Obsese
Archivní obsese. Cesty archivem Steiny a Woodyho Vašulkových
Lenka Dolanová
Jedním z cílů před dvěma lety otevřené brněnské Kuchyně Vašulkových je práce s vašulkovskými archivy. Vztah k archivům Steiny a Woodyho Vašulkových směřoval od shromažďování kontextuálních materiálů vztahujících se k raným dějinám videoartu včetně videokazet, které si v počátečních dobách posílali nadšení tvůrce videa poštou. Tyto „videodopisy“ vysvětlovaly například funkci nových nástrojů a vlastních objevů s médiem, přes nákupy v bazarech vyřazené válečné technologie a její přetváření a využívání ve vlastní práci, až po vytváření online archivů a vymýšlení inovativních výstavních a katalogových formátů.
Jedním z pozoruhodných pokusů představit archivní materiály byla výstava v rámci festivalu Ars Electronica v Linci roku 1992 Eigenwelt der Apparatewelt: Pioniere der Elektronischen Kunst. Autoři shromáždili materiály zejména k období od 70. do 90. let minulého století. Na výstavě byly představeny též původní, dosud funkční nástroje pro vytváření videa – audio a video syntezátory, kolorizéry, klíčovače či kamera Portapak – vedle videí a instalací na nich vytvořených. K dalšímu obsahu bylo možné se dostat prostřednictvím čárových kódů vytištěných v katalogu, které po přejetí čtecím perem poskytly přístup k materiálu uloženému na laserdiscích – obrazovým formátům, ale i krátkým audio a video fragmentům. Laserdisky bylo možné přehrávat na několika laserových stanicích ve výstavním prostoru. Woody Vašulka v úvodu katalogu omlouvá „neohrabanost“ této technologie: „Samotný nástroj světelného pera je neohrabaný, je těžké ho udržet v ruce delší dobu, aniž by vás těžce rozbolelo zápěstí. Je třeba jím přejet čárový kód v patřičných časových intervalech a rychlosté v rytmu tanga či karioky. Každé „pípnutí“ znamená úspěch... Pokud pípnutí neuslyšíte, můžete pohyb zopakovat směrem tam či nazpátek. Pokračujte prosím a nenechte se uvést do rozpaků.“1 Domnívám se, že ve skutečnosti Vašulkovi celkem rádi uváděli ostatní do rozpaků, kdyby jen tím, jak se snažili urputně posouvat hranice imaginace. Jejich archivní cesty obsahují též utopické odbočky a slepé uličky.
Na výše zmíněné výstavě v Linci spolupracovali mimo jiné Ralph Hocking a Sherry Miller Hocking, sběratelé a archiváři. Sherry Miller Hocking je jednou z editorek dvoudílné publikace The Emergence of Video Processing Tools. Television Becoming Unglued, která poprvé detailně zpracovala dějiny raných nástrojů manipulace video obrazu z šedesátých a sedmdesátých let2.
Když jsem v listopadu 2005 poprvé navštívila hliněný dům Steiny a Woodyho Vašulkových v Santa Fe v Novém Mexiku, který si postavili v osmdesátých letech, zastihla jsem je právě při stěhování nástrojů do Evropy. Částečně proto, že chystali velkou výstavu v centru ZKM v Karlsruhe3, částečně také proto, že si uvědomili, že život v symbióze se stroji má své limity. Rozhodli se některých z nich zbavit a mnoho z jejich legendárních nástrojů – kolorizéry, syntezátory, mixéry či různé části strojů, získaných na vojenských skládkách či v bazarech s vyřazenou vojenskou technologií, jako byl ten v nedalekém Los Alamos – bylo zabaleno a čekalo na dvoře na odvoz. I po tomto velkém stěhování zabíraly stroje větší část domu. Všude byly kabely, kamery, řady videokazet a stěna z televizních obrazovek. V hlavním obytném prostoru rotovala pohybující kamera na otočném stativu, zaznamenávající okolní prostor, součást instalace Bratrství: obraz byl vysílán na jeden ze šesti monitorů, jednou jako nezkreslený záznam, podruhé jako geometrická vizualizace. Zároveň testovali přenos z domu Bruce Hamiltona který byl jeden ze spolupracovníků. Woody mi dovolil projít s kamerou všechny místnosti včetně koupelny, kde jsem nalezla andělská křídla z instalace The Art of Memory a herce? z videa The Commission, střežící tento intimní prostor.
