The Hackers manifesto

Svět obchází strašidlo, strašidlo dvojníka, dvojníka abstrakce. Na abstrakci závisí bohatství států i armád, společností a komunit. Všechny soupeřící třídy, ať už vládnoucí, nebo ovládaná, abstrakci uctívají a zároveň se jí bojí. Je to náš svět, který tak slepě přísahá na investici do čehokoli, co je nové. Všechny třídy se té nemilosrdné abstrakce světa obávají, protože jejich úspěch je na ní závislý. Všechny, až na jedinou: třídu hackerů. Jsme hackeři abstrakce. Hackováním ze surových dat vytváříme nové koncepty, nové vzorce vnímání, nové prožitky. My jsme ti, kdo abstrahuje nové světy, ať hackujme nějaký kód, programovací, nebo poetický jazyk, matematiku nebo hudbu, křivky nebo barvy. Je jedno, jestli se považujeme za výzkumníky nebo spisovatele, umělce nebo biology, chemiky nebo hudebníky, filozofy nebo programátory, každé z takových osobních identit tvoří jen kousek třídy, třídy která si začíná pomalu uvědomovat sama sebe. A zároveň stále ještě nevíme, kým jsme doopravdy. Proto se v této knize pokouším osvětlit náš původ, naše cíle a naše zájmy. Hackerský manifest: Není to jediný manifest, protože v povaze hackera je, že se odlišuje od ostatních, že se odlišuje dokonce od vlastní jedinečné identity. Něco hackovat se rovná odlišovat se. Hackerský manifest netvrdí, že reprezentaci odmítá. .

Z úvodu první kapitoly ABSTRACTION

4. kapitola z knihy A Hackers Manifesto, verze 4.0

z roku 2001

HACKING

Hack (ponecháváme termíny Hacker a Hack v původní podobě, protože předpokládáme, že jsou českému čtenáři srozumitelné, poznámka překladatele) spočívá v tom, co je virtuální a to reálné přetváří. Abychom něco mohli označit jako "hack“, musí to obsahovat prvek inovace: styl a technickou virtuozitu“ _[071]. Tak jsou slova "hacking“ a "hacker“ používána v elektrotechnologii a oblasti počítačů. Protože jsou to důležité obory kreativní výroby vektorového (1) světa, měl by mít tento termín i širší význam. Pro hlubší porozumění tvůrčí produkce abstraktního znamená "hackování" nových informačních vektorů skutečný bod zlomu.

Jakmile se objevila v počítačových kruzích "hackerská etika“, vymezila se proti komodifikaci vzdělávání a komunikace. Jak uvádí Himanen, hackeři "toužící docílit své vášně“ a "obecné společenské výzvy“ si musí uvědomit svoji důležitost, která je ovšem dlouhodbá "stejně jako u provádění jakékoli velké kulturní změny.“ _[072]. Protože to není jen kulturní změna, nejde jen o čas. Hacker do světa přináší nový svět a nové bytí, proto změna znamená také zápas. Prvním krokem v takovém boji je oprostit koncept hackerství od jedinečnosti a uchopit ho v hlubším a abstraktnějším významu.

Ti, kdo brání zájem "vektorové třídy" se snaží význam slova "hacker“ redukovat na kriminální čin, protože se jeho abstraktnějšího, obecnějšího (tedy třídního) potenciálu bojí. Šíří se pověsti, kde je hacker popisován jako nová forma mladistvého delikventa, jako nihilistický vandal, jako služebník organizovaného zločinu. Případně jako příslušník jakési neškodné subkultury, někdo, kdo je v područí "garážové" kultury pofidérního stylu oblékání a chování. Požadavek otevřenosti virtuality pro informace, požadavek svobodného sdílení dat jako daru a volání po pojetí vektoru jako možnosti svobodného vyjádření, se stávají záminkou pro morální paniku, záminkou pro oprávněnost policejního dohledu a záminkou požadavků po omezení technických znalostí na "skutečné autority“.

