The Unabomber Manifesto

Unabomberův Manifest - kontext

Z FBI zprávy adresované veřejnosti

Pumové útoky, které se rozšířily po celých Spojených státech a a které nemají zjevné vysvětlení, nebo motiv, se poprvé objevily v květnu 1978. Žádná osoba ani skupina nebyla jako pachatel těchto zločinů usvědčena. K útokům došlo v osmi státech USA, od Connecticutu po Kalifornii a podlehli jim tři lidé, dalších dvacet bylo zraněno, z toho někteří těžce. Od roku 1987 do roku 1993 k zločinům, které by s touto sérií pumových útoků byly spojovány, nedošlo. Až do konce června 1993, kdy byli explozí balíčků, které dostali poštou a otevřeli je - zraněni známý genetik z Tiburonu v Kalifornii a počítačový vědec z Yaleské univerzity v New Havenu v Connecticutu. Po uplynutí osmnácti měsíců výbušnina ukrytá v obálce zabila jistého reklamního agenta v domě v North Cadwellu v New Jersey. 24. dubna 1995 v Sacramentu v Kalifornii zabila dopisová bomba jednoho lobbistu dřevařského průmyslu. Poslední pumový útok byl dílem stejného pachatele (stejných pachatelů). UNABOM Task Force vyzývá veřejnost ke spolupráci. Byla vypsána odměna jeden milion dolarů za jakoukoli informaci, která by vyšetřovacím úřadům pomohla osobu (osoby) odpovědné za tyto zločiny odhalit, zatknout a usvědčit.

Kontaktujte UNABOM Task Force na email: unabom@fbi.gov nebo na telefon (800)701-2662'

rukopis, Wikipedie

"Samotář, běloch, kolem čtyřicítky, minimálně se středoškolským vzděláním. Je obeznámen s akademickým prostředím. Dobře oblečený, puntičkář, libuje si zřejmě ve vytváření seznamů, pravděpodobně tichý a oblíbený soused. Trpí komplexem méněcennosti a s největší pravděpodobností má problémy s ženami, což může být způsobeno tělesnou vadou (skutečnou nebo neviditelnou). Pokud by udržoval nějaké osobní vztahy, zřejmě by šlo o mladší ženu. Bomby konstruuje z improvizovaného a odpadového materiálu a je hrdý na jejich důmyslnou konstrukci. Potřebné součástky si vyrábí a upravuje doma, i když jsou k dostání v železářství. Poštovní bomby odesílá většinou ze Severní Kalifornie. Na většině bomb jsou vyryta písmena "FC". Jedna z možných skic podob Unabombera je tvář podezřelého, manipulující s bombou ze dne 20. února 1987 během pumových útoků v Salt Lake City. V té době byl jeho popis následující: běloch, stáří 25 až 30 let, výška 5 stop 10 palců až 6 stop, váha 165 liber, rezavé blond vlasy, tenký knírek, zarudlá pleš. Nyní je mu mezi třiceti a čtyřiceti lety, jeho vzhled se od té doby pravděpodobně změnil. Je možné, že za atentáty nestojí jedinec, ale skupina."

Poznámka redakce listu: "Zveřejňujeme zde text "Manifestu o 35 000 slovech, který na adresu redakce The Washington Post a New York Times poslal poštou sériový terorista označovaný jako "Unabomber". Text vyšel (mimo přílohu novinek) - napřed jako osmistránková příloha listu The Washington Post. Dokument obsahuje úpravy, které jsou součástí verze, která vyšla v pátek 22. září 1995 ve vydání denníku Washington Post. Text byl odeslán v červnu 1995 do The New York Times a The Washington Post osobou, která sama sebe označuje jako "FC“ a kterou FBI považuje za tzv. Unabombera, kterého vyšetřovací úřady spojují se třemi vraždami a šestnácti bombovými útoky. Autor Manifestu v přiloženém dopise vzkazoval, že pokud deníky jeho text odmítnou zveřejnit, odešle další dopisní bombu na blíže neurčenou adresu "s úmyslem zabít“. Generální prokurátor a ředitel FBI proto redakci listů zveřejnění Manifestu doporučili.

