Ateliér, 1996
Krajina, přistroje a paměť. Steina Vasulka - Retrospektiva. Dům umění Brno
17.10.- 27.10.1996
Clovek, pohybujici se po vlastnich nohou v prostoru-krajine, vnima svoje okoli vetsinou jako téměř nehybne prosteedi . Jeho vysek z horizontu je omezen uhlem necelych 180 stupnu do sirky a obrysem nosu a balkonem oboci na ose vertikalni . Otacenim hlavy jsme sice schopni zaznamenat sirsi panorama, ale ve srovnani s nekterymi jinymi zivocisnymi druhy je lidske oko, jakozto instrument videni a orientace, pomerne nedokonale a omezene. Pasmo, ktere prosto sitnici naseho oka, jsme si sice schopni pfriblizne v pameti vybavit (a v tom spociva lidska schopnost pametove orientace i imaginace), ale jen v jakesi zkratce, tvořene jed notlivymi detaily a souvislostmi dotvor"enymi ocekavanim a zkusenosti . Krajina je proto vetsinou opticky vnimana pouhym okem jen v segmentech a v jednosmernem proudu casu a vidime ji vzdy prizmatem nasi intencionality . Jeji prozitek v celkovosti, siri a hloubee byva vyhrazen jen vyssim bytostem a lidem jen ve vzacnych okamzicich, Mere mystika a fenomenologie nazyva nazrrenim . Je to vlastne touha po vytrzeni se z konvencniho zpusobu videni a chapani a peeipodobnuje se vzorum a idealum, ktere scholastika a renesancni filozofie prripsala bohu: buh jako zrcadlova sfera, ktera odrazi v jednom okamziku vsechno, kazdy zlomek budoucnosti, pritomnosti a minulosti . Dejiny techniky jsou mimo jine pribehem serie pokusu o zhotoveni dokonaleho stroje na pamef, stroje na umeni navleknuti kazdeho okamziku na nit casu, Art of Memory.
Filmove kamery a pozdeji videokamer"e, coz je jedna z frady ,ma§inek na mechnickou pamet, rozsirujich opticke schopnosti lidskeho oka, nebrani ani oboci, ani nos a pamatuje si vsechno, co jsme jejimu objektivu a magneticke matrici pr"edlozili. Vetsina nastrojia na rozsir"eni vnimani a pameti, ktere lide vytvorili, slouzi k uvezneni, analyzovani a uskladneni zazitku, pokud vubec nejsou urceny k necemu daleko horsimu, jako je zacileni a znehybneni obeti . Jacques Derrida tvrdi, ze touha po ,prezenci" je jeden ze zakladnich mytu Zapadni civilizace . Aparaty na ,vbdeck6" zachyceni reality, Mere se vyrojily v pozitivistickem 19 . stoleti, jsou zalozeny na teto polarizaci mezi re-prezentaci, vyrobenim iluzivniho obrazu odrazeneho, odvozeneho, a realnym ,objektivnfm" svetem. Steina Vasulka patřri mezi ty umelce, kteri pouzivaji technologii spis k osvobozeni sveta od hranic lidske percepce a optiky . Jeji instalace a environmenty ,dehumanizují prostor a nabizeji cocku kamery jako pruchod k prostoram, ktere jsou mimo hranice naseho omezeneho percepcniho aparatu a vlastne i memo dosah lidskych omezenych rozmeru . Od 70. let se zabyva ve spolecne dilne s Woodym Vasulkou vyzkumem v oblasti zpracovani obrazovych a zvukovych dat pomoci digitalnich procesoru, experimentuje s pohyblivou kamerou, transformuje obraz a cas v nelinearni, slozity a mnohavrstevny celek, usiluje o obohaceni sveta o videovizi.
Vasulkovi se venuji pruzkumu elektronickych medii jako nastroje k novemu mapovani prostoru, ale zatimco Woody smer"uje k virtualnimu a fyzikalnimu interieru instrumentaria pameti, v mnohych dilech Steiny se objevuje jako tema orchestrate krajiny, zbavene tradicni perspektivy a prostorovych polarizaci . K tomu jf slouzi take zakladni elementy, nebe, voda, ohen. Modelove zkoumala moznosti rozsi"rene optiky jiz v Allvision (1976), We zrcadlova koule snimane dvema kamerami propojovaly sublekt a objekt v jeden totalni prostor a halucinogenni celek . ,Videa ze serie Machine Visions jsou experimenty s pohybujici se kamerou v rukach kameramana nebo na kapote automobilu a svet videny pr"es vydute zrcadlo metamorfuje obycejnou cestu po dalnici v magicky prozitek simulovana kosmologie. V rote 1980 se Vasulkovi přestšhovali do Noveho Mexika a zdejsi krajina se stala v jejich práci novou inspirací. ,"ednou jsem se rano vydala van a řekla si: moje studio nema zadne steny a strop je hodne vysoko a je modry. Prostě jsem adoptovala celý Jihozápad a tato krajina se stala mym obrazovym materialem." Zde vznikly príce jako The West, video na dvou monitorech, kde se sfericke plochya horizonty poustni krajiny prolinaji v zaznamech prehistoricke a posttechnologicke skutecnosti . Ve videu jako Flux, Geomania (1989) a Borealis (1993) jsou obrazove dekonstruovany prirodni pohyby a procesy jako vulkanicke a oceanske peesuny hmoty. Ty jsou prezentovany v jakemsi nemateriainim, primarnim archetypu vznikani a zanikani. Pei projekcfch na polotransparentnim platne, kde je divak uveden do tmaveho prostoru, vznika pocit ztraty orientace a odosobnent, jako bychom se skutecne ponořili do středu chaotickeho pohybu ve sfe"re alchymie promeny vody, mraku, lavy a ohne. Na matrici projekcniho platna se opakuje cyklicky deb neustale prremeny, navraceni k pocatku a jakysi zakladni algoritmus geologicke pameti. Ztraci se Vasulky s bezcasim svetelnych poll Jamese Turella nebo temnych niternych prazden Ahishe Kapoora . Zazitek z liduprazne krajiny Islandu nebo pousti Noveho Mexika prohnany pees transparentni oko kamery pronika do hloubek struktury zeme a obnazuje lidskemu oku jeji ukryty tajemny jazyk. Zatimco se tvurci nova technologie, pocitacu x-t6 generate a dalsich hybridnich automatu snazi o naprogramovani tech nejinteligentnejsich stroju, ktere by simulovaly lidsky rozum, pouziva Steina Vasulka cistou optiku pfristroje k zazitku toho, co je umele inteligenci dosud nadlouho odepeeno : prozeeni do snu.
V Dome umeni meli navstevnici peilezitost videt 7 instalace Steiny Vasulky, Borealis tvori jednu z projekci projektu Narodni galerie Jitro Kouzelniku? ve Veletrznim palace v Praze. Bude to poprve, kdy dilo jedne z nejvyznamnejsich umelkyn v oblasti videoartu bude vystaveno v Ceske republice.
MILOŠ VOJTĚCHOVSKÝ
