The Hackers manifesto

Z ÚVODU

This land is your land, this land is my land
WOODY GUTHRIE

This land is your land, this land is my land
GANG OF FOUR

This land is your land, this land is my land
LUTHER BLISSETT

. . . it sort of springs organically from the earth. And it has the characteristics of communism, that people love so very much about it. That is, it's free.
— STEVE BALLMER, CEO, Microsoft

Svět obchází strašidlo, strašidlo dvojníka, dvojníka abstrakce. Na abstrakci závisí bohatství států i armád, společností a komunit. Každá ze soupeřících tříd, ať už ta vládnoucí, nebo ta ovládaná, ji uctívá a přece se abstrakce obává. Je to náš svět, který investuje do nového slepě, se zkříženými prsty. Všechny třídy se nelítostné abstrakce světa obávají, protože na ní závisí jejich úspěch. Až na jednu: třídu hackerů. Jsme hackeři abstrakce. Hackováním vyrábíme ze surových dat nové koncepty, nové způsoby vnímání, nové vjemy. Jsme to my, kteří abstrahují nové světy, ať hackujme nějaký kód, programovací, nebo poetický jazyk, matematiku nebo hudbu, křivky nebo barvy. Nezáleží na tom, jestli se cítíme být výzkumníky nebo spisovateli, umělci nebo biology, chemiky nebo hudebníky, filozofy nebo programátory, každá z těch osobních označení je jen zlomek třídy, která si pomalu začíná sama sebe uvědomovat. A přitom stále nevíme, kdo vlastně jsme. Proto se v této knize pokouším osvětlit náš původ, naše cíle a naše zájmy. Hackerský manifest: Nejde o jediný manifest, protože vlastnost hackera spočívá v tom, že se odlišuje od ostatních, odlišuje se dokonce od jediného já. Něco hackovat se rovná odlišovat se.

Hackerský manifest netvrdí, že reprezentaci odmítá.

z úvodu první kapitoly ABSTRACTION

4. kapitola z knihy The Hackers Manifesto verze 4.0 z roku 2001

HACKING

Hack (ponecháváme termín v anglickém tvaru, protože je srozumitelný pro českého čtenáře, poznámka překladatele) se toho, co je virtuální týká – a přetváří to, co je reálné. Abychom něco mohli označit jako "hack“, musí to obsahovat inovaci: styl a technickou virtuozitu“ [071]. V tom smyslu jsou slova "hacking“ a "hacker“ používané v elektrotechnologii a v oblasti počítačů. Protože jde o důležité obory kreativní výroby vektorového (1) světa, termín by měl mít také širší významy. "Hackování" nových informačních vektorů pro širší povědomí tvůrčí produkce abstraktního skutečný bod zlomu.

Ve chvíli, kdy se "hackerská etika“ v počítačových kruzích objevila, vymezila se proti komodifikaci vzdělávání a komunikace. Jak uvádí Himanen, hackeři "toužící dosáhnout svoji vášeň“ a "obecnou společenskou výzvu“ by si měli uvědomit její důležitost, která ovšem "stejně jako cesta k dosažení všech velkých kulturních změn, bude trvat dlouho.“ [072]. Protože se jedná o víc, než o pouhou kulturní změnu, nejde jen o čas. Ta změna poředpokládá zápas, protože hacker do světa přináší nový svět a nové bytí. Prvním krokem v tom zápase je zbavit koncept hackerství jeho partikularity a porozumět mu v jeho hlubším a abstraktnějším smyslu.