(byl ze použit český překlad úvodu a jedné kapitoly z Kaczynského kritiky zaměřené na vztah mezi svobodou, technikou a technologií. Kaczynski v roce 2015 dokončil další knihu, rozšiřující jeho předchozí úvahy, pod názvem ANTI-TECH REVOLUTION: WHY AND HOW vyšla ve vydavatelství Fitch & Madison Publishers (2016) a kde navazuje na své myšlenky obsažené v "Manifestu".(..."Tato kniha tvoří pouze část (i když nejdůležitější) delší práce, kterou, alespoň doufám, zveřejním později. Pokoušel jsem se úzkostlivě tu nejdůležitější kapitolu dostat do tisku co nejdřív, protože mám pocit, že tempo technologického růstu a destrukce životního prostředí neustále narůstá a že musíme s nějakou akci začít co nejdříve. Navíc je mi již 72 let a jakýkoliv zdravotní neduh mě může vyřadit. Proto je nutné, aby alespoň ty nejdůležitější materiály - dokud to jde - byly zveřejněny. Zveřejněná část, vedle dalších kapitol, které jsou dosud ve stavu náčtků - přesahují moje dosavadní knihy "Industriální společnost a její budoucnost" a "Technologické otroctví" a jde o výsledek mého celoživotního uvažování a výzkumu - intenzivního uvažování a specificky zaměřeného studia literatury, jemuž jsem se posledních třicet pět let věnoval." (- část předmluvy)

(Poznámka editora: původní český překlad "Manifestu" je často poměrně zavádějící)

The Unabomber Manifesto: Industrial Society and Its Future, vydání 2008

Průmyslová společnost a její budoucnost

Úvod

• '1.Průmyslová revoluce a její následky znamenaly pro lidstvo katastrofu. U nás, tedy ve vyspělých zemích, sice došlo ke značnému prodloužení délky života, zároveň ale k destabilizaci společnosti, ve které život není uspokojující a lidé jsou vystaveni ponižování. To přispělo k nárůstu všeobecného duševního strádání (v zemích třetího světa způsobilo i strádání fyzické) a v rostoucí mířě přispělo k destrukci přírodního prostředí. Další vývoj technologií situaci ještě zhorší. Lidstvo bude vystaveno ještě větší míře ponižování a příroda bude poškozována ještě víc. To nejspíš povede k ještě hlubšímu společenskému rozvratu a duševnímu utrpení a dokonce ve vyspělých zemích může nastat nárůst utrpení fyzického.

• '2. Tento Industriálně-technologický systém buď přežije, nebo se zhroutí. Pokud přežije, dosáhne nakonec nižšího stupně fyzického a duševního utrpení, ale podmíněného dlouhým a bolestným obdobím úprav. Dosáhne toho jedině za cenu, že lidé a ostatní živé bytosti budou neustále ponižováni na úroveň technického nástroje, pouhých ozubených kol společenského stroje. Jestli tento systém přežije, způsobí to další nevyhnutelné následky: reforma nebo revize tohoto systému, která by lidstvo zároveň nezbavila důstojnosti a autonomie neexistuje.

• '3.Pokud' by se takový systém zhroutil, následky budou stejně bolestivé. Ale s tím, jak se tento systém rozrůstá, budou důsledky jeho rozpadu o to ničivější. Pokud se má zhroutit, ať k tomu dojde raději dřív, než později.

• '4.Proto voláme po revoluci, namířené proti tomuto průmyslovému systému. Revoluce může, ale nemusí být násilná: může nastat náhle, může probíhat jako relativně postupný proces také desetiletí. To nelze předpovědět. Nastiňujeme zde velmi obecně některé zásady, jimiž se mohou řídit ti, kdo průmyslový systém nenávidí, aby připravili půdu pro takovou revoluci, namířenou proti této podobě společnosti. Nejde zde o POLITICKOU revoluci. Naším cílem není svhnout vládu, ale změnit ekonomické a technologické základy stávající společnosti.

• '5.Text se věnuje jen některým negativním jevům, které jsou součástí industriálně-technologického systému. Jiné jevy zmiňujeme jen krátce, nebo je necháváme zcela stranou. To pochopitelně neznamená, že je nepovažujeme za významné. Z praktických důvodů tuto diskusi omezíme na oblasti, kterým na veřejnosti není věnováno dostatek pozornosti, nebo k nimž můžeme říct něco nového. Například: I když považujeme ekologii za velice důležitou, vzhledem k rozšíření ekologického hnutí a mnoha iniciativám na ochranu přírody zmiňujeme jen letmo problematiku poškozování životního prostředí, nebo volné přírody.

