The Hackers manifesto

Z ÚVODU

This land is your land, this land is my land
WOODY GUTHRIE

This land is your land, this land is my land
GANG OF FOUR

This land is your land, this land is my land
LUTHER BLISSETT

. . . it sort of springs organically from the earth. And it has the characteristics of communism, that people love so very much about it. That is, it's free.
— STEVE BALLMER, CEO, Microsoft

Svět obchází strašidlo, strašidlo dvojníka, dvojníka abstrakce. Na abstrakci závisí bohatství států i armád, společností a komunit. Každá ze soupeřících tříd, ať už ta vládnoucí, nebo ta ovládaná, ji uctívá a přece se abstrakce obává. Je to náš svět, který investuje do nového slepě, se zkříženými prsty. Všechny třídy se nelítostné abstrakce světa obávají, protože na ní závisí jejich úspěch. Až na jednu: třídu hackerů. Jsme hackeři abstrakce. Hackováním vyrábíme ze surových dat nové koncepty, nové způsoby vnímání, nové vjemy. Jsme to my, kteří abstrahují nové světy, ať hackujme nějaký kód, programovací, nebo poetický jazyk, matematiku nebo hudbu, křivky nebo barvy. Nezáleží na tom, jestli se cítíme být výzkumníky nebo spisovateli, umělci nebo biology, chemiky nebo hudebníky, filozofy nebo programátory, každá z těch osobních označení je jen zlomek třídy, která si pomalu začíná sama sebe uvědomovat. A přitom stále nevíme, kdo vlastně jsme. Proto se v této knize pokouším osvětlit náš původ, naše cíle a naše zájmy. Hackerský manifest: Nejde o jediný manifest, protože vlastnost hackera spočívá v tom, že se odlišuje od ostatních, odlišuje se dokonce od jediného já. Něco hackovat se rovná odlišovat se.

Hackerský manifest netvrdí, že reprezentaci odmítá.

z úvodu první kapitoly ABSTRACTION

4. kapitola z knihy The Hackers Manifesto verze 4.0 z roku 2001

HACKING

Hack (ponecháváme termín v anglickém tvaru, protože je srozumitelný pro českého čtenáře, poznámka překladatele) se toho, co je virtuální týká – a přetváří to, co je reálné. Abychom něco mohli označit jako "hack“, musí to obsahovat inovaci: styl a technickou virtuozitu“ [071]. V tom smyslu jsou slova "hacking“ a "hacker“ používané v elektrotechnologii a v oblasti počítačů. Protože jde o důležité obory kreativní výroby vektorového (1) světa, termín by měl mít také širší významy. "Hackování" nových informačních vektorů pro širší povědomí tvůrčí produkce abstraktního skutečný bod zlomu.

Ve chvíli, kdy se "hackerská etika“ v počítačových kruzích objevila, vymezila se proti komodifikaci vzdělávání a komunikace. Jak uvádí Himanen, hackeři "toužící dosáhnout svoji vášeň“ a "obecnou společenskou výzvu“ by si měli uvědomit její důležitost, která ovšem "stejně jako cesta k dosažení všech velkých kulturních změn, bude trvat dlouho.“ [072]. Protože se jedná o víc, než o pouhou kulturní změnu, nejde jen o čas. Ta změna poředpokládá zápas, protože hacker do světa přináší nový svět a nové bytí. Prvním krokem v tom zápase je zbavit koncept hackerství jeho partikularity a porozumět mu v jeho hlubším a abstraktnějším smyslu.

Ti, kdo zastupují zájmy "vektorové třídy" chtějí sémantický význam slova "hacker“ redukovat na kriminální oblast, protože se abstraktnějšího, obecněji vnímaného (tedy třídního) potenciálu obávají. Často jsou šířeny pověsti, kde jsou hackeři popisováni jako nová forma mladistvých delikventů, jako nihilističtí vandalové, nebo pomocníci organizovaného zločinu. Případně je hacker označen jako člen jakési neškodné subkultury, někdo, kde je ovládán "garážovou" kulturou pofidérních způsobů oblékání a chování. Volání po otevření virtuality informacím, požadavek svobodného sdílení dat jako formy daru a osvojení vektoru pro svobodné vyjádření jsou brány jako záminky pro morální paniku, záminky pro policejní dohled a záminky pro požadavek omezení technických vědomostí na "skutečné autority“.