Archivní imaginace a dokumentace vlastního díla se neoddělitelně prolíná ve video a instalační práci Vašulkových, přičemž témata paměti a historický narativ jsou zejména pro toto dílo a delší narativní díla Woodyho Vašulky klíčová. Archivní válečná obraznost je použita ve videu Art of Memory, kde se obraz paměti – art memoriae – obtiskl také ve vlastní struktuře díla.
V pracovním výklenku jsem objevila Steinu, která trávila veškerý čas prací, zvedla se pouze v čase jídla - Woody vařil polévky, k nimž servíroval škvarky s chlebem. S Woodym jsme natočili několik hodin rozhovorů. Rád zmiňoval vzpomínky z dětství, kdy se jako malý chlapec na brněnském vojenském letišti po druhé světové válce probíral šrotem z rozbitých letadel a kde dokonce našel lidské prsty. Evropu po druhé světové válce nazýval ohromným smetištěm. Později se nadchl bazary s vyřazenou válečnou technologií, na které narazil v okolí Santa Fe, zejména proslulá Black Hole v Los Alamos, vedenou legendárním mechanikem, sběratelem a protiválečným aktivistou Edem. V dokumentu 42 miles from big brother4 jsou Steina a Woody zachyceni, jak nadšeně pobíhají po dvoře a probírají se hromadami technologického šrotu součástek, společně s dalšími posedlými sběrači. „Vojenský odpad“ byl plně využit v komplexním cyklu instalací The Brotherhood, který je v současnosti výzvou pro mediální archiváře, archeology médií a restaurátory.
Ale jeho oko archivisty se projevilo už v době, kdy Woody studoval na pražské FAMU dokumentární film. Jeden ze studentských filmů natočil v bazaru poblíž Staroměstského náměstí v Praze (film U pana Čapka, 1964). Woody měl od začátku studia zájem o práci s archivním materiálem, což se projevilo mimo jiné tím, že střihačské schopnosti trénoval na vyhozených filmových pásech, které ve škole hledal v odpadkových koších5.
Brzy poté, co Vašulkovi v roce 1965 vycestovali do New Yorku získali kameru Portapak a začali dokumentovat scénu pouličních hudebníků, divadel, představení „drug queens“takzvanou off-off Broadway, ale také soukromé večírky. Začali také sbírat materiály, poskytující kontext ranému videoartu. Steina se jednou svěřila, že to mělo něco společného s jejím islandským původem – Islanďané jsou považováni za strážce historie severní Evropy. Již na Islandu prý schraňovala například veškeré programy koncertů hudebníků.
Když Vašulkovi vytvořili vlastní webové stránky začali zde zveřejňovat všechny materiály, programy, plakáty, fotografie, rozhovory, texty či krátké dokumentární zvukové nahrávky spojené zejména s ranou historií newyorského divadla nových médií The Kitchen, které do té doby shromáždili. Dali je tak volně k dispozici, nehledíce příliš na autorská práva. Důležitou a rozsáhlou součástí archivního materiálu je dokumentace jejich vlastní práce, včetně ateliérů, které sdíleli se svými stroji – nejprve na 128 Front Street v New Yorku, kde Woody bydlel s Alfonsem Schillingem v létě 1967, když byla Steina na studijním pobytu v Paříži. Potom na 111 E14th Street v New Yorku, v Buffalu a nakonec v Santa Fe v Novém Mexiku, kde Steina žije dosud. Zaznamenávali sami sebe, své nástroje, nebo sebe při práci s nástroji.
