“ hybridního modelování skuečnosti. Zde se virtuální a skutečný prostor, kinetický reagtivní mechanismus, divák a obraz, text, zvuk prostupují v kyberneticky řízeném imersivním prostředí. Tato pilotní soustrojí se mají stát zónou, kde jakoby neplatí zákonitosti ideologických a ekonomických systémů, která se stane „dveřmi vnímání“ vstupem do autonomie svobodné akce. Oproti vlastně poměrně tradičnímu percepčního modu sledování lineárního videa, který nás skleněným rozhraním monitoru izoluje od artefaktu, zde mělo dojít k “rozšířenému modu” percepce, nezatíženému percepčními stereotypy kukátkového a centrického prostoru.

Novou sérii asambláží, na kterou Vašulka pracuje v 90. letech, označuje shrnujícím termínem “Hybridní Automata” a “Bratrství”. Jde se o proměnlivou, komplexní technologicko-kineticko strukturu. Je to exkurz do dějin vizuality, vědy, umění i magie a lze jej interpretovat jako obdobu alchymistického “Velkého díla”: magie a vědy, hmoty a energie, dialogu člověka a stroje, stroje jako našeho alter ega, stroje jako "dvojníka" jako "doppelgangera". S magickým světem optických aparátů se sběratel a vynálezce (pří)strojů Vašulka vyrovnal už v publikaci "Eigenwelt der Apparatewelt: Pioniere der Elektronischen Kunst". Na pozvání Petera Weibela byli v roce 1991 Vasulka a skladatel David Dunn pozvání ke kurátorství této výstavy v rámci festivalu Ars Electronica v roce 1992. Zmapovali zde dějiny výzkumu a vývoje nových optických a zvukových nástrojů a prototypů, věnovali se i teoretickým otázkám o principech elektronického média (ve spolupráci s autorem publikace Expanded Cinema Gene Youngbloodem). V publikaci, editorsky připravené Davidem Dunnem nabídli poučenou a kritickou analýzou fenoménů jako jsou kódy, signály, filmové pole/frame, generování, skenování obrazu, problematika "nenarativní" sekvence, elektromagnetické pole, informace, atd.

Brotherhood

“Když uvažujeme v kontextech média, pak je prostor to, co sami vytváříme. Je to prostor tvořený strojem. Jde o fragmenty informací, vytvořené rukodělně, vtažené do kognitiního kontextu, eventuálně se (tyto fragmenty) mohou stát samy produktem přístroje. To (vše) je zprostředkované počítačem, protože všechny modality prostoru jsou reprezentovány ve stroji tak, že jsou jím struktury dat organizovány. Jde v podstatě o novou oblast reprezentace světa.. jde o ne-centrický prostor.” Woody Vašulka

Termín "Bratrstvo" evokuje pocit ambivalence: spojuje dávné tradice tajných společenstev učenců se světem vojenských výzkumných institucí a technologických think-tanků. Asambláž kybernetického prostředí "Brotherhood" spojuje oba komplementární vzájemě se doplňující prvky: ten hermetický i ten zjevný (i když s lehce ironickou notou a kritickým odstupem). Fyzicky jde o soustavu transmutovaných, preparovaných (upravených) nelezených mechanismů, které Vašulka získal z výprodeje výzkumných laboratoří vojenského centra v Los Alamos. Bratrstvo politiků, inženýrů a vědců NASA - funkcionářů moci použilo svůj důvtip, schopnosti a finance daňových poplatníků pro sestrojení tisíců “dábelských strojů”, čili aparátů určených pro zabíjení. Pro laika by jejich účel byl podle vzhledu nejspíš dost záhadný, ale jejich kontext je zřetelný: strojové vidění, orientace v prostoru, skenování, identifikace, zaměření, zneškodnění cíle. Nicméně stroje na zabíjení rychle stárnou, stávají se přebytečné a samy jsou obětmi raketového technického rozvoje: nakonec skončí ve sběrných surovinách. Některé se souhrou okolností dostaly do laboratoře umělců – konstruktérů a v dílně se ocelových táhel, kladek, motorů, gyroskopů a elektronických obvodů ujímá další generace bratrstev aby proměnily instrumenty k zabíjení v podivuhodnou souhru pneumatických rytmů, pohybů, světel, zvuků a signálů. Lze tvrdit, že samy mechnismy jsou nevinné? Mají pouze ve své elektronické matrici paměři zašifrovaný impuls k zničení cíle. Ale po jisté rekvalifikaci, úpravě se mohou stát aktéry v podivné divadelní hře - představení teatro mundis.