A nejde o první případ, kdy se pracující (produktivni) třída s podobnou formou ideologického vydírání setkává. Z pohledu mocenských struktur se hacker nachází po boku svých dějinných předchůdců: organizovaného dělníka a rebelujícího vesničana. Hacker je tady v dobré společnosti.

Pro hackera je virtualita jeho pravá doména. Hacker vytváří z virtuálního další a další podoby skutečnosti. To, co je představováno jako reálné, pro hackera vždy bude jen něco částečného, omezujícího, dokonce falešného. Přemíra variací je pro hackera potvrzením, že to co je skutečné, je zároveň nadbytek virtuálního. Jde o nevyčerpatelný zdroj skutečného, nikoliv aktuálního, všeho co ještě není, ale co by se stát mohlo. Jak říká Massumi Je to prostor, kde "to co nelze prožít, je třeba procítit.“*[074] Abychom odlišnost skutečného mohli zachytit, musíme to "hackovat" a tak virtuální propojit s aktuálním.

Každá rovina přírody může v sobě obsahovat potencialitu vzniku virtuálního. Protože hack abstrahuje z přírody, otevírá možnost aby vznikla jiná přirozenost, Druhá příroda, Třetí příroda, nekonečné znásobení přírody, její další a další násobení. Hacking přirozenost přírody, její tvořivé i destruktivní síly objevuje. Platí to ve fyzice, v sexualitě, v biologii i politice, ve výpočetní technice, podobně jako v umění nebo filozofii. Povahu jakékoli (přírodní) oblasti lze hacknout. Přirozeností hackingu je svobodně objevovat, svobodně vymýšlet, svobodně vytvářet a svobodně vyrábět. Co ale přirozenost samotného hackování postrádá je exploatace vznikající abstrakce.

Když promítneme hack do kontextu abstrakce vlastnických práv, dává informace jako podoba majetku podmínky vzniku hackera jako společenské třídy, jako třídy hackerů. Duševní vlastnictví se od ostatních typů vlastnictví - půdy nebo kapitálu - odlišuje v tom, že si ho pro sebe může nárokovat jen kvalitativně nový výtvor. Pokud se objeví hack v souvislostech majetkových práv, stane se společným jmenovatelem jakéhokoli dalšího typu vlastnictví, majetku a zbožní hodnoty. Vektorová třída svůj majetek počítá ve stejné měně jako to dělají kapitalisté a feudálové, takže patenty a autorská práva jsou pak rovnocenné továrnám nebo pozemkům.

Třída hackerů vytváří neustále nové formy abstrakce a tím umožňuje proměny světa – i možnost obživy z přebytků - ať už jsou jakékoli povahy, které jsou výsledkem abstrakcí přírody. Když abstrakce vznikne, může vypadat divně, "nepřirozeně“, a může se stát příčinou radikálních změn. Pokud přetrvává, stane se rychle samozřejmou. Stane se Druhou přírodou.

Třída hackerů vytváří nové formy abstrakce a umožňuje tak potencialitu budoucnosti. Vznik další abstrakce samozřejmě neznamená, že pro svět vznikne automaticky něco nového. Ve skutečnosti k tomu dojde jen u mála inovací. Málokdy můžeme odhadnout předem, které abstrakce se propojí s přírodou pozitivně.

Pro hackera je důležité mít svobodu hackovat pro samotné hackování.Svobodný a neomezený hacking nového budoucnost nejen vytváří, ale také otvírá nekonečné spektrum potenciálních budoucností, včetně - ve virtuální podobě - budoucnosti samé. Každý hack je výrazem nevyčerpatelné rozmanitosti budoucího, rozmanitosti virtuálního. Ale má-li vzniknout jako druh vlastnictví, jemuž je přiřazena nějaká hodnota, bere na sebe každý hack podobu reprezentace opakovatelného, reprodukovatelného a není už výrazem rozmanitosti. Vlastnictví obsahuje jen jeden aspekt hacku: jeho reprezentaci a zvěcnění v podobě majetku. Nemůže vystihnout nekonečnou a neomezenou virtualitu, odkud hack čerpá svůj potenciál.