Ti, kdo zastupují zájmy "vektorové třídy" chtějí sémantický význam slova "hacker“ redukovat na kriminální oblast, protože se abstraktnějšího, obecněji vnímaného (tedy třídního) potenciálu obávají. Často jsou šířeny pověsti, kde jsou hackeři popisováni jako nová forma mladistvých delikventů, jako nihilističtí vandalové, nebo pomocníci organizovaného zločinu. Případně je hacker označen jako člen jakési neškodné subkultury, někdo, kde je ovládán "garážovou" kulturou pofidérních způsobů oblékání a chování. Volání po otevření virtuality informacím, požadavek svobodného sdílení dat jako formy daru a osvojení vektoru pro svobodné vyjádření jsou brány jako záminky pro morální paniku, záminky pro policejní dohled a záminky pro požadavek omezení technických vědomostí na "skutečné autority“.

A nejde o první případ, kdy se pracující (produktivni) třída s podobnou formou ideologického vydírání setkává. Z pohledu mocenských struktur se hacker nachází po boku svých dějinných předchůdců: organizovaného dělníka a rebelujícího vesničana. Hacker je tady v dobré společnosti.

Pro hackera je virtualita jeho pravá doména. Hacker vytváří z virtuálního další a další podoby skutečnosti. To, co je představováno jako reálné, pro hackera vždy bude jen něco částečného, omezujícího, dokonce falešného. Přemíra variací je pro hackera potvrzením, že to co je skutečné, je zároveň nadbytek virtuálního. Jde o nevyčerpatelný zdroj skutečného, nikoliv aktuálního, všeho co ještě není, ale co by se stát mohlo. Jak říká Massumi Je to prostor, kde "to co nelze prožít, je třeba procítit.“*[074] Abychom odlišnost skutečného mohli zachytit, musíme to "hackovat" a tak virtuální propojit s aktuálním.

Každá rovina přírody může v sobě obsahovat potencialitu vzniku virtuálního. Protože hack abstrahuje z přírody, otevírá možnost aby vznikla jiná přirozenost, Druhá příroda, Třetí příroda, nekonečné znásobení přírody, její další a další násobení. Hacking přirozenost přírody, její tvořivé i destruktivní síly objevuje. Platí to ve fyzice, v sexualitě, v biologii i politice, ve výpočetní technice, podobně jako v umění nebo filozofii. Povahu jakékoli (přírodní) oblasti lze hacknout. Přirozeností hackingu je svobodně objevovat, svobodně vymýšlet, svobodně vytvářet a svobodně vyrábět. Co ale přirozenost samotného hackování postrádá je exploatace vznikající abstrakce.

Když promítneme hack do kontextu abstrakce vlastnických práv, dává informace jako podoba majetku podmínky vzniku hackera jako společenské třídy, jako třídy hackerů. Duševní vlastnictví se od ostatních typů vlastnictví - půdy nebo kapitálu - odlišuje v tom, že si ho pro sebe může nárokovat jen kvalitativně nový výtvor. Pokud se objeví hack v souvislostech majetkových práv, stane se společným jmenovatelem jakéhokoli dalšího typu vlastnictví, majetku a zbožní hodnoty. Vektorová třída svůj majetek počítá ve stejné měně jako to dělají kapitalisté a feudálové, takže patenty a autorská práva jsou pak rovnocenné továrnám nebo pozemkům.

Třída hackerů vytváří neustále nové formy abstrakce a tím umožňuje proměny světa – i možnost obživy z přebytků - ať už jsou jakékoli povahy, které jsou výsledkem abstrakcí přírody. Když abstrakce vznikne, může vypadat divně, "nepřirozeně“, a může se stát příčinou radikálních změn. Pokud přetrvává, stane se rychle samozřejmou. Stane se Druhou přírodou.

Třída hackerů vytváří nové formy abstrakce a umožňuje tak potencialitu budoucnosti. Vznik další abstrakce samozřejmě neznamená, že pro svět vznikne automaticky něco nového. Ve skutečnosti k tomu dojde jen u mála inovací. Málokdy můžeme odhadnout předem, které abstrakce se propojí s přírodou pozitivně.

