The Hackers manifesto

Z ÚVODU

This land is your land, this land is my land
WOODY GUTHRIE

This land is your land, this land is my land
GANG OF FOUR

This land is your land, this land is my land
LUTHER BLISSETT

. . . it sort of springs organically from the earth. And it has the characteristics of communism, that people love so very much about it. That is, it's free.
— STEVE BALLMER, CEO, Microsoft

Svět obchází strašidlo, strašidlo dvojníka, dvojníka abstrakce. Na abstrakci závisí bohatství států i armád, společností a komunit. Všechny soupeřící třídy, ať už ta vládnoucí, nebo ovládaná, abstrakci uctívají a zároveň se jí obávají. Je to náš svět, který tak slepě přísahá na investici do všeho co je nové. Všechny třídy se té nelítostné abstrakce světa obávají, protože je na ní závislý jejich úspěch. Každá třída s jedinou vyjímkou: třídu hackerů. Jsme hackeři abstrakce. Hackováním ze surových dat vytváříme nové koncepty, nové vzorce vnímání a nové prožitky. Jsme ti, kdo abstrahují nové světy, ať už hackujme nějaký kód, programovací, nebo poetický jazyk, matematiku nebo hudbu, křivky nebo barvy. Nezáleží na tom, zda se pokládáme za výzkumníky nebo spisovatele, umělce nebo biology, chemiky nebo hudebníky, filozofy nebo programátory. Každá z těch osobních identit tvoří jen zlomek třídy, třídy která si pomalu uvědomuje sama sebe. A zároveň ještě nevíme, kým jsme ve skutečnosti. Proto v této knize usiluji o to osvětlit náš původ, naše cíle a naše zájmy. Hackerský manifest: Není to jediný manifest, protože v povaze hackera je, že se odlišuje od ostatních, že se odlišuje dokonce sám od sebe. Něco hackovat znamená lišit se. Hackerský manifest netvrdí, že reprezentaci odmítá.. .

Z úvodu první kapitoly ABSTRACTION

4. kapitola z knihy A Hackers Manifesto, verze 4.0

z roku 2001

HACKING

Hack (ponecháváme termíny Hacker a Hack v původní podobě, protože předpokládáme, že jsou českému čtenáři srozumitelné, poznámka překladatele) spočívá v tom, co je virtuální a v tom co reálné transformuje. Abychom něco mohli označit jako "hack“, musí obsahovat prvek inovace: styl a technickou virtuozitu“ [071]. Tak jsou slova "hacking“ a "hacker“ používána v elektrotechnologii a v oblasti počítačů. Protože jsou to důležité obory kreativní výroby vektorového (1) světa, měl by mít termín i širší význam. Pro hlubší porozumění tvůrčí produkce abstraktního znamená "hackování" nových informačních vektorů skutečný bod zlomu.

Jakmile se v počítačových kruzích objevila "hackerská etika“, ohradila se proti procesům komodifikaci vzdělávání a komunikace. Jak uvádí Himanen, hackeři " tedy ti co chtějí dosáhnout své vášně“ a "obecné společenské výzvy“ by si měli uvědomit svoji důležitost, která je ovšem dlouhodbá "stejně jako je tomu u jakékoli velké kulturní změny.“ [072]. Protože nejde pouze o kulturní změnu, nejde jen o čas. Hacker do světa vnáší nový svět a nové bytí a proto změna znamená také zápas. Prvním krokem v takovém boji je očistit koncept hackerství od jedinečnosti a uchopit ho v v jeho hlubším a abstraktnějším významu.

Ti, kdo zájmy "vektorové třídy" brání, se pokoušejí význam slova "hacker“ redukovat na kriminální čin, protože se toho abstraktnějšího, obecnějšího (a tedy třídního) potenciálu obávají. Šíří se legendy, ve kterých jsou hackeři označováni jako nová forma mladistvého delikventa, jako nihilističtí vandalové, jako služebníci organizovaného zločinu. Případně jako příslušníci jakési neškodné subkultury, jako ti, co jsou v područí "garážové" kultury pofidérního stylu oblékání a chování. Volání po otevřenosti virtuality pro informace, po svobodném sdílení dat, jako daru a volání po vektoru jako prostoru pro svobodné vyjádření se stávají záminkou pro morální paniku, záminkou oprávněnosti policejního dohledu a záminky po zavedení omezení technických znalostí na "skutečné autority“.