V otázce zákonné moci se hack stává konečným vlastnictvím a ze vztahu jako vlastnictví vzniká třída hackerů, stejně jako je to u každé třídy. Duševní vlastnictví si vynucuje vztah k poptávce, stejně jako je tomu s půdou nebo s kapitálem jako formou vlastnictví. Právo na nemovitost se k vlastníkovi má, jako na úkor nevlastníka, třídě vlastníků, je na úkor těch kdo jsou vyvlastněni."Filozofie duševního vlastnictví je ztělesněním ekonomického racionalismu jako přirozené lidské vlastnosti."_*[075]

hackerský čin ze své podstaty narušuje limity, vnuceny principům vlastnictví. Nové hacky nahrazují staré hacky a tím je znehodnocují jako formu majetku. Tím, že informace, znehodnocené neustálým opakováním jako forma komunikace hackuje, obnovuje je jako další podobu informace. To znamená, že v zájmu třídy hackerů je volný přístup k informacím, nikoli výlučné právo. Nemateriální podstata informace znamená, že vlastnictví informací neruší její hodnotu pro další možné uživatele Výzkum probíhá v jiném řádu abstrakce, než zemědělství. Výlučnost vlastnictví je u půdy často funkční, ale nedává smysl ve vědě, umění, filozofii, kinematografii nebo hudbě.

The first chart registered under the Copyright Act of 1790, John Churchman Magnetic Atlas or Variation

Míra ztělesnění hacku jako majetku probíhá zvláštním způsobem, a proto hackeři jako společenská třída má odlišné zájmy než mají další vykořisťující nebo vykořisťované třídy. Zájemy třídy hackerů spočívají hlavně ve svobodném oběhu informací, což je nezbytná podmínka obnoveného hacku. Ale hackeři jako třída mají i vlastní taktický zájem hackovat jako podoba majetku, jako něco, co pro ně může být zdrojem obživy a tím poskytout hackerovi určitou míru nezávislosti na vládnoucí třídě. Třída hackerů, pokud hackuje způsob, jak učinit druhý z nich touhou po pouhém konkrétním z prvního, otevírá virtuální historickému.

Samotná povaha hacku hackerovi propůjčuje krizi jeho identity. Hacker hledá svoji reprezentaci co znamená být hackerem, tím že ji staví proti identitám jiných tříd. Někteří se vidí jako vektoralisty, obchodující s nedostatkem vlastního majetku. Jiní se považují za dělníky, ale za dělníky, kteří se ocitli v hierarchii námezdně pracujících v privilegovaném postavení. Třída hackerů sice sama sebe produkuje, ale ne ve vlastním zájmu. Neuvědomuje si (zatím) své vědomí. Neuvědomuje si vlastní virtualitu. Protože není schopna se stát třídou pro sebe, se od třídy hackerů neustále oddělují a vlastní zájmy pak ztotožňují se zájmem jiných tříd. Hackeři hlavně riskují, že z pohledu dělnické a zemědělské třídy budou spojování s vektorovými zájmy, se zájmy které se snaží privatizovat informace nezbytné pro produktivní a kulturní život všech tříd.

Hackovat znamená abstrahovat. Abstrahovat znamená vytvořit rovinu, kde se věci dostávají do vzájemných vztahů. Je třeba vytvořit názvy a čísla, lokalizaci a trajektorie těchto věcí. Je třeba vytvářet různé vztahy a vztahy vztahů, do nichž se věci dostávají. Úspěchem hackerů je dosáhnout diferenciace funkčních složek, uspořádaných v této rovině podle společného cíle, ať už mluvíme o technické, kulturní, politické, sexuální nebo vědecké oblasti. Třída hackerů, která dosáhla kreativní a produktivní abstrakce v tolika jiných sférách, musí teprve vytvořit sama sebe jako vlastní abstrakci. To, co je ještě nutné jako abstraktní, kolektivní, afirmativní projekt vytvořit, jsou - podle Rosse - hackerské vědomosti pronikající do stávajících zdánlivě neomylných systémů racionality; hackerské vědomosti, schopné samy sebe rekvalifikovat, tedy přepisovat, kulturní programy a přeprogramování společenských hodnot, které otvírají prostor novým technologiím; hackerské vědomosti, generující nové populární "romance" alternativního využití lidské imaginace.“_*[076]