Pro hackera je důležité mít svobodu hackovat pro samotné hackování.Svobodný a neomezený hacking nového budoucnost nejen vytváří, ale také otvírá nekonečné spektrum potenciálních budoucností, včetně - ve virtuální podobě - budoucnosti samé. Každý hack je výrazem nevyčerpatelné rozmanitosti budoucího, rozmanitosti virtuálního. Ale má-li vzniknout jako druh vlastnictví, jemuž je přiřazena nějaká hodnota, bere na sebe každý hack podobu reprezentace opakovatelného, reprodukovatelného a není už výrazem rozmanitosti. Vlastnictví obsahuje jen jeden aspekt hacku: jeho reprezentaci a zvěcnění v podobě majetku. Nemůže vystihnout nekonečnou a neomezenou virtualitu, odkud hack čerpá svůj potenciál.

V otázce zákonné moci se hack stává konečným vlastnictvím a ze vztahu jako vlastnictví vzniká třída hackerů, stejně jako je to u každé třídy. Duševní vlastnictví si vynucuje vztah k poptávce, stejně jako je tomu s půdou nebo s kapitálem jako formou vlastnictví. Právo na nemovitost se k vlastníkovi má, jako na úkor nevlastníka, třídě vlastníků, je na úkor těch kdo jsou vyvlastněni."Filozofie duševního vlastnictví je ztělesněním ekonomického racionalismu jako přirozené lidské vlastnosti."_*[075]

hackerský čin ze své podstaty narušuje limity, vnuceny principům vlastnictví. Nové hacky nahrazují staré hacky a tím je znehodnocují jako formu majetku. Tím, že informace, znehodnocené neustálým opakováním jako forma komunikace hackuje, obnovuje je jako další podobu informace. To znamená, že v zájmu třídy hackerů je volný přístup k informacím, nikoli výlučné právo. Nemateriální podstata informace znamená, že vlastnictví informací neruší její hodnotu pro další možné uživatele Výzkum probíhá v jiném řádu abstrakce, než zemědělství. Výlučnost vlastnictví je u půdy často funkční, ale nedává smysl ve vědě, umění, filozofii, kinematografii nebo hudbě.

The first chart registered under the Copyright Act of 1790, John Churchman Magnetic Atlas or Variation

Míra ztělesnění hacku jako majetku probíhá zvláštním způsobem, a proto hackeři jako společenská třída má odlišné zájmy než mají další vykořisťující nebo vykořisťované třídy. Zájemy třídy hackerů spočívají hlavně ve svobodném oběhu informací, což je nezbytná podmínka obnoveného hacku. Ale hackeři jako třída mají i vlastní taktický zájem hackovat jako podoba majetku, jako něco, co pro ně může být zdrojem obživy a tím poskytout hackerovi určitou míru nezávislosti na vládnoucí třídě. Třída hackerů, pokud hackuje způsob, jak učinit druhý z nich touhou po pouhém konkrétním z prvního, otevírá virtuální historickému.

Samotná povaha hacku hackerovi propůjčuje krizi jeho identity. Hacker hledá svoji reprezentaci co znamená být hackerem, tím že ji staví proti identitám jiných tříd. Někteří se vidí jako vektoralisty, obchodující s nedostatkem vlastního majetku. Jiní se považují za dělníky, ale za dělníky, kteří se ocitli v hierarchii námezdně pracujících v privilegovaném postavení. Třída hackerů sice sama sebe produkuje, ale ne ve vlastním zájmu. Neuvědomuje si (zatím) své vědomí. Neuvědomuje si vlastní virtualitu. Protože není schopna se stát třídou pro sebe, se od třídy hackerů neustále oddělují a vlastní zájmy pak ztotožňují se zájmem jiných tříd. Hackeři hlavně riskují, že z pohledu dělnické a zemědělské třídy budou spojování s vektorovými zájmy, se zájmy které se snaží privatizovat informace nezbytné pro produktivní a kulturní život všech tříd.