Přístroje tvořící tělo soustavy Brotherhood byly vyňaty z neviditelnosti tajných vojenských šifer a uchráněny před sešrotováním. Vašulkův řemeslnický cech nachází v součástkách stroje příčnou funkcionalitu a poezii měkkých algoritmů, odpovídajících představám tajného bratrstva. Vasulkův kritický glosář k univerzu technických nástrojů a společenských formací je zpodobněn jako mutace, jako recyklace bezútěšného vojenského skladiště, jako re-animace - oživení mrtvé hmoty pomocí šému vtisknutého do palubní desky doposud spící androidní bytosti. Bytost/soustrojí návštěvníku ukazuje svoji proteovskou tvář: denní-maskulinnílogickou- matematickou a noční-ženskou-lunární-fantaskní. V denním světle vynikne funkcionalita, autorita, mechanika, anatomie a kovový skeleton hrozivého Stroje, připomenínající popravčí zařízení z Kafkovy povídky “Trestanecká kolonie”. Druhou noční tvář odhalí Brotherhood teprve po zhasnutí světel: dráty, kabely a konstrukce se ztrácejí v temnotě a pohyblivé součásti se projeví ve své luminokinetické nemateriální podobě. Prolínáním bytostí a soustrojí a člověka působí téměr organicky. Každé místo, kde se divák nachází, otevírá jiný úhel pohledu a mění představu o orientaci prostoru/prostředí. Místnost Stroje a Místnost Člověka se setkávají a prolínají v necentrickém prostoru.

Animus a Anima

Na rozdíl od bohaté genealogie různých antropomorfických robotů je Brotherhood spíš než simulací lidského těla, metaforou, modulem a schématem. Spojuje mužský a ženský element. Mužský princip má početní převahu (Stealth, Translocation, Scribe), ale “Nevěsta” (Maiden) upoutá pozornost svojí elegancí, jakoby ztělesňovala přirozený protiklad autorovy maskulinity, jeho genderu. Maiden je jediná zavěcena zvuku, simulaci rozhovoru. Komunikuje hudbou, což je rejstřík, který nejvíc uniká racionální kontrole. Bytost je jakoby neustále na pokraji ohrožení. Základní síly Eros a Thanatos mechanického inferna jsou demonstrovány a demaskovány žánrem groteskní opery. V průvodních poznámkách Vasulky k této bytosti najdeme výrazy jako kamikadze a sebedestrukce.

Ke konci 19. století Auguste Villiers de I'Isle Adam v povídce “L'Eve future” (Budoucí Eva) stvořil novou podobu archetypu umělé ženy “Hadaly”. Šlo patrně o reakci na industriální princip, posedlý touhou nápodobit oživení mechanického stroje, zrozeného, oživovaného a destruovaného mužskou erotickou touhou. Hadaly sestrojil umělec – Edison a měla se stát pro hrdinu Ewalda elektronickou a pneumatickou náhražkou náladové, jakkoliv živé ženy Alicie Clary. Novela Alfreda Jarryho “Le Surmâle” (Nadsamec) byla napsána o několik let později. Také Jarry odkazuje na dobový střet člověka a stroje. Neurotickou reakcí hrdiny románu na neustálé zvyšování výkonosti strojů je adaptace vlastního těla na jejich mechanickou podstatu. Jarryho představa stroje jako feminního elementu byla inspirována tehdejší novinkou strojové reprodukce – fonografem.