Není to poprvé, kdy pracující třída je vystavena ideologickému vydírání. Oficiální struktury vládnoucího systému srovnávají hackera s jeho předchůdci: organizovanému dělníkovi a k rebelujícím vesničanům. Hacker je tady v dobré společnosti.

Skutečnou doménou hackera je virtualita. Hacker z virtuálního vytváří další a další podoby skutečnosti. Co označujeme jako “skutečné” je pro hackera vždy jen částečné, omezující, dokonce falešné. Takové spektrum možností znamená, že skutečné otevírá mnohost virtuálního. Je to nevyčerpatelný zdroj skutečného, nikoli aktuálního, zdroj všeho, co ještě není, všeho co se stát může. Jak říká Massumi je to prostředí, ve kterém co nelze prožít, lze procítit.“[074] Abychom různost skutečného zachytili, musíme realitu hackovat a tak virtuální s aktuálním propojit.

Všechny oblasti přírody obsahují v sobě potencionalitu virtuálního. Hackováním vzniká abstrakce přírody a tak možnost vytvoření jiné přirozenosti, druhé přírody, třetí přírody, nekonečného zmnožení přírody, jejího neustálé multiplikace. Hacking objevuje přirozenost přírody, odkrývá její tvořivé i její destruktivní síly. To platí ve fyzice, sexualitě, biologii i v politice, ve výpočetní technice, stejně tak v umění nebo filozofii. Povahu jakékoli oblasti přírody můžeme hacknout. Přirozeností hackingu je svobodné objevování, svobodné vymýšlení, svobodné vytváření a svobodné vyrábění. Co ovšem v přirozenosti hackování není, je zneužívání vytvořených abstrakcí.

V souvislostech abstrakce vlastnických práv, v situaci, kdy je informace proměňována v majetek, se hackerství stává společenskou třídou, vznikem třídy hackerů. Duševní vlastnictví se od jiných forem vlastnictví - třeba vlastnictví půdy nebo kapitálu – liší v tom, že si jej může nárokovat jen kvalitativně nový výtvor. Pokud hack aplikujeme do kontextu majetkových práv, stane se společným jmenovatelem jakéhokoli dalšího majetku a jeho zbožní hodnotou. Vektorová třída počítá svůj majetek ve stejné měně jako kapitalisté a feudálové, takže se patenty a autorská práva rovnají továrnám nebo pozemkům.

Protože je třída hackerů zdrojem neustále nových podob abstrakce, umožňuje tak proměnu světa a abstrahování přírody nabízí možnost obživy z přebytků, ať jsou jakékoli povahy. Pokud nová abstrakce vznikne, může vypadat jako zvláštní, "nepřirozená“ a způsobit radikální proměnu. Pokud přetrvává, rychle se stane samozřejmou. Stává se Druhou přírodou.

Tím, že třída hackerů vytváří nové formy abstrakce, otevírá možnost pro budoucnost. Každá nová abstrakce samozřejmě neznamená, že pro svět vznikne něco nového. Ve skutečnosti je to případ jen u mála inovací. Zřídka odhadneme předem, které abstrakce se propojí s přírodou pozitivně.

Pro hackery je důležité, aby měli svobodu hackovat pro samotné hackování. Svobodný a neomezený hacking nového budoucnost nejen vytváří, ale také otevírá nekonečné spektrum potenciálních budoucností, včetně samotné budoucnosti v její virtualitě. Každý hack je projevem nevyčerpatelné rozmanitosti budoucnosti, rozmanitosti virtuálního. Ale pokud se hack stane majetkem, něčím co je spojované s nějakou hodnotou, přijímá fuknci reprezentace opakovatelného, reprodukovatelného a přestává být projevem rozmanitosti. Vlastnictví je jen jedním aspektem hacku, je jeho reprezentací, komodifikací jako formy majetku. Nekonečnou a neomezenou virtualitu, odkud čerpá hack potenciál, vystihnout nemůže.