Hackovat znamená abstrahovat. Abstrahovat znamená vytvořit rovinu, kde se věci dostávají do vzájemných vztahů. Je třeba vytvořit názvy a čísla, lokalizaci a trajektorie těchto věcí. Je třeba vytvářet různé vztahy a vztahy vztahů, do nichž se věci dostávají. Úspěchem hackerů je dosáhnout diferenciace funkčních složek, uspořádaných v této rovině podle společného cíle, ať už mluvíme o technické, kulturní, politické, sexuální nebo vědecké oblasti. Třída hackerů, která dosáhla kreativní a produktivní abstrakce v tolika jiných sférách, musí teprve vytvořit sama sebe jako vlastní abstrakci. To, co je ještě nutné jako abstraktní, kolektivní, afirmativní projekt vytvořit, jsou - podle Rosse - hackerské vědomosti pronikající do stávajících zdánlivě neomylných systémů racionality; hackerské vědomosti, schopné samy sebe rekvalifikovat, tedy přepisovat, kulturní programy a přeprogramování společenských hodnot, které otvírají prostor novým technologiím; hackerské vědomosti, generující nové populární "romance" alternativního využití lidské imaginace.“_*[076]

Třídní boj hackerů je stejně jako boj proti jiným třídám bojem proti sobě. V povaze hacku je překonat hack, identifikovaný jako předchůdce. Z pohledu hackera má hack smysl jen jako kvalitativní překonání předchozího hacku. Přesto třída hackerů vnáší tohoto ducha i do vztahu k sobě samé. Každý hacker vidí toho druhého jako svého soupeře nebo jako kolegu proti dalšímu rivalovi, zatím ne jako příslušníka stejné třídy, se kterým sdílí svůj zájem. Ten společný zájem je tak těžko uchopitelný právě proto, že jde o společný zájem o kvalitativní diferenciaci. Třída hackerů hledá mnohost v rozdílech a nepotřebuje jednotu v identitě.

Třída hackerů vytváří rozdíly i vztahy a zároveň proti rozdílům, které sama vytvořila pro znovu uvědomění sebe sama, musí bojovat. Poté, co sama sebe ustanovila v procesu rozlišení, je nucena rozlišovat mezi soutěživým zájmem v hackování a společným zájmem jak mezi hackery objevit vztah, který by otevřenou budoucnost pro jejich potřeby mohl vyjádřit. Její konkurenční zájmy lze označit jako vlastnictví, ale kolektivní zájmy nikoli. Společné zájmy třídy hackerů předpokládají novou podobu třídního boje.

Hackerská třída může tyto složky, složky které by usnadnily uvědomění hackerů jako samostatné třídy převzít od jiných tříd. Hackeři jiným třídám často poskytovali nástroje, jimiž se mohli identifikovat jako "organičtí intelektuálové“, propojení s konkrétními třídními zájmy a formacemi. Ale potom co hackeři vedli – a svedli – dělnickou třídu jako její intelektuální "předvoj“ přišla doba, kdy je nutné uznat, že zájmy hacekrské třídy jsou odlišně od zájmů dělnické třídy, i když s ní jsou potenciálně propojeny. Hackeři se právě od předvoje dělnické třídy mohou naučit sami sebe považovat za třídu. Jestliže učí hackeři dělníky hackovat, jsou to naopak dělníci, kdo učí hackery jak se proměnit v samostatnou třídu, třídu pro sebe. Třída hackerů se třídou pro sebe nestane protože přijme identitu dělnické třídy, ale tím, že se od ní bude lišit.

Vektorál propojuje hyper-rozvinutý svět s rozvojovým a otvírá státní a komunitní obálky, dokonce obálky samotného subjektu. Nejchudší rolníci vedou svůj pekelný boj s místní feudální třídou, s třídou vektoralistů, která se snaží dosáhnout monopolizace informací formou semenných bank nebo léčivých rostlin, jejichž účinky znají tradiční komunity odedávna. Venkované, dělníci a hackeři v různých aspektech vedou společný boj, boj za osvobození informace od vlastnictví, za osvobození informace od kontroly vektorové třídy. Nejnáročnějším hackem dneška je takovou sdílenou zkušenost světa vyjádřit.