....

"Špatné“ stránky technologie nelze oddělovat od těch "dobrých“

• 121.Další důvod proč je industriální společnost nereformovatelná ve věci svobody spočívá v tom, že moderní technologie je jediný uceleny systém, kde všechny složky na sobě vzájemně závisí. Nelze se zbavit těch "špatných" a zachovat pouze ty "dobré". Nepříklad v moderním lékařství: vývoj lékařské vědy závisí na rozvoji chemie, fyziky, biologie, počítačových a ostatních věd. Pokročilé metody léčby vyžadují nákladné vybavení špičkovou technikou, které zajistí jen technologicky pokročilá, ekonomicky vyspělá společnost. Je jasné, že pokroku v lékařství bez technologického systému a všeho, co s ním souvisí nelze dosáhnout.

• '122.I kdyby bychom dosáhnli pokroku v medicíně bez příslušného technologického systému, už on sám by znamenal jisté škody. Předpokládejme, že byl vynalezen lék na cukrovku. Lidé s genetickým sklonem k cukrovce by mohli přežít a rozmnožovat se dál jako všichni ostatní. Přirozený výběr genů cukrovky by se zastavil a geny by se v populaci rozšířily. (Toto se do jisté míry ději již dnes, protože cukrovku, i když není zatím vyléčitelná můžeme kontrolovat inzulínem). Podobná situace nastane u různých nemocí, k nimž je populace z důvodu genetické degradace náchylná. Jediné řešení může být eugenický program, nebo rozsáhlé genetické inženýrství lidských bytostí, takže v budoucnu už nebude člověk výtvor přírody, náhody, Boha(záleží na vašem náboženství či filosofii), ale vyrobkem.

• '123.Pokud máte dojem, že už DNES velká vláda zasahuje příliš do vašeho života, počkejte, až vláda začne s regulací genetického vybavení vašich dětí. Taková regulace by nevyhnutelně následovala po zavedení genetického inženýrství lidských bytostí, protože následky takového neregulovaného genetického inženýrství by byly katastrofické._{(19) (Představme si, že nezodpovědný genetický inženýr vytvoří množství teroristù.)}

• '124.Obvyklá reakce na takové snahy je, že budeme diskutovat o lékařské etice. Ale zákony lékařské etiky nebudou chránit svobodu na úkor pokroku v lékařství; situaci pouze zhorší. Zákon o etice aplikovaný na genetické inženýrství bude nakonec prostředek regulace genetického vybavení lidstva. Někdo (pravděpodobně spíš vyšší střední třída) rozhodne, že taková a taková aplikace genetického inženýrství je etická a jiná není a nakonec budou aplikovat na genetické vybavení široké populace vlastní hodnoty. I kdyby byl zákon o etice postaven na naprosto demokratickém základě, většina bude aplikovat vlastní hodnoty na jakoukoli menšinu, která by mohla mít odlišný názor na to, co etické využití genetického inženýrství znamená. Jediný zákon etiky, který by skutečně chránil svobodu by byl ten, který by JAKÉKOLI genetické inženýrství u lidských bytostí zakázal. A můžeme si být jisti, že podobný zákon v technologické společnosti nebude nikdy přijat. Žádný zákon, který by omezoval genetické inženýrství na minimum neobstojí, protože pokušení představované nesmírnou mocí biotechnologie bude neovladatelné, už proto, že pro většinu lidí se řada jejích aplikací bude zdát jasně a nepochybně prospěšná (vymýcení tělesných a duševních chorob, nebo schopnosti, které jsou v dnešním světě potřebné). Genetické inženýrství bude nepochybně široce využíváno, ale jen v souladu se zájmy industriálně-technologického systému.(20) Technologie je mocnější sociální síla než touha po svobodě._{20. Abychom uvedli další příklad nechtěných následků rozvoje lékařství, představme si, že byl vynalezen lék proti rakovině. I kdyby léčba byla příliš nákladná a mohla si ji dovolit pouze elita, omezilo by to snahy zabraňovat úniku karcinogeních látek do životního prostředí.}