Třídní boj hackerů je stejně jako boj proti jiným třídám bojem proti sobě. V povaze hacku je překonat hack, identifikovaný jako předchůdce. Z pohledu hackera má hack smysl jen jako kvalitativní překonání předchozího hacku. Přesto třída hackerů vnáší tohoto ducha i do vztahu k sobě samé. Každý hacker vidí toho druhého jako svého soupeře nebo jako kolegu proti dalšímu rivalovi, zatím ne jako příslušníka stejné třídy, se kterým sdílí svůj zájem. Ten společný zájem je tak těžko uchopitelný právě proto, že jde o společný zájem o kvalitativní diferenciaci. Třída hackerů hledá mnohost v rozdílech a nepotřebuje jednotu v identitě.

Třída hackerů vytváří rozdíly i vztahy a musí zároveň proti rozdílům, které si sama vytvořila, aby se mohla znovu uvědomit sebe sama, bojovat. Poté, co vytvořila sama sebe jako proces rozlišení, musí rozlišovat i mezi soutěživým zájmem v hackování a společným zájmem mezi hackery jak objevit vztah, který by mohl otevřenou budoucnost pro jejich potřeby vyjádřit. Její konkurenční zájmy lze vyjádřit jako vlastnictví, ale její kolektivní zájmy nikoli. Kolektivní zájmy třídy hackerů vyžadují nové podoby třídního boje.

Hackerská třída může tyto složky převzít od jiných tříd, složky které by pomohly uvědomění hackerů jako samostatné třídy. Hackeři často jiným třídám poskytovali nástroje, jimiž se mohli identifikovat jako "organičtí intelektuálové“, propojení s konkrétními třídními zájmy a formacemi. Ale potom co hackeři vedli – a svedli – dělnickou třídu jako její intelektuální "předvoj“, nastala doba uznat, že její zájmy jsou odlišně od zájmů dělnické třídy, ale že jsou s ní potenciálně propojeny. Hackeři se právě od předvoje dělnické třídy mohou naučit vnímat sami sebe jako třídu. když hackeři učí dělníky hackovat, jsou to naopak dělníci, kdo hackery učí jak se stát samostatnou třídu, třídu pro sebe. Třída hackerů se nestane třídou pro sebe protože na sebe vezme identitu dělnické třídy, ale tím, že se od ní bude lišit.

Vektorál propojuje hyperrozvinutý svět s rozvojovým a otvírá státní a komunitní obálky, dokonce obálky samotného subjektu. Nejchudší rolníci vedou svůj pekelný boj s místní feudální třídou, s třídou vektoralistů, která se snaží dosáhnout monopolizace informací v semených bankách nebo léčivých rostlinách, jejichž účinky znají tradiční komunity odedávna. Venkované, dělníci a hackeři vedou V různých aspektech stejný boj, směřující k osvobození informace od vlastnictví, k osvobození informace od kontroly vektorové třídy. Nejnáročnějším hackem dneška je takovou sdílenou zkušenost světa vyjádřit.

I když hacker není každý, každý hackuje. Je běžné se dotýkat virtuálního, protože je to zkušenost s všedním. Pokud je poškození zalepené obálky hack, je pak obrovským, globálním hackem také migrace těch vyvlastněných, těch obyvatel rozvojového světa, překračujích hranice kvůli vektorům vidiny hyperrozvinutého světa. Po celém světě se vektory komunikace, představující život jako zboží, rozlétnou jako konfety, spoustí vektory migrace a přitáhnou v nesrovnatelném měřítku jednotlivce k objektům. Co je třeba hacknout je tento výraz pro toto hnutí, tu novou touhu vedle volání po reprezentaci předmětu pro jeho subjekty, které dříve nebo později dospějí k nudě a zklamání. Vektorový svět je zevnitř i zvenčí roztříšten a čeká až bude abstrahováním touhy od majetku a po osvobození vlastností abstrahované touhy propojen.