I když hacker není každý, každý hackuje. Je běžné se dotýkat virtuálního, protože je to zkušenost s všedním. Pokud je porušení zalepené obálky považované za hack, je i migrace těch vyvlastněných, obyvatel rozvojového světa, kteří překračují hranice kvůli vektorům vidiny hyperrozvinutého světa obrovským, globálním hackem. Na celém světě se vektory komunikace, proměňující život ve zboží rozlétnou jako konfety a spoustí vektory migrace, v nesrovnatelném měřítku přitáhnou jednotlivce k objektům. Co je nutné hacknout je pojemnovat toto hnutí, novou touhu vedle volání po reprezentaci předmětu pro jeho subjekty, které dříve nebo později dospějí k nudě a zklamání. Vektorový svět je zevnitř i zvenčí roztříšten a čeká nato až bude abstrahováním touhy po majetku a po osvobození vlastností abstrahované touhy propojen.

PŘEKLAD: Miloš Vojtěchovský, 2006 - revidováno 2021

Poznámky

[071] Steven Levy, Hackers: Heroes of the Computer Revolution (NewYork: Penguin, 1994), p. 23. Jde o klasický novinářský popis hackera jako počítačového inženýra a hackerského boje za uchování virtuálního prostoru pro hackování proti silám komodifikované technologie, vzdělávání a monstra vojensko-zábavního komplexu. Studium přpadových studií rychle odhalí falešné tvrzení, že pouze vytvoření (konceptu) informačního vlastnictví vytváří "pobídku“ dalšího rozvoje nových konceptů a nových technologií. V Levyho knize hackeři odvádějí mimořádnou práci na základě svých potřeb, které jsou téměř výhradně ekonomikou daru. Autonomní, samogenerující prestižní síly ekonomiky daru umožňují vznik samogenerujících sil, které jsou mimořádné inovativní.

[072] Pekka Himanen, The Hacker Ethic and the Spirit of the Information Age (New York: Random House, 2001), pp. 7, 18, 13. Pokud se kniha Hackerská Etika pokouší vzkřísit ducha Maxe Webera, pak Hackerský Manifest je její krypto-marxistická reakce. Himanenova vynikající kniha má co říci o hackerském čase a o protikladu ke komodifikovanému pojetí času, ale Himanen se snaží hackera smířit s vektorovou třídou. Záměrně zaměňuje hackera a "podnikatele“. Ale hacker vytváří nové a podnikatel se zaměřuje na cenu nového. Ve vektorové ekonomice, kde většina nabídky postrádá užitnou hodnotu a směnná hodnota je jen spekulativní možností je podnikatel hrdinskou postavou když a pokud dokáže vymýšlet nové potřeby z ničeho. To je "neviditelná ruka trhu“ jen blufováním hráče pokeru. Podnikatel pouze opakuje nadbytečnou potřebu, zatímco hacker vyjadřuje virtuální. Zaměňovat podnikatele a hackera je jen ideologický trik, který má za účel dodat temné nekromancii vektorové moci něco lesku.

[074] Brian Massumi, Parables for the Virtual (Durham: Duke University Press, 2002), p. 30. Nikomu se virtuální nepodařilo vyjádřit s větší lehkostí, vystihnout jeho náročnost a poskytnout prostor virtuálnímu ve vektoru, ale za hranicemi komunikace. Massumi posouvá Deleuzovo myšlení směrem ke skutečně plodnému propojení s prostorem vektoru jako s historickým a fyzickým, nikoli jen filozofickým a metafyzickým principem. Ale není snadné Deleuzes následovat k velice vzdálené, čisté, kreativní metafyzice, ztrácející svoji dějinnou dimenzi, jako vyjádření možnosti daného okamžiku. v centru Deleuzova myšlení je mezi čistou ontologickou rovinou a "nezaujatým“ diskurzivním prostorem uzavřeného světa vzdělávání příliš úhledná shoda.