Na poli zákonné moci se stává hack konečným vlastnictvím a z vlastnického vztahu vzniká třída hackerů, stejně jako je to u jiných tříd. Duševní vlastnictví předpokládá vytvoření vztahu vůči poptávce, stejně jako je to s pozemky nebo s kapitálem jako vlastnictvím. Právo na nemovitost se k vlastníkovi, k třídě vlastníků má podobně jako je tomu s nevlastníky, na úkor těch, kdo byli nemovitosti zbaveni. Filozofie duševního vlastnictví je projevem pojetí ekonomického racionalismu jako přirozené lidské vlastnosti. [075]

Akt hackerství ze své podstaty narušuje limity, které jsou vnucené vlastnictvím. Staré hacky jsou nahrazeny novými a tím je jako formu majetku znehodnocují. Tak jak je informace, jako forma komunikace znehodnocena pokud je neustále opakována, je hackem obnovena její další hodnota informace. Z toho pak plyne, že v zájmu třídy hackerů není výlučné právo, ale dodržování volného přístupu k informacím. Nemateriální podstata informace znamená, že pro další možné uživatele vlastněných informací není její hodnota porušena. Výzkum probíhá v jiné rovině abstrakce, než je tomu u zemědělství. Výlučnost vlastnictví je u půdy často potřebná, ale nedává smysl ve vědě, umění, filozofii, kinematografii, nebo hudbě.

Stupeň významu hacku jako majetku se uskutečňuje specifickým způsobem, takže společenská třída hackerů má jiné zájmy než ostatní vykořisťující, nebo vykořisťované třídy. Pro třídu hackerů je podstatné volné šíření informací jako podmínka opakovaného hacku. Ale jako třída mají hackeři také taktický zájem hackovat, jako formu vlastnictví, jako cosi, co je zdroj živobytí a hackerovi umožňuje jistou míru nezávislosti na vládnoucí třídě. Pokud třída hackerů hackuje způsob, jak to učinit touhou po konkrétním, otevírá tím virtuální historickému.

Samotný hack je příčinou krize hackerovy identity. Hacker se ptá, co znamená být hackerem, tím že svoji identitu klade proti identitám jiných tříd. Někteří se považují za vektoralisty a obchodují s nedostatkem vlastního majetku. Jiní se považují za dělníky, ale za dělníky v privilegovaném postavení uvnitř hierarchie námezdních pracovníků. Třída hackerů sice sama sebe produkuje, ale nikoliv ve vlastním zájmu. Neuvědomuje si (prozatím) sama sebe. Není si vědoma své vlastní virtuality. Protože se nedovede stát samostatnou třídou, neustále se neustále se vymezuje od třídy hackerů se své zájmy spojuje se zájmem ostaních tříd. Pro hackera je riskem, že z hlediska dělnické a zemědělské třídy bude spojován s vektorovými zájmy, se zájmy, usilující o privatizaci informace, podmiňující produktivní a kulturní život všech tříd.

Hackovat znamená abstrahovat. Abstrahovat znamená vytvořit platformu, ve které se vše dostává do vzájemných vztahů. Musíme vytvořit názvy a čísla, lokalizaci a trajektorie všeho. Musíme vytvářet vztahy a vztahy vztahů, do nichž věci vstupují. Úspěchem hackerů je dosáhnout rozrůznění funkčních složek, uspořádaných podle společného cíle, ať už jde o technické, kulturní, politickou, sexuální nebo vědeckou oblast. Pokud třída hackerů dosáhne kreativní a produktivní abstrakce v tolika oblastech, bude muset vytvořit abstrakci sama sebe. Je potřeba abstraktní, kolektivní, afirmativní projekt vytvořit, což jsou - podle Rosse - hackerské vědomosti pronikající do stávajících, zdánlivě neomylných systémů racionality; hackerské vědomosti, které umí samy sebe rekvalifikovat, přepisovat kulturní programy a přeprogramovat společenské hodnoty, otvírat prostor novým technologiím; hackerské vědomosti generují nové populární "romance" alternativního využití lidské imaginace. [076]

Třídní boj hackerů je stejně jako boj proti jiným třídám také bojem proti sobě. V povaze hacku je překonat předchozí hack. Z pohledu hackera má hack smysl jen tehdy když půjde o kvalitativní překonání předchozího hacku. Jenže třída hackerů tohoto ducha vnáší i do vztahu k sobě samé. Každý hacker vidí druhého jako soupeře nebo jako spojence proti dalšímu rivalovi, ne jako příslušníka stejné třídy, někoho s kým sdílí společný cíl. Ten společný cíl je těžko uchopitelný protože jde o společný cíl kvalitativní diferenciace. Třída hackerů hledá svoji mnohost v rozdílnosti a nevyžaduje jednotnou identitu.