PŘEKLAD: Miloš Vojtěchovský, 2006 - revidováno 2021

Poznámky

[071] Steven Levy, Hackers: Heroes of the Computer Revolution(NewYork: Penguin, 1994), p. 23. Jde o klasický novinářský popis hackera jako počítačového inženýra a hackerského boje za uchování virtuálního prostoru pro hackování proti silám komodifikované technologie, vzdělávání a monstra vojensko-zábavního komplexu. Studium přpadových studií rychle odhalí falešné tvrzení, že jen vytvoření (konceptu) informačního vlastnictví je "pobídkou“ k dalšímu vývoji nových konceptů a nových technologií. v Levyho knize hackeři odvádějí mimořádnou práci na základě svých potřeb, které jsou téměř výhradně v podobě ekonomiky daru. Autonomní, samogenerující prstižní síly ekonomiky daru dávají vzniknout samogenerujícím silám, které jsou mimořádné inovativní.

[072] Pekka Himanen, The Hacker Ethic and the Spirit of the Information Age(New York: Random House, 2001), pp. 7, 18, 13. Jestli se kniha Hackerská Etika pokouší vzkřísit ducha Maxe Webera, pak Hackerský Manifest je krypto-marxistická reakce. Himanenova vynikající kniha má co říci o hackerském čase a o jeho protikladu ke komodifikovanému pojetí času, ale Himanen se stále snaží smířit hackera s vektorovou třídou. Úmyslně si plete hackera s "podnikatelem“. Hacker ale vytváří nové; a podnikatel se zabývá cenou nového. Ve vektorové ekonomice, kde nemá většina nabídky žádnou užitnou hodnotu, a směnná hodnota je pouhou spekulativní možností, je podnikatel hrdinskou postavou když a pokud dovede vymýšlet ex nihil nové potřeby. Zde je "neviditelná ruka trhu“ jen blufováním hráče pokeru. Podnikatel pouze opakuje nadbytečnou potřebu, zatímco hacker vyjadřuje virtuální. Zaměňovat podnikatele a hackera je jen ideologický trik, který má temné nekromancii vektorové moci dodat něco lesku.

[074] Brian Massumi, Parables for the Virtual(Durham: Duke University Press, 2002), p. 30. Nikomu jinému se nepodařilo virtuální zachytit s větší lehkostí, ani vystihnout jeho náročnost a dát prostor virtuálnímu ve vektoru, ale mimo hranic komunikace. Deleuzovo myšlení posouvá Massumi směrem ke skutečně plodnému propojení s prostorem vektoru jako s historickým a fyzickým, nikoli jen filozofickým a metafyzickým. Ale není snadné jít s Deleuzem k příliš vzdálené, čisté, kreativní metafyzice, která ztrácí svoji dějinnou dimenzi, jako vyjádření možnosti daného okamžiku. Mezi čistou ontologickou rovinou v centru Deleuzova myšlení a "nezaujatým“ diskurzivním prostorem uzavřeného světa vzdělávání je příliš úhledná shoda.

[079] Ronald V. Bettig, Copyrighting Culture(Boulder: Westview,1996),p.25.Práce navazuje na tradici kritických komunikačních studií a podrobně se zabývá funkcemi vznikající vektorové ekonomiky, ale která se svým uvažováním vrací ke kategoriém a zkušenostem doby, kdy kapitál zbožní ekonomiku ovládal. Teoretici kritické komunikace správně zdůrazňují omezenou samostatnost kultury a komunikace vůči zbožní ekonomice, ale mylně tvrdí, že zbožní ekonomiku je stále ještě možné vysvětlovat jazykem kapitalismu. Pozornost vůči otázkám ekonomiky komunikace a kultury naznačuje, že z překonaného principu její zbožní formy se právě vymanila.

[083] Andrew Ross, Strange Weather: Culture, Science and Technology in the Age of Limits (London: Verso, 1991), p. 11. See also Andrew Ross, No Collar(New York: Basic Books, 2002). Pokud je první koncept historie žurnalistika, kulturální studia jsou druhý koncept. Nebo alespoň by to tak přinejlepším být mohlo a Ross by byl toho příkladem. Ross zkoumá virtuální rozměr produktivity pracujících tříd. Objevuje třídní boj o informace napříč sociální továrnou. V každodenním životě se dělníci všeho druhu snaží význam produkovat autonomně. Lidé sice dávají smysl, ale ne s prostředky, které si k tomu sami vybrali. Kulturální studia dosud pouze interpretační schopnosti pracujících tříd vykládala; jde však o to, aby z nich udělala nástroj změny. Kulturální studia měla pravdu, když vykládala jevy v kulturní sféře jako ne nutně ovládané událostmi uvnitř dané ekonomické "základny“, ale chybně kladla malou váhu změnám ve zbožní formě, která celou oblast utváří. Kulturální studia sice objevila v informaci jako vlastnictví oblast formovanou novými třídními boji, předpověděla nástroje, jimiž je jako takové možné analyzovat, ale nedopracovala se k objevení "relativní autonomie“ starého třídního boje.