• '125. TRVALÉHO kompromisu mezi technologií a svobodou dosáhnout nelze, protože technologie je mnohem větší společenská mocnost a OPAKOVANÝMI kompromisy zasahuje do svobody. Představte si dva sousedy: napřed mají stejné množství půdy, ale jeden je silnější než ten druhý. Ten silnější od druhého chce část jeho půdy, ten však odmítne. Silný řekne: Tak dobrá, udělejme dohodu. Dej mi jen polovinu z toho, co od tebe chci" Slabý nemá na výběr a na dohodu přistoupí. Za nějakou dobu silný soused požaduje další část půdy a znovu se to vyřeší dohodou, atd. Silnější přinutí slabšího k řadě kompromisů a nakonec získá všechnu jeho půdu. Podobně je to se střetem mezi technologií a svobodou.

• 126.Teď se pokusíme vysvětlit, proč technologie je mocnější společenská síla, než je požadavek na svobodu.

ANTI-TECH REVOLUTION: WHY AND HOW

• 127.Technologický pokrok, který zprvu nevypadá, že by znamenal ohrožení svobody, ji postupně ohrožuje velmi vážně. Příkladem je motorizovaná doprava: člověk se dřív pěšky dostal kam se mu chtělo, aniž by se musel podřídit nějakým dopravním omezením a nebyl tak závislý na podpůrných technologických systémech. S nástupem motorových vozidel se zdálo, že se zvyšuje míra svobody pohybu. Pro chodce žádné svobody neubylo, nikdo si automobil, pokud nechtěl pořizovat nemusel a každý, kdo si automobil dobrovolně koupil, mohl cestovat daleko rychleji než chodec. Ale se zavedením motorizované dopravy se rychle společnost proměnila a lidská svoboda pohybu tak byla omezena. S nárůstem počtu automobilů nastala nutnost regulovat intenzivně jejich užívání. Hlavně v hustě obydlených oblastech si člověk v autě prostě nemůže zajet vlastním tempem kam se mu zachce. Pohyb řídí proud dopravy a dopravní předpisy. Člověk je svazován různými povinnostmi: potřebuje řidičský průkaz, musí projít testy, musí si obnovovat registraci, pojištění, kvůli bezpečnosti provádět údržbu, platit pojištění každý měsíc. Používání motorizované dopravy není už navíc dobrovolné. Od dob zavedení motorizované dopravy se uspořádání měst změnilo do té míry, že většina nemůže do práce chodit pěšky, nemohou kupovat či se rekreovat bez auta, takže MUSÍ záviset na motorizované dopravě. Jinak jsou donuceni používat veřejnou dopravu, v tomto případě mají nad svým pohybem menší kontrolu, než když řídí auto. Chodcova svoboda je dnes dokonce velice omezená. Ve městě se musí neustále zastavovat a čekat u semaforů, které jsou nastaveny tak, že slouží hlavně automobilistům. Chodit po dálnici mimo město je kvůli motorizované dopravě nebezpečné a nepříjemné. (Všimněte si důležitého bodu, jenž jsme naznačili na příkladu motorizované dopravy: když je zaveden nový článek technologie a jednotlivec jej může nebo nemusí přijmout, záleží jen na jeho volbě ale ZŮSTAT nutně dobrovolným nemusí. V mnoha případech mění nová technologie společnost takovým způsobem, že jsou lidé nakonec nuceni ji používat.)