Třída hackerů vytváří rozdíly i vztahy a zároveň musí proti rozdílům, které vytvořila aby si znovu uvědomila sebe sama, bojovat. Když sama sebe ustanovila v procesu rozlišení, musí rozlišovat mezi soutěživým cílem hackování a společným cílem jak mezi hackery objevit vztah, který by v jejich zájmu otevřenou budoucnost vyjádřoval. Konkurenční zájmy lze označit jako vlastnictví, ale kolektivní zájmy nikoli. Společné cíle třídy hackerů předpokládají novou podobu třídního boje.

Hackerská třída se může naučit od jiných tříd to, co by pomohlo uvědomění si hackerů jako samostatné třídy. Hackeři poskytovali jiným třídám nástroje, které je identifikovali jako "organické intelektuály“, propojené s konkrétními třídními zájmy a formacemi. Ale jestliže hackeři někdy vedli – a svedli – dělnickou třídu jako její intelektuální "předvoj“, nastala doba, kdy si musíme přiznat, jakkoliv jsou potenciálně propojené, že zájemy hackerské třídy je jiný, než zájem dělnické třídy. Hackeři se od předvoje dělnické třídy mohou naučit třídnímu sebeuvědomění. Jestliže hackeři učí dělníky hackovat, jsou to naopak dělníci, kdo hackery učí stát se samostatnou třídou, třídou pro sebe. Třída hackerů se třídou pro sebe nestane pokud převezme identitu dělnické třídy, ale pokud se od ní odliší.

Vektorál propojuje hyper-rozvinutý svět s rozvojovým a rozlepuje státní a komunitní obálky, dokonce obálky samotného subjektu. Ti nejchudší rolníci vedou boj s místní feudální třídou, s třídou vektoralistů, která touží dosáhnout monopolizace informací pomocí semenných bank nebo léčivých rostlin, jejichž účinky znají tradiční komunity odnepaměti. Venkované, dělníci a hackeři v různých aspektech vedou společný boj, boj za osvobození informace od vlastnictví, za osvobození informace od kontroly vektorové třídy. Nejnáročnějším hackem dneška je, jak tuto sdílenou zkušenost světa popsat.

I když hackrem není každý, každý hackuje. Je běžné se dotýkat virtuálního, protože je to zkušenost všedního. Pokud pokládáme porušení zalepené obálky za hack, je pak migrace vyvlastněných, migrující obyvatelé rozvojového světa ovládaní vektory vidin hyperrozvinutého světa a překračujích hranice vlastně gigantickým, globálním hackem. Vektory komunikace, proměňující život ve zboží se rozlétnou po celém světě jako konfety v nepředstavitleném měřítku spustí vektory migrace a jedince připoutají k předmětům. Co je potřeba hacknout je pojemnovat toto hnutí, novou touhu vedle volání po reprezentaci předmětu pro subjekty, které se dřív nebo později stanou nudnými a zklamáním. Vektorový svět je všude roztříšten a čeká na to, až se propojí abstrakcí touhy po majetku a po osvobození vlastností abstrahované touhy.

PŘEKLAD: Miloš Vojtěchovský, 2006 - revidováno 2021

The first chart registered under the Copyright Act of 1790, John Churchman Magnetic Atlas or Variation

Poznámky

[071] Steven Levy, Hackers: Heroes of the Computer Revolution (NewYork: Penguin, 1994), p. 23. Jde o klasický novinářský popis hackera jako počítačového inženýra a hackerského boje za uchování virtuálního prostoru pro hackování proti silám komodifikované technologie, vzdělávání a monstra vojensko-zábavního komplexu. Studium přpadových studií rychle odhalí falešné tvrzení, že pouze vytvoření (konceptu) informačního vlastnictví vytváří "pobídku“ dalšího rozvoje nových konceptů a nových technologií. V Levyho knize hackeři odvádějí mimořádnou práci na základě svých potřeb, které jsou téměř výhradně ekonomikou daru. Autonomní, samogenerující prestižní síly ekonomiky daru umožňují vznik samogenerujících sil, které jsou mimořádné inovativní.