poznámky překladatele:

Autor Hackerského Manifestu staví na starší terminologii a konceptech, které ve svých esejích formuloval už několik let před vydáním Manifestu. Jde o 4 verzi Manifestu, která vyšla u Harvard Press v roce 2004, předchozí verzi lze najít na portálu http://subsoil.org, v redakci Joanne Richardson. Wark zde staví celkovou ontologii současného světa, který interpretuje jako společnosti založenou na narůstající abstrakci a toku informací. Je současný svět po kolapsu quasi-socialistického systému stále ještě kapitalismus, nebo jde o něco ještě horšího? Je to nazýváno pozdní kapitalismus, neo-kapitalismus, neoliberální kapitalismus, post-Fordist kapitalismus, postmodernní kapitalismus, biopolitický Kapitalismus, semiokapitalismus, Kognitivní Kapitalismus, a tak dále. Základní termíny jeho konstrukce jsou tři kategorie: vektor - přibližně odpovídající staršímu pojetí mcluhanovského média, tedy prostředek, nosič komunikace a informací; telestézie - jako vzdálené vnímání a prožívání, a Třetí příroda jako "ekologie obrazů, která se může stát obrazem nové ekologie“.

Pomocí těchto základních prvků poměřuje Wark současné posuny významů slov jako abstrakce, třída, informace, vzdělávání, revolta, dějiny, příroda, svět, nebo reprezentace. Těmito abstrakcemi pak definuje obrysy a souřadnice Třetí přírody.

"Svět": Marx v Komunistickém manifestu hořekuje, že vykořisťování a odcizení způsobilo, že se "Vše trvalé a stálé mění v páru, vše posvátné je znesvěcováno a lidé jsou posléze donuceni se dívat na své životní postavení a vzájemné vztahy střízlivým pohledem" a Wark v hořekování sice pokračuje, že v našem "podivném čase, kde se dokonce vzduch mění ve vzduchové vlny, vše co je profánní je zabaleno jako by se jednalo o cosi hlubokého, stále ještě zbývá možnost to zdánlivé hacknout a zbavit se jej. Jsou jiné světy ale je to pořád tento náš svět."

"Třetí příroda" je "abstraktní topologie" a podle Warka "se stává obálkou informačního toku, zdvojujícího nejen přírodní krajinu, ale také (původní fyzickou Marxovu) "druhou přírodu". "It still has some ties to topography, of course. The old cities of second nature become information hubs. The vast data centers that will continue to mushroom in the early twenty-first century still require massive amounts of power and access to water for cooling. But all this new infrastructure yet produces a topological space in which information comes to control the movement and deployment of industrial resources, which in turn command the extraction and deployment of natural resources." MW

Do centra tohoto pohybu staví postavu (a třídu) hackera, jehož vnimá jako produktivní složku společnosti, jako transformovanou podobu "proletariátu", nebo "dělnické třídy". Ta je dialektickým kontrapunktem vládnoucí "Vektorální" třídy, což jsou ti, kdo používají informace jako prostředek nadvlády nad jinými třídami, což v Marxově původním pojetí odpovídá zhruba kategorii "kapitalistická třída".

"Vektorální třída" se podle Warka od třídy kapitalistů liší: "Třída vektoralistů náš svět vede na pokraj katastrofy, ale zároveň otevírá prostředky, které by její vlastní destruktivní tendence mohly překonat. Ve třech po sobě následujících fázích komodifikace vznikají různé typy vládnoucí třídy, které si pro sebe přivlastňují různou formou soukromé vlastnictví. Každá vládnoucí třída zároveň pohání svět ke stále abstraktnějším koncům."...