• 128. Zatímco technologický pokrok JAKO CELEK zmenšuje neustále sféru svobody, každá nová technická vymoženost JAKO TAKOVÁ se zdá jako potřebná. Elektřina, instalace vody a odpadu, rychlá komunikace na velké vzdálenosti... jak bychom proti těmto věcem či proti jiným četným technickým vymoženostem, které učinily společnost moderní mohli něco namítat? Bylo by absurdní bránit se například zavedení telefonu. Poskytl tolik výhod a nemá žádné nevýhody. Ale jak jsme v odstavcích 59 až 76 vysvětlili, všechny podobné technické vymoženosti společně vytvořily svět, kde osud nemáme ve vlastních rukou či v rukou sousedů a přátel, ale v rukou politiků, zástupců velkých korporací a vzdálených, anonymních techniků a byrokratů, na které jednotlivec nemá žádný vliv. (21) Stejný proces pokračouje i v budoucnosti. Vezměme si kupříkladu genetické inženýrství. Málokdo se bude bránit zavedení genetické techniky, která vymýtí dědičné choroby. Zdánlivě nikomu neškodí a uchrání před mnohými utrpeními. Ale veliké množství genetických vylepšení v součtu lidskou bytost promění v technicky produkt a nebude už svobodným výtvorem náhody (nebo Boha, záleží na vašem náboženském vyznání). _{21. (Odstavec 128) Protože mnohým lidem připadá paradoxní myšlenka, že by se velké množství dobrých věcí mohlo změnit ve věci špatné, ilustrujeme to jednou analogií. Představme si, že pan A hraje s panem B šachy. Pan C, šachový velmistr, se dívá panu A přes rameno. Pan A chce samozřejmì vyhrát, takže jestliže mu pan C ukáže nějaký dobrý tah, prokáže mu dobrou službu. Ale teď si představme, že pan C poradí panu A všechny tahy. Pokaždé prokáže panu A dobrou službu tím, že mu ukáže nejlepší tah, ale tím, žc za něho vyøeší VŠECHNY tahy, zkazí hru, protože hra už nemá pro pana A žádnou cenu, jestli za něho někdo provede všechny tahy. Situace moderního člověka je analogická situaci pana A. Systém ulehčuje člověku život nesčetnými zpùsoby, ale když to dělá, deprivuje ho tím, že řídí jeho osudy.}

• 129.Další důvod, proč technologie má takovou společenskou moc spočívá v tom, že v rámci určité společnosti technologický vývoj směřuje jen jedním směrem, který je neměnitelný. Jakmile byla nějaká technická inovace jednou přijata, lidé se na ní stávají obvykle závislí až do okamžiku kdy je nahrazena inovací další, dokonalejší. Na novém produktu technologie se lidé nestávají závislí jen jako jedinci, ale jako celý systém. (Představte si třeba, co by se stalo, kdyby se zhroutil dnešní počítačový systém.) Proto systém může směřovat jen jedním směrem - k vyššímu stupni technologizace. Technologie opakovaně způsobuje vzdávat se krok po kroku svobody - až do chvíle, kdy celý technologický systém bude svržen.

• 130.Technologie postupuje velikou rychlostí a ohrožuje svobodu v mnoha různých bodech zároveň (přelidněnost, pravidla a omezení, vzrůstající závislost jedinců na velkých organizacích, propaganda a jiné psychologické techniky, genetické inženýrství, invaze do soukromí pomocí kontrolních zařízení a počítačů atd.) Aby se odstranila JEDINÁ hrozba svobody, musel by nastat dlouhý, složitý sociální boj. Ti, kteří chtějí bránit svobodu, jsou zaplavováni neskutečným množstvím nových útoků a rychlostí, kterou se vyvíjejí, proto se stávají patetickými a přestanou klást odpor. Bojovat proti každé hrozbě zvlášť by bylo marné. Úspěchu by mohlo být dosaženo pouze bojem proti technologickému systému jako celku; ale to je revoluce, nikoli reforma.

• 13l.Technici (používáme zde termín v širokém smyslu jako označení těch, kdo se věnují speciálnímu úkolu vyžadujícímu spociální školení) mají tendenci být natolik pohlceni svou prací (svou náhradní činností), že jakmile nastane mezi jejich technickou prací a svobodou konflikt, téměř vždy se rozhodnou pro technickou práci. To je zřetelné u vědecké práce, ale setkáváme se s tím i jinde: u pedagogů, humanitárních kolektivů, ochránců přírody, kteří neváhají použit propagandu nebo jiné psychologické techniky aby dosáhli svých chvályhodných cílů. Pokud to shledají jako užitečné, korporace a vládní agentury neváhají shromažďovat informace bez ohledu na soukromí jednotlivce. Pro právním zastupitelství jsou ústavní práva podezřelých a často naprosto nevinných lidí často nepohodlná a snaží se jakkoliv (legálně, někdy i nelegálně) jejich práva omezit nebo je obejít. Většina učitelů, vládních úředníků a soudců sice věří v hodnoty svobody, práva na soukromí a ústavní právo, ale pokud jsou tyto v konfliktu s jejich prací, obvykle svoji činnost pokládají za důležitější. (Jednodušší společenské problémy se ukázaly jako nezvládnutelné, ale pokud se tyto dostanou do konfliktu s jejich prací, obvykle mají pocit, že jejich činnost je důležitější?).