[072] Pekka Himanen, The Hacker Ethic and the Spirit of the Information Age (New York: Random House, 2001), pp. 7, 18, 13. Pokud se kniha Hackerská Etika pokouší vzkřísit ducha Maxe Webera, pak Hackerský Manifest je její krypto-marxistická reakce. Himanenova vynikající kniha má co říci o hackerském čase a o protikladu ke komodifikovanému pojetí času, ale Himanen se snaží hackera smířit s vektorovou třídou. Záměrně zaměňuje hackera a "podnikatele“. Ale hacker vytváří nové a podnikatel se zaměřuje na cenu nového. Ve vektorové ekonomice, kde většina nabídky postrádá užitnou hodnotu a směnná hodnota je jen spekulativní možností je podnikatel hrdinskou postavou když a pokud dokáže vymýšlet nové potřeby z ničeho. To je "neviditelná ruka trhu“ jen blufováním hráče pokeru. Podnikatel pouze opakuje nadbytečnou potřebu, zatímco hacker vyjadřuje virtuální. Zaměňovat podnikatele a hackera je jen ideologický trik, který má za účel dodat temné nekromancii vektorové moci něco lesku.

[074] Brian Massumi, Parables for the Virtual (Durham: Duke University Press, 2002), p. 30. Nikomu se virtuální nepodařilo vyjádřit s větší lehkostí, vystihnout jeho náročnost a poskytnout prostor virtuálnímu ve vektoru, ale za hranicemi komunikace. Massumi posouvá Deleuzovo myšlení směrem ke skutečně plodnému propojení s prostorem vektoru jako s historickým a fyzickým, nikoli jen filozofickým a metafyzickým principem. Ale není snadné Deleuzes následovat k velice vzdálené, čisté, kreativní metafyzice, ztrácející svoji dějinnou dimenzi, jako vyjádření možnosti daného okamžiku. v centru Deleuzova myšlení je mezi čistou ontologickou rovinou a "nezaujatým“ diskurzivním prostorem uzavřeného světa vzdělávání příliš úhledná shoda.

[079] Ronald V. Bettig, Copyrighting Culture (Boulder: West view,1996),p.25.Práce staví na tradici kritických komunikačních studií a zabývá se podrobně funkcemi vznikající vektorové ekonomiky, ale svým uvažováním zůstává u kategorií a zkušeností doby, kdy zbožní ekonomiku ovládal kapitál. Teoretici kritické komunikace správně zdůrazňují omezenou autonomii kultury a komunikace vůči zbožní ekonomice, ale mylně soudí, že zbožní ekonomiku pořád lze vysvětlovat jazykem kapitalismu. Pozornost k otázkám ekonomiky komunikace a kultury naznačuje, že se právě z překonaného principu její zbožní formy vymanila.

[083] Andrew Ross, Strange Weather: Culture, Science and Technology in the Age of Limits (London: Verso, 1991), p. 11. viz také Andrew Ross, No Collar (New York: Basic Books, 2002). Pokud je první koncept historie žurnalistika, kulturální studia jsou druhý koncept. Nebo alespoň by to tak přinejlepším být mohlo a Ross by byl toho příkladem. Ross zkoumá virtuální rozměr produktivity pracujících tříd. Sleduje třídní boj o informace napříč sociální továrnou. V každodenním životě se dělníci všeho druhu snaží význam produkovat autonomně. Lidé sice dávají smysl, ale ne s prostředky, které si k tomu sami vybrali. Kulturální studia dosud jen interpretační schopnosti pracujících tříd vykládala; jde o to, aby z nich vytvořila nástroj pro změnu. Kulturální studia měla pravdu, když jevy v kulturní sféře vykládala jako ne nutně ovládané událostmi uvnitř dané ekonomické "základny“, ale chybně dávsla malou důležitost změnám zbožní formy, která utváří celou oblast. Kulturální studia objevila sice v informaci jako formě vlastnictví oblast determinovanou novými třídními boji, předpověděla nástroje, jimiž je lze analyzovat, ale nedosáhla objevu "relativní autonomie“ starého třídního boje.

poznámky překladatele

Autor "Hackerského Manifestu" staví svůj text na starší terminologii a konceptech, které ve svých esejích formuloval několik let před vydáním Manifestu. Zde je použit překlad čtvrté verze textu Manifestu, který vyšel knižně u Harvard Press v roce 2004. Předchozí verze lze najít na internetu, první verze vyšla na mailinglistu netime, později na portálu http://subsoil.org v redakci Joanne Richardson.