"Pastoralisté" "Napřed vzniká "třída pastoralistů", která "rozpráší obrovskou masu venkovanů, kteří na polích dosud pracovali jako námezdná síla pro feudální pány. Pastoralisté feudální pány nahradili a odbrzdili produktivitu přírodu, na kterou si dělají nárok jako na jejich soukromé vlastnictví. Tato privatizace majetku — legální hack — nastavuje podmínky pro každý další hack, kterým je půda využívána pro vytváření nadbytku." McKenzie Wark, Hacker Manifesto.

HARVARD UNIVERSITY PRESS

Cambridge, Massachusetts, and London, England 2001

Thanks to: AG, AR, BH, BL, CD, CF, the late CH, CL, CS, DB, DG, DS, FB, FS, GG, GL, HJ, ly JB, JD, JF, JR, KH, KS, LW, MD, ME, MH, MI, MT, My NR, OS, PM, RD, RG, RN, RS, SB, SD, SH, SK, SL, SS, TB, TC, TW.

Earlier versions of A Hacker Manifesto appeared in Critical Secret, Feelergauge, Rhreculture Reader, Sarai Reader and Subsol.


Copyright©2004 by the President and Fellows of Harvard College

ALL RIGHTS RESERVED

Printed in the United States of America

Library of Congress Catd Loging-in-Puhlication Data

Wark, McKenzie, 1961-

ISBN 0-674-01543-6 (he:alk.paper)

1. Digital divide. 2. Computer hackers. 3. Social conflict. 4. Intellectual property. 5. Information technology — Social aspects. 6. Computers and civilization.

I. Title. HC79.I55W37 2004 303.48'33— dc22 2004047488

In memoriam: Kathy Acker - King of the Pirates

kapitoly:

ABSTRACTION

CLASS

EDUCATION

HACKING

HISTORY

INFORMATION

NATURE

PRODUCTION

PROPERTY

REPRESENTATION

REVOLT

STATE

SUBJECT

SURPLUS

VECTOR

WORLD

WRITINGS

Wark_McKenzie_A_Hacker_Manifesto.pdf

==== McKenzie Wark ==== (1961)je původně australský spisovatel a teoretik, nyní spisovatelka a teoretička, žije v New Yorku. Wark se proslavil svými texty o teorii masových médií, o kritické teorii, o nových médiích, o Situationismu a o antropocénu. Mezi jeho nejznámější knihy patří "A Hacker Manifesto", "Gamer Theory", "Molecular Red: Theory for the Anthropocene",“General Intellects: Twenty-One Thinkers for the Twenty First Century,” “50 Years of Recuperation of the Situationist International” a “The Beach Beneath the Street”. Působí na katedře Media and Cultural Studies při The New School v New Yorku. Nejznámější knihu Manifest hackerů publikoval v roce 2004. Byl zde inspirován Marxismem a teoriích o společenských třídách a kapitálu. Tvrdí zde mmo jiné, že vliv komunikačních a informačních technologií na vlastnická práva a duševní vlastnictví obecně, přispěv k jinému poměru rozdělení společenských tříd. Na jedné straně je třída, která informace produkuje, což je vlastně transpozice staré pracující třídy. Označuje ji jako třídu hackerů. Na druhé straně je třída, která informace vlastní a proměňuje ve zboží. Tuto třídu označuje Wark jako vektoralisty. Vektoralisté, neboli kapitalisté, používali v minulosti princip soukromého vlastnictví jako nástroj ovládání hmotné části skutečnosti (určovali tak "hodnotu", ekonomickou potřebu, ale i nedostatek) zatímco noví vektoralisté si pro sebe nárokují také abstraktní duševní vlastnictví, což je část skutečnosti, kde podle autora závislost na efektu nedostatku, poptávky a nabídky nevplatí. Podporováním a prosazováním duševního vlastnictví se nová třída vektoralistů v oblasti virtuální domény snaží ustanovit (vnucený) princip nedostatku. Wark je přesvědčen, že samotný svět duševního vlastnictví třída vektorialistů ovládnout sice nemůže, ale v komodifikované podobě obchodu s informacemi a kontroly společnosti, toho dosáhla.

https://www.e-flux.com/journal/65/336347/the-vectoralist-class/

BEYOND MEDIA TEXTS 2