[079] Ronald V. Bettig, Copyrighting Culture (Boulder: West view,1996),p.25.Práce staví na tradici kritických komunikačních studií a zabývá se podrobně funkcemi vznikající vektorové ekonomiky, ale svým uvažováním zůstává u kategorií a zkušeností doby, kdy zbožní ekonomiku ovládal kapitál. Teoretici kritické komunikace správně zdůrazňují omezenou autonomii kultury a komunikace vůči zbožní ekonomice, ale mylně soudí, že zbožní ekonomiku pořád lze vysvětlovat jazykem kapitalismu. Pozornost k otázkám ekonomiky komunikace a kultury naznačuje, že se právě z překonaného principu její zbožní formy vymanila.

[083] Andrew Ross, Strange Weather: Culture, Science and Technology in the Age of Limits (London: Verso, 1991), p. 11. viz také Andrew Ross, No Collar (New York: Basic Books, 2002). Pokud je první koncept historie žurnalistika, kulturální studia jsou druhý koncept. Nebo alespoň by to tak přinejlepším být mohlo a Ross by byl toho příkladem. Ross zkoumá virtuální rozměr produktivity pracujících tříd. Sleduje třídní boj o informace napříč sociální továrnou. V každodenním životě se dělníci všeho druhu snaží význam produkovat autonomně. Lidé sice dávají smysl, ale ne s prostředky, které si k tomu sami vybrali. Kulturální studia dosud jen interpretační schopnosti pracujících tříd vykládala; jde o to, aby z nich vytvořila nástroj pro změnu. Kulturální studia měla pravdu, když jevy v kulturní sféře vykládala jako ne nutně ovládané událostmi uvnitř dané ekonomické "základny“, ale chybně dávsla malou důležitost změnám zbožní formy, která utváří celou oblast. Kulturální studia objevila sice v informaci jako formě vlastnictví oblast determinovanou novými třídními boji, předpověděla nástroje, jimiž je lze analyzovat, ale nedosáhla objevu "relativní autonomie“ starého třídního boje.

poznámky překladatele:

Autor "Hackerského Manifestu" staví na starší terminologii a konceptech, které ve svých esejích formuloval už několik let před vydáním Manifestu. Zde je překlad 4 verze Manifestu, která vyšla knižně u Harvard Press v roce 2004. Předchozí verze lze najít například na portálu http://subsoil.org v redakci Joanne Richardson.

Wark zde nabízí svlj model celkové ontologie současného světa, které vnímá jako společnost určovanou narůstajícím stupněm abstrakce a rychlostí pohybu informací. Lze po kolapsu quasi-socialistického systému v roce 1989 současný svět ještě nazývat kapitalismus, nebo je to něco daleko horšího? Bývá to nazýváno pozdní kapitalismus, neo-kapitalismus, neoliberální kapitalismus, post-Fordistický kapitalismus, postmodernní kapitalismus, biopolitický kapitalismus, semiokapitalismus, kognitivní kapitalismus, a tak dále. Manifesti vyšel krátce po tom, co Antonio Negrimu se dostalo mezinárodní pozornosti za knihu Empire (2000), kterou napsal společně s Michaelem Hardtem. Autoři se snaží dokázat, že "impérium" je jen novou formou globalizace: "Naše základní hypotéza spočívá v tom, že nová podoba suverenity spočívá v souboru národních a nadnárodních organismů, které jsou sjednocené pod jedinou logikou vlády. Ta nová globální podoba suverenity je to, čemu říkáme impérium." A Slavoj Žižek k tomu poznamenává: "Hardt a Negri nenabízejí nic menšího než překlad Komunistického Manifestu do jazyka naší doby: Impérium přesvědčivě odhaluje způsob, kterým globální kapitalismus vytváří antagonismy, které svoje formy dovedou k explozi. Ta kniha je umíráčkem nejen pro spokojené liberální obhájce "konce dějin", ale i pro pseudo-radikální zastánce Kulturálních studií, kteří se vyhýbají přímé konfrontaci se současným kapitalismem."