Když jsem tenkrát opouštěla Santa Fe, dostala jsem stříbrný pevný disk značky Maxtor, na který mi Vašulkovi nahráli kompletní archiv: vše kromě videí, která dorazila později. Jsou tam uloženy kontextové materiály k rané historii videa a elektronického obrazu, texty o mediální kultuře: články, eseje, rozhovory, náčrtky, plány, plakáty, programy The Kitchen, fotografie, grantové návrhy, korespondence se spolupracovníky. Dohromady od více než dvou stovek přispěvatelů, mezi nimiž jsou například David Dunn, Ralph Hocking, Sherry Miller, Phil Morton, Jud Yalkut či Gene Youngblood. Tento materiál se stal základem archivu Vašulka Kitchen Brno.
Archiv – archivum – arkheion – je v původním významu dům, také místo autority. Ten, kdo uspořádává archivní materiály má moc nad interpretací historických událostí – již jejich výběrem a řazením. Vašulkovi měli představu o „otevřeném archivu“, který by sloužil jako online pracovní a komunikační nástroj a prostor pro vědce, umělce, kurátory, univerzitní učitele, studenty a širší publikum. S pohyblivými obrazy ve vysoké kvalitě, doplněnými veškerým doprovodným materiálem. V současnosti vašulkovský archiv kromě prvotní a zastaralé webové stránky vasulka.org nikde volně přístupný není, online ani offline.
Co vlastně vašulkovské materiály obsahují? Texty – obvykle ve formátu pdf, či tiff – tedy publikované i nepublikované eseje, skici, výňatky z knih, časopisecké a novinové články, poznámky, filmové scénáře, vědecké studie, rozhovory. Ty by měly být „brouzdatelné“ díky fulltextového vyhledávání. Zvuky – rozhovory, skladby, dokumentace práce s nástroji. Pohyblivé obrazy – například dokumentace práce s různými stroji – testování IP Dana Sandina či Putneyho zvukového syntezátoru. Instalace – ve formě dokumentace, tj. obrazy, schémata, plánky, textové popisy, hardwarové a softwarové specifikace. Krátká videa – dokumentace práce s nástroji.
Woody Vašulka se domníval, že lze rozlišit čtyři různé skupiny možných zájemců o archiv: 1) akademickou, zaměřenou na výzkum a vzdělávání, 2) uměleckou / komunitní, ze strany neakademického publika, hledající inspiraci, 3) kurátorskou, se zájmem vybírat a vystavovat a 4) technickou ze strany vývojářů. Fyzické archivní materiály se ze zrušené nadace Daniel Langlois v Montrealu, kde nalezly své první útočiště, přesunuly do islandské Národní galerie. Celkem je to 6,48 metrů textových a dalších dokumentů, více než 27 tisíc dokumentů od více než dvou stovkách umělců, teoretiků, výzkumníků,. Veškeré tyto materiály existují ovšem v digitální podobě na vasulka.org a nyní také na serveru Vašulka Kitchen Archive, kde jsou přístupné pro výzkumné účely.
Najdeme také další inciativy a projekty, zabývající se Vašulkovským archivem – například projekt dnes již neexistujícího Mezinárodního centra pro umění a nové technologie CIANT, které sídlilo na pražském Žižkově či výzkumný projekt pražské FAMU. Woody strávil několik let pokusy implementovat jejich archivy do virtuálního prostředí Second Life, doufal, že by mohlo být vhodným prostředím pro archivní spolupráci.6
Vašulkovi vždy věřili, že jsou součástí důležité kapitoly dějin mediálního umění, že sbírání a uchovávání všech kontextových materiálů je jejich povinnost. Zatímco Steina se považuje za strážce dějin, protože svoji archivní vášeň zdědila po islandských předcích, Woody zase tvrdil, že archivní vášeň zdědil po své matce Florentýně, která byla archivářkou rodu Vašulků. Doufejme, že dnes ve Vašulka Kitchen Brno vzniká smysluplná kapitola v dějinách vašulkovských archivů.
Lenka Dolanová, 2020