Wark zde nastiňuje proklamativní systém celkové ontologie současnosti, kterou vnímá jako společnost utvářenou narůstající tendencí k abstrakci a rychlosti, kterou jsou informace distribuovány . je reálné po kolapsu quasi-socialistického systému v roce 1989 sílu, ovládající současnost stále ještě označovat jako kapitalismus? Nebo je to něco jiného, podle autora snad "ještě horšího"? Někdo to nazývá "pozdní kapitalismus", "neo-kapitalismus", "neoliberální kapitalismus", "Post-Fordistický" kapitalismus", "postmodernní kapitalismus", "biopolitický kapitalismus", "semiokapitalismus", "kognitivní kapitalismus" a tak dále. Warkův "Manifest" vyšel krátce po vydání knihyAntonia Negriho která vzbudial pozornost Empire (2000), (napsaná společně s Michaelem Hardtem). Autoři dokazovali, že "Impérium" je nová podoba globalizace: "Naše hlavní hypotéza spočívá v tvrzení, že nová podoba suverenity spočívá v souboru národních a nadnárodních organismů, které jsou sjednocené v jediné logice vlády. Tato nová globální podoba suverenity je tím, čemu říkáme impérium." Slavoj Žižek k tomu poznamenal: "Hardt a Negri nenabízejí nic menšího než překlad Komunistického Manifestu do jazyka naší doby: Impérium přesvědčivě odhaluje způsob, kterým vytváří globální kapitalismus antagonismy, které vedou k explozi sama sebe. Tato kniha znamená umíráček nejen pro spokojené liberální obhájce "konce dějin", ale i pro pseudo-radikální zastánce kulturálních studií, kteří se přímé konfrontaci se současným kapitalismem vyhýbají."

Hackerský Manifest není pouze o autorských právech a jejich rozpuštění v technologické společnosti, ale v čem je specifika Warkovy redefinice Marxova Manifestu?

Podle autora tvoří strukturu a základní termíny trojice kategorií:

1. vektor - pojem odpovídající přibližně pojetí mcluhanovského média, tedy prostředek, nosič komunikace a informací;

2. telestézie - jako způsob vzdáleného vnímání a prožívání, které je jedním z motorů posunu k odhmotnění a abstrakci

3. Třetí příroda jako "ekologie obrazů, která se může stát obrazem nové ekologie“.

Pomocí těchto základních prvků poměřuje Wark probíhající trajektorie pojmů jako jsou abstrakce, třída, informace, vzdělávání, revolta, dějiny, příroda, svět, nebo reprezentace. Pomocí těchto abstrakcí definuje obrysy a souřadnice Třetí přírody.

Co jsou alespoň některé z nich?

"Svět" - Marx naříká v Komunistickém manifestu nad tím, že vykořisťování a odcizení je příčinou, že se "Všechno trvající a stálé mění v páru, vše posvátné je znesvěcováno a lidé jsou posléze donuceni se dívat na své životní postavení a vzájemné vztahy střízlivým pohledem". Wark v naříkání pokračuje, že v našem "podivném čase, kde se dokonce vzduch mění ve vzduchové vlny, vše co je profánní je zabaleno jako by se jednalo o cosi hlubokého, stále ještě zbývá možnost to zdánlivé hacknout a zbavit se jej. Jsou jiné světy, ale je to zároveň stále jen tento náš svět."

"Třetí příroda" je "abstraktní topologie" a podle Warka "se stává "obálkou" informačního toku, zdvojujícího nejen princip přírodní krajiny, ale také (původní fyzickou Marxovu) "druhou přírodu". "It still has some ties to topography, of course. The old cities of second nature become information hubs. The vast data centers that will continue to mushroom in the early twenty-first century still require massive amounts of power and access to water for cooling. But all this new infrastructure yet produces a topological space in which information comes to control the movement and deployment of industrial resources, which in turn command the extraction and deployment of natural resources." MW

Do centra tohoto pohybu staví postavu (a třídu) "hackera", jehož vidí jako produktivní složku společnosti, jako transformovanou podobu "proletariátu", případně "dělnické třídy". hackerská třída je dialektickým kontrapunktem vládnoucí "vektorální" třídy, což jsou zhruba řečeno ti, kdo informace nikoli "vytvářejí", ale používají jako prostředek obohacování a nástroj nadvlády nad jinými třídami. To v původním Marxově pojetí odpovídá zhruba kategorii "kapitalistická třída".

Podle Warka se "vektorální třída" od bývalé třídy kapitalistů liší: "Třída vektoralistů náš svět směřuje na pokraj katastrofy, ale zároveň otevírá prostředky, které by její vlastní destruktivní tendence mohly překonat. Ve třech po sobě následujících fázích komodifikace vznikají různé typy vládnoucí třídy, které pro sebe přivlastňují různou formou soukromé vlastnictví. Každá vládnoucí třída zároveň svět posouvá ke stále abstraktnějším koncům."...