V čem specifika Warkovy redefinice Marxova Manifestu spočívá? Podle autora tvoří základní termíny trojice kategorií:

1. vektor - pojem odpovídající přibližně pojetí mcluhanovského média, tedy prostředek, nosič komunikace a informací; 2. telestézie - jako způsob vzdáleného vnímání a prožívání, které je jedním z motorů posunu k odhmotnění a abstrakci 3. Třetí příroda jako "ekologie obrazů, která se může stát obrazem nové ekologie“.

Pomocí těchto základních prvků Wark poměřuje probíhající trajektorie pojmů jako jsou abstrakce, třída, informace, vzdělávání, revolta, dějiny, příroda, svět, nebo reprezentace. Pomocí těch abstrakcí definuje obrysy a souřadnice Třetí přírody. Jaké jsou některé z nich?

"Svět": Marx v Komunistickém manifestu hořekuje, že vykořisťování a odcizení je příčinou, že se "Vše trvalé a stálé mění v páru, vše posvátné je znesvěcováno a lidé jsou posléze donuceni se dívat na své životní postavení a vzájemné vztahy střízlivým pohledem". Wark v hořekování sice pokračuje, že v našem "podivném čase, kde se dokonce vzduch mění ve vzduchové vlny, vše co je profánní je zabaleno jako by se jednalo o cosi hlubokého, stále ještě zbývá možnost to zdánlivé hacknout a zbavit se jej. Jsou jiné světy, ale je to zároveň stále jen tento náš svět."

"Třetí příroda" je "abstraktní topologie" a podle Warka "se stává "obálkou" informačního toku, zdvojujícího nejen princip přírodní krajiny, ale také (původní fyzickou Marxovu) "druhou přírodu". "It still has some ties to topography, of course. The old cities of second nature become information hubs. The vast data centers that will continue to mushroom in the early twenty-first century still require massive amounts of power and access to water for cooling. But all this new infrastructure yet produces a topological space in which information comes to control the movement and deployment of industrial resources, which in turn command the extraction and deployment of natural resources." MW

Do centra tohoto pohybu staví postavu (a třídu) "hackera", jehož vnimá jako produktivní složku společnosti, jako transformovanou podobu "proletariátu", nebo "dělnické třídy". Ta je dialektickým kontrapunktem vládnoucí "vektorální" třídy, což jsou zhruba asi ti, kdo informace nikoli vytvářejí, ale jen používají jako prostředek obohacování a nadvlády nad jinými třídami. To v původním Marxově pojetí odpovídá zhruba kategorii "kapitalistická třída".

"Vektorální třída" se od třídy kapitalistů podle Warka liší: "Třída vektoralistů náš svět vede na pokraj katastrofy, ale zároveň otevírá prostředky, které by její vlastní destruktivní tendence mohly překonat. Ve třech po sobě následujících fázích komodifikace vznikají různé typy vládnoucí třídy, které pro sebe přivlastňují různou formou soukromé vlastnictví. Každá vládnoucí třída zároveň svět posouvá ke stále abstraktnějším koncům."...

"Pastoralisté" "Napřed vzniká "třída pastoralistů", která "rozpráší obrovskou masu venkovanů, kteří na polích dosud pracovali jako námezdná síla pro feudální pány. Pastoralisté feudální pány nahradili a odbrzdili produktivitu přírodu, na kterou si dělají nárok jako na jejich soukromé vlastnictví. Tato privatizace majetku — legální hack — nastavuje podmínky pro každý další hack, kterým je půda využívána pro vytváření nadbytku." McKenzie Wark, Hacker Manifesto.