• 132. Je známo, že lidé pracují obecně lépe a usilovněji, pokud jsou motivování odměnou, než pokud se snaží vyhnout trestu či negativním důsledkům. Vědci a další technici jsou motivováni hlavně odměnou, kterou za svoji práci dostávají. Ale ti, kdo chtějí bránit technologické invazi do svobody, pracují proto, aby se vyhnuli negativnímu důsledku, takže těch, kdo pracují dobře a vytrvale na tomto náročném úkolu je tak málo. Pokud by reformátoři někdy dosáhli výrazného vítězství, které by mohlo vytvořit pevnou hráz nastávající erozi svobody vlivem technologického pokroku, většina z nich by ve svém úsilí ustala a věnovala se příjemnějším činnostem. Ale vědci by byli nadále ve svých laboratořích zaneprázdněni a postupující technologie - bez ohledu na bariéry - by dokázala získat větší kontrolu nad jednotlivci a posílit jejich závislost na systému.

• 133.Žádná společenská opatření jako jsou zákony, instituce, zvyky či morální zákony nemohou poskytnout trvalou ochranu proti technologiím. Dějiny ukazují, že každé společenské opatření je dočasné; nakonec se změní nebo zhroutí. Ale technologické vymoženosti jsou v rámci určité civilizace stálé. Představme si, že bychom dospěli k nějakému společenskémuu opatření, které by lidské bytosti chránilo před používáním genetického inženýrství, nebo je chránila před takovým, které by ohrožovalo jejich svobodu a důstojnost. Technologie by čekala a dřív nebo později by bylo toto společenské opatření bylo zrušeno. Vzhledem k rychlosti s jakou změny v naší společnosti probíhají by k tomu došlo pravděpodobně dříve. Genetické inženýrství by do sféry naší svobody podniklo invazi a tato invaze by byla nevratná (pokud by se celá technologická civilizace nerozpadla). Dosažení změn pomocí společenských opatření je - jak vidíme v událostech kolem legislativy na ochranu životního prostředí - pouhá iluze. Před několika lety se zdálo, že byly stanoveny bezpečné zákonné nástroje na ochranu společnosti před alespoň NĚKTERÝMI, tedy nejzávažnějšími příčinami poškozování životního prostředí. Jakmile se změní politický vítr, začne se tento obranný systém rozpadat.

• 134. Ze těchto zde uvedených důvodů je zřejmé, že technologie je mocnější společenskou silou než potřeba svobody. Takové tvrzení ale vyžaduje důležité upřesnění. Zdá se, že v období několika nastávajících desetiletí prodělá industriálně-technologický systém vážné otřesy, přinášející ekonomické a ekologické problémy a hlavně problémy lidského chování (odcizení, rebelie, nepřátelství a další sociální a psychické potíže). Doufáme, že otřesy, které náš systém pravděpodobně postihne, budou příčinou jeho kolapsu, nebo přinejmenším oslabení a dojde k úspěšné revoluci. Potom dokáže touha po svobodě, že je mocnější silou než technologie.

• 135.V odstavci 125. jsme použili analogii slabého souseda, okrádaného silným sousedem, který sebral všechnu jeho půdu a přinutil jej k řadě kompromisů. Ale teď si představme, že silný soused onemocní a nebude se moci bránit. Pak slabý soused může donutit toho silného, aby mu půdu vrátil, nebo jej může dokonce zabít. Pokud ho nechá žít a jen ho přinutí, aby půdu vrátil, byl by blázen, protože jakmile se ten silný soused uzdraví, znovu všechnu půdu zabere pro sebe. Jediná rozumná alternativa pro slabšího souseda a dokud k tomu má příležitost, je silného souseda zabít. Stejně tak musíme industriální systém zničit, dokud je nemocný. Když přistoupíme na kompromis a necháme jej aby se ze své nemoci uzdravil, všechnu naši svobodu nakonec rozmetá.

• 136. Pokud si někdo dosud myslí, že tento systém lze reformovat tak, aby svoboda nebyla technologiemi ohrožena, měl by si uvědomit, jak neobratně a většinou neúspěšně se naše společnost potýká s daleko jednoduššími a jasnějšími společenskými problémy. Tento systém - kromě jiného - nedokázal zabránit ani destrukci životního prostředí, politické korupce, obchodu s drogami či domácímu násilí.