"Pastoralisté" "Napřed vzniká "třída pastoralistů", která "rozpráší obrovskou masu venkovanů, kteří na polích dosud pracovali jako námezdná síla pro feudální pány. Pastoralisté feudální pány nahradili a odbrzdili produktivitu přírodu, na kterou si dělají nárok jako na jejich soukromé vlastnictví. Tato privatizace majetku — legální hack — nastavuje podmínky pro každý další hack, kterým je půda využívána pro vytváření nadbytku."

McKenzie Wark, Hacker Manifesto.

HARVARD UNIVERSITY PRESS

Cambridge, Massachusetts, and London, England 2001

Thanks to: AG, AR, BH, BL, CD, CF, the late CH, CL, CS, DB, DG, DS, FB, FS, GG, GL, HJ, ly JB, JD, JF, JR, KH, KS, LW, MD, ME, MH, MI, MT, My NR, OS, PM, RD, RG, RN, RS, SB, SD, SH, SK, SL, SS, TB, TC, TW.

Earlier versions of A Hacker Manifesto appeared in Critical Secret, Feelergauge, Rhreculture Reader, Sarai Reader and Subsol.

In memoriam: Kathy Acker - King of the Pirates

kapitoly:

ABSTRACTION

CLASS

EDUCATION

HACKING

HISTORY

INFORMATION

NATURE

PRODUCTION

PROPERTY

REPRESENTATION

REVOLT

STATE

SUBJECT

SURPLUS

VECTOR

WORLD

WRITINGS

Wark_McKenzie_A_Hacker_Manifesto.pdf

==== McKenzie Wark ==== (1961)je původně australský spisovatel a teoretik, nyní spisovatelka a teoretička, žije v New Yorku. Wark se proslavil svými texty o teorii masových médií, o kritické teorii, o nových médiích, o Situationismu a o antropocénu. Mezi jeho úspěšné publikace patří právě "A Hacker Manifesto", "Gamer Theory", "Molecular Red: Theory for the Anthropocene",“General Intellects: Twenty-One Thinkers for the Twenty First Century”,“50 Years of Recuperation of the Situationist International”, “The Beach Beneath the Street”, nebo Excommunication: Three Inquiries in Media and Mediation, Capital Is Dead: Is This Something Worse?. Působí na katedře Media and Cultural Studies při The New School v New Yorku. Svoji nejznámější knihu Manifest hackerů publikoval poprve v roce 2003 na mailing listu nettime. Inspiroval se Marxismem a Marxovými myšlenkami o společenských třídách a kapitálu, dílem Giorgio Agambena a Etienne Balibara. Tvrdí zde mimo jiné, že komunikační a informační technologie ovlivnily zásadně vlastnická práva a duševní vlastnictví obecně a že došlo ke změně rozvrstvení společenských tříd. Na jedné straně vzniká třída, která informace vytváří, "produkuje", tedy vlastně transpozice dřívější pracující, nebo dělnické třídy, kterou označuje jako třídu hackerů. Na druhé straně je třída, která informace vlastní a proměňuje na zboží, kterou označuje jako vektoralisty. Vektoralisté, neboli kapitalisté, v minulosti používali princip soukromého vlastnictví jako nástroj ovládání hmotné části skutečnosti (určovali tak "hodnotu", ekonomickou potřebu, ale určovali i nedostatek). Zatímco noví vektoralisté si nárokují pro sebe také abstraktní, tedy duševní vlastnictví, jako jednu vrstvu skutečnosti. Zde ovšem vazby na efekt nedostatku, poptávky a nabídky neplatí. Prosazováním duševního vlastnictví se nová třída vektoralistů v oblasti virtuální domény pokouší vytvořit (vnucený) princip nedostatku. Wark soudí, že svět intelekturálního vlastnictví třída vektorialistů ovládnout nemůže, ale v komodifikované podobě obchodu s informacemi a kontroly společnosti je jí to podařilo. Očekává, že hackeři pokud budou "třídně uvědomělí" se z tohoto systému vymaní a intelektuální vlastnictví vrátí těm, kterým je určeno.

[[1]]

[[2]]

překlad vychází se svolením autora

BEYOND MEDIA TEXTS 2