Patafyzický instrumentář a universum doktora Faustrolla, doplněný například fantasmagorickými stroji – bytostmi protosurreality Raymonda Rousella by mohly zapadnout do složitých matricí, ze kterých konstruktéři Bratrstva snad čerpali inspiraci. Strojový modul Dívka na návštěvníka - vetřelce reaguje podle rychlosti, s jakou se přibližuje: Bytost probuzená ultrasonickými senzory náhle “procitá” z elektronického spánku, provádí podivné pohyby, emanuje obrazy, vydává zvuky a slova, generovaná podle jakýchsi matematických formulí. Navíc Nevěsta, dívka je opatřena stínovou fantomickou tváří, navozující výraz utrpení. Její obličej nese stopy násilí a bezcitnosti mužské války. Bytost-soustrojí vzbuzuje paradoxně pocit úžasu nad dokonalostí distribuce energie vdechnuté do pohybující se hmoty a zároveň obavu z nepředvídatelného “chování” hybridní soustavy, v jejíž akčním rádiu se pozorovatel ocitl. Umí “Bratrstvo” opravdu pozorovat, vnímat, analyzovat, rozumět pohybu vetřelce? Nebo jsou naopak duševní pochody pozorovatele jen odráženy a přehrávány zpět bezduchými součástmi mechanismu?

Turingův test nejspíš bude ještě nějakou pokračovat a konečná analýza bude určena principem čínského pokoje a zůstane tajemstvím. Bratrstvo se zdá být prozatím sumou celoživotního Vašulkova díla, tvůrce zabývajícího se přes půl století výzkumem a verifikaci zpětných vazeb mezi realitou a fikcí, geometrií a poezií, automatismem a autonomií, člověkem a strojem, člověkem a prostorem.

Miloš Vojtěchovský, červen 2002, Praha

1. Text z roku 2002 byl napsán pro anglicko - francouzký katalog k výstavě Lanterna Magika, New Technologies in Czech Art ofthe 20"' Century, vydavatel Kant Praha 2002, Paris, Espace EDF Electra v rámci projektu Bohemia Magica. Puvodní český originál se stratil a text jsem přeložil z angličtiny a upravil v roce 2024.https://knihy.artmap.cz/en/lanterna-magika-new-technologies-in-czech-art-of-20th-century/?srsltid=AfmBOoqVQODu3aetGAs434hrK9KEMXuiC98okrQ5oPyKCVkWtZCgAFlV

2.Ray Kurzweil, The Age of Spiritual Machines: When Computers Exceed Human Intelligence, viking Press, 2000 3.Viz: Jean-Pierre Dupuy, The Mechanization of the Mind: On the Origins of Cognitive Science, Princeton University Press, 2000 4.V Kitchen vystupovali např. LaMonte Young, Yud Jalkut, Maryanne Armacher, Emmanuel Ghent, Frederick Rzewski, John Gibson, Henry Flynt, Tony Conrad, Phil Niblock, Laurie Anderson, Gordon Mumma, Nam June Paik a Charlotte Moorman, Dimitri Devyatkin, Rhys Chatham, Bob Stearn, Shridhar Bapat, nebo Jud Yalkut.

Literatura:

Richad Rorty, Remarks at Moma, 2000

O. E. Rossler, Endophysics, in Real Brains, Artificial Minds, ed. by J. L. Casti and A. Karlquist (North-Holland, New York, 1987

Alan Turing: http://www.turing.org.uk/turina/ Francisco Varela: http://www.enolagia.com/Varela.html

Dennis L. Dollens: Vasulka Machines, The Brotherhood, 1998, Tokyo

Erkki Huhtamo: Interview with Woody Vasulka, The Brotherhood, 1998, Tokyo

Marita Sturken: Steina and Woody Vasulka: In Dialogue with the Machine, San Francisco Museum of Modern Art, 1996

Woody Vasulka: Theater of Hybrid Automata, www.concentric.net/-Tables

Alfred Jarry: Adventures in "Pataphysics: Collected Works I

Christian Bok: Pataphysics: The Poetics of an Imaginary Science (Avant-Garde and Modernism Studies), Canada, 2002