HARVARD UNIVERSITY PRESS

Cambridge, Massachusetts, and London, England 2001

Thanks to: AG, AR, BH, BL, CD, CF, the late CH, CL, CS, DB, DG, DS, FB, FS, GG, GL, HJ, ly JB, JD, JF, JR, KH, KS, LW, MD, ME, MH, MI, MT, My NR, OS, PM, RD, RG, RN, RS, SB, SD, SH, SK, SL, SS, TB, TC, TW.

Earlier versions of A Hacker Manifesto appeared in Critical Secret, Feelergauge, Rhreculture Reader, Sarai Reader and Subsol.


Copyright©2004 by the President and Fellows of Harvard College

ALL RIGHTS RESERVED

Printed in the United States of America

Library of Congress Catd Loging-in-Puhlication Data

Wark, McKenzie, 1961-

ISBN 0-674-01543-6 (he:alk.paper)

1. Digital divide. 2. Computer hackers. 3. Social conflict. 4. Intellectual property. 5. Information technology — Social aspects. 6. Computers and civilization.

I. Title. HC79.I55W37 2004 303.48'33— dc22 2004047488

In memoriam: Kathy Acker - King of the Pirates

kapitoly:

ABSTRACTION

CLASS

EDUCATION

HACKING

HISTORY

INFORMATION

NATURE

PRODUCTION

PROPERTY

REPRESENTATION

REVOLT

STATE

SUBJECT

SURPLUS

VECTOR

WORLD

WRITINGS

Wark_McKenzie_A_Hacker_Manifesto.pdf

==== McKenzie Wark ==== (1961)je původně australský spisovatel a teoretik, nyní spisovatelka a teoretička, žije v New Yorku. Wark se proslavil svými texty o teorii masových médií, o kritické teorii, o nových médiích, o Situationismu a o antropocénu. Mezi jeho nejznámější knihy patří "A Hacker Manifesto", "Gamer Theory", "Molecular Red: Theory for the Anthropocene",“General Intellects: Twenty-One Thinkers for the Twenty First Century,” “50 Years of Recuperation of the Situationist International” a “The Beach Beneath the Street”. Působí na katedře Media and Cultural Studies při The New School v New Yorku. Nejznámější knihu Manifest hackerů publikoval v roce 2004. Byl zde inspirován Marxismem a teoriích o společenských třídách a kapitálu. Tvrdí zde mmo jiné, že vliv komunikačních a informačních technologií na vlastnická práva a duševní vlastnictví obecně, přispěv k jinému poměru rozdělení společenských tříd. Na jedné straně je třída, která informace produkuje, což je vlastně transpozice staré pracující třídy. Označuje ji jako třídu hackerů. Na druhé straně je třída, která informace vlastní a proměňuje ve zboží. Tuto třídu označuje Wark jako vektoralisty. Vektoralisté, neboli kapitalisté, používali v minulosti princip soukromého vlastnictví jako nástroj ovládání hmotné části skutečnosti (určovali tak "hodnotu", ekonomickou potřebu, ale i nedostatek) zatímco noví vektoralisté si pro sebe nárokují také abstraktní duševní vlastnictví, což je část skutečnosti, kde podle autora závislost na efektu nedostatku, poptávky a nabídky nevplatí. Podporováním a prosazováním duševního vlastnictví se nová třída vektoralistů v oblasti virtuální domény snaží ustanovit (vnucený) princip nedostatku. Wark je přesvědčen, že samotný svět duševního vlastnictví třída vektorialistů ovládnout sice nemůže, ale v komodifikované podobě obchodu s informacemi a kontroly společnosti, toho dosáhla.

https://www.e-flux.com/journal/65/336347/the-vectoralist-class/

BEYOND MEDIA TEXTS 2