• 137. Vezměme například problém životního prostředí: tady je konflikt hodnot jasný: ekonomická výhodnost versus zachování přírodních zdrojů pro naše vnuky. (22) Ale k tomu tématu jsou slyšet jen bláboly těch, kdo mají moc, matou pojmy a nevznikla jasná, trvalá strategie aktivit a neustále zvyšujeme množství ekologických problémů, s nimiž naši vnuci budou muset žít. Pokusy řešení ekologických problémů sestávají z bojů a kompromisů mezi různými frakcemi, z nichž některé mají chvíli převahu. Linie boje se mění podle situace veřejného mínění. Není to racionální proces a nevede k včasnému a úspěšnému řešení problému. Velké splečenské problémy, pokud budou vůbec vyřešeny, jsou zřídka nebo nikdy řešeny podle racionálního, propracovaného plánu. Řeší se samy v procesu, kdy různé skupiny prosazující vlastní (obvykle krátkodobý) osobní zájem (23) aniž by dospěly (většinou šťastnou náhodou) k nějakému více či méně stabilnímu modu vivendi. Pravidla, formulovaná v odstavcích 100 až 106, zpochybňují, zda racionální, dlouhodobé sociální plánování může být vůbec úspěšné.

_{22. Zabýváme se zde konfliktem hodnot v rámci hlavního proudu. Pro zjednodušení vynecháváme z obrazu outsidera hodnoty, jako že je volná příroda dùležitìjší než ekonomické blaho člověka. 23. Osobní zájem není nezbytně MATERIÁLNÍ. Mùže spočívat v naplnění nějaké psychologické potřeby, například v prosazování nějaké ideologie či náboženství.}

• 138. Je jasné, že schopnosti lidstva řešit i relativně přímočaré společenské problémy je přinejlepším velice omezená. Jak tedy chce daleko složitější a subtilější otázky smíření svobody s technologií řešit? Technologie nabízí významné hmotné výhody, zatímco svoboda je abstrakce, která znamená různé věci pro různé lidi a její ztrátu lze lehce zakrýt propagandou a květnatými řečmi. (oprávněné zásahy do svobody). Toto není jen náš názor. Významní sociologové (např. Q. Wilson) zdůraznili význam socializace lidí efektivnějším způsobem.

• 139. A povšimněte si důležitého rozdílu: Řekněme například, že naše ekologické problémy jednou budou vyřešeny podle nějakého racionálního, propracovaného plánu. Ale pokud se tak stane, bude to jen proto, že řešení problémů je součástí dlouhodobého zájmu tohoto systému. Ale zájmem tohoto systému NENÍ chránit ani svobodu, ani autonomii malých komunit. V zájmu systému je naopak co nejdůkladnější kontrola lidského chování.(24) Tedy zatímco praktické důvody nakonec mohou přinutit systém, aby k ekologickým problémům zaujal nějaký racionální, prozíravý postoj, praktické důvody jej stejně donutí ještě účiněji regulovat lidské chování.(nejlépe nepřímými prostředky).

_{24. Upřesnění: v zájmu systému v některých oblastech může být povolit jistou předepsanou míru svobody. Například ekonomická svoboda (s vhodnými limity a omezeními) se ukázala jako účinná v ekonomickém růstu. Ale zájmem systému je jen plánovaná, omezená svoboda s předepsanými podmínkami. Jedinec musí být pořád držen na vodítku, i když je toto vodítko někdy dost dlouhé. (viz odstavce 94, 97).}

KONEC

(český překlad Evžena Švába vydala Votobia v 1997, překlad upravil v roce 2022 Miloš Vojtěchovský)

Theodore John ("Ted“) Kaczynski (1942 - 2023) označovaný jako Unabomber byl americký vědec, matematik, společenský kritik, "anarchista" a "neoluddista". Dopisové bomby, které rozesílal poštou zabily tři osoby a dalších 23 poranily. Při soudním líčení jako motiv svého činu uvedl, že šlo o protest proti rozvoji technologií a obecně proti technickému pokroku. Po několika měsících od zveřejnění Manifestu byl Kaczynski dopaden. Dnes je vězněn v ADX Florence v Coloradu, jeho občasné recenze na vědecké publikace zveřejňují noviny jako je New York Times, roku 2010 vyšla jeho kniha "Technologické otroctví" a v roce 2016 "Anti-Tech Revolution: Why and How".

Kaczynski byl výjimečně nadané dítě (IQ index 167). Narodil se polským rodičům v Chicagu. V 16 letech začal studovat matematiku na Harvardově Universitě, kde byl jeho učitelem významný logik Willard Van Orman Quine. V letech 1959 a 1962 se na universitě účastnil několika experimentů v rámci tajného programu (CIA) M-KULTRA. Dostudoval v roce 1962 a zapsal se na University of Michigan, kde získal titul PhD v matematice se zaměřením na geometrickou teorie funkcí. jeho disertační práce nesla název "Hranice funkce". V roce 1967 byl jmenován odborným asistentem na katedře matematiky při University of California v Berkeley. V roce 1971 se přestěhoval k rodičům do Lombardu, stát Illinois a o dva roky později do Lincolnu v Montaně, kde vedl jednoduchý život bez elektřiny a tekoucí vody. Studoval knihy o sociologii a politické filozofii, četl například díla filosofa Jacquese Ellula a postupně dospěl k názoru, že varovat lidstvo před nebezpečím technologicky vyspělé civilizace lze jen násilím. Rozesílat bomby významným představitelům technického establishmentu Kaczynski začal v roce 1978. V průběhu 17 let sestrojil a rozeslal dopisové bomby, které zabily tři lidi a zranily 23 dalších. Protože k těmto útokům docházelo často na univerzitách, nebo leteckých společnostech, zatím neznámý útočník měl přezdívku "Unabomber" (University and Airline Bomber). Unabomber poslal roku 1995 na adresu FBI dopis a rukopis, známý jako "Unabomberův manifest", v němž oznámil, že své útoky ukončí. "Manifest", či jeho části po dohodě s FBI otiskly časopisy a noviny jako Penthouse, The New York Times a The Washington Post. Ukázku z Manifestu si přečetl bratr Teda David Kaczynski, který rozpoznal některé výrazy a nakonec svá podezření o identitě atentátníka oznamil FBI. 3. dubna 1996 byl Ted Kaczynski ve lesním srubu v Lincolnu zadržen. Vyšetřovatelé zde našli materiály potřebné k výrobě výbušnin, dopisy adresované FBI a článek, který měl souvislost s Unabomberovým Manifestem. Podle Kaczynského právníků jejich klient trpěl duševní chorobou (schizofrenií), což sám Kaczynski rezolutně popřel. Podle soudního psychiatra byl zadržený způsobilý soudnímu a trstnímu řízení. 7.ledna 1998 se neuspěšně pokusil Kaczynski o sebevraždu a v květnu 1998 byl odsouzen za vraždy k doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Zemřel ve vězení.

Zpracováno podle údajů na české a anglické Wikipedii.

Odkazy

1.Kaczynski, Theodore John. Anti-Tech Revolution: Why and How. Fitch and Madison Publishers (2016). we.riseup.net/Kaczynski

2.Moen, O. M. (2019). The Unabomber’s ethics. Bioethics, 33(2), 223-229.

3.The Philosophy of Ted Kaczynski: Anti-Tech Revolution 1/2: The Later Unabomber. The New Chadafrican Philosophy and Peak Oil. https://www.youtube.com/watch?v=JnPnRtOa1qU

4.David Skrbina on Ted Kaczynski, Technological Slavery, and the Future of Our Species – Episode #7. Manifold. https://www.youtube.com/watch?v=ZmAqKsasNKk

5.Archive.org/Technological Slavery The Collected Writings Of Theodore J.Kaczynski a.k.a.TheUnabomber

6.C. Haag on Ted Kaczynski. YouTube playlist by flowersarelovesome. https://www.youtube.com/playlist?list=PLnGAXHr0GLC9mosZM9ckRkFb7FmNrDyRJ

7.Ted Kaczynski and Why He Matters. The Dark Mountain Project. dark-mountain.net/ted-kaczynski-and-why-he-matters/

8.GM crops created superweed, say scientists. Paul Brown. The Guardian. 25th of July 2005. www.theguardian.com/science/2005/jul/25/gm.food

9.Lutz Dammbeck. The Net-the Unabomber, LSD and the Internet [2003] youtube/Yn9BvNAUvcU

BEYOND MEDIA TEXTS 2