Není poprvé, kdy je pracující třída vystavena ideologickému vydírání. Oficiální struktury vládnoucího řádu hackera řadí k jeho předchůdcům: organizovanému dělníkovi a rebelujícím vesničanům. Hacker je tady v dobré společnosti.

Skutečnou doménou hackera je virtualita. Hacker vytváří z virtuálního další a další podoby skutečnosti. Co označujeme jako skutečné, pro hackera je vždy částečné, omezující, dokonce falešné. Taková šíře možností znamená, že skutečné odhaluje mnohost virtuálního. Je to nevyčerpatelný zdroj pro skutečné, ale nikoli aktuální, zdroj všeho toho, co ještě není, toho co se může stát. Jak říká Massumi je to prostor, ve kterém co nelze prožít, lze procítit.“ _[074] Abychom mohli různost skutečného zachytit, musíme realitu hackovat a tím propojit virtuální s aktuálním.

Všechny oblasti přírody mají v sobě potencionalitu virtuálního. Hackováním vzniká abstrakce přírody a tím možnost vzniku jiné přirozenosti, druhé přírody, třetí přírody, nekonečného zmnožení přírody, jejího neustálého násobení. Hacking odkrývá přirozenost přírody, její tvořivé i destruktivní síly. To platí pro fyziku, sexualitu, biologii i politiku, pro výpočetní techniku, stejně tak pro umění nebo filozofii. Povahu jakékoli oblasti lze hacknout. Přirozeností hackingu je svobodné objevování, svobodné vymýšlení, svobodné vytváření a svobodné vyrábění. Co ovšem v přirozenosti hackování není, je zneužívání vytvořených abstrakcí.

V souvislostech abstrakce vlastnických práv, v situaci, kdy se informace proměňuje v majetek se hackerství projeví jako společenská třída, jako vznik třídy hackerů. Duševní vlastnictví se od jiných forem vlastnictví - třeba půdy nebo kapitálu – liší v tom, že si ho může nárokovat jen kvalitativně nový výtvor. Pokud hack klademe do kontextu majetkových práv, stane se společným jmenovatelem jakéhokoli dalšího majetku a je jeho zbožní hodnotou. Vektorová třída počítá svůj majetek ve stejné měně jako kapitalisté a feudálové, takže se patenty a autorská práva rovnají továrnám nebo pozemkům.

Protože třída hackerů je zdrojem neustále nové podoby abstrakce, umožňuje tím proměnu světa a abstrahování přírody nabízí obživu z přebytků, ať jsou jakékoli povahy. Když nová abstrakce vznikne, může se zdát zvláštní, "nepřirozená“ a může způsobit radikální proměny. Pokud přetrvává, rychle se stane samozřejmou. Stává se Druhou přírodou.

Tím, že třída hackerů vytváří nové formy abstrakce, otevírá možnost budoucnosti. Každá nová abstrakce samozřejmě neznamená, že pro svět vznikne něco nového. Ve skutečnosti se to stane jen u mála inovací. Zřídka předem odhadneme, které abstrakce se propojí s přírodou pozitivně.

Pro hackery je podstatné, aby měli svobodu hackovat kvůli samotnému hackování. Svobodný a neomezený hacking nového budoucnost nejen vytváří, ale otevírá také nekonečné spektrum potenciálních budoucností, včetně samotné budoucnosti v její virtualitě. Každý hack je projev nevyčerpatelné rozmanitosti budoucnosti, rozmanitosti virtuálního. Ale pokud se stane hack vlastnictvím, čímsi co je spojované s nějakou hodnotou, přijímá úlohu reprezentování opakovatelného, reprodukovatelného a přestává být projevem rozmanitosti. Vlastnictví je jen jeden aspekt hacku, je jeho reprezentací, komodifikací jako formy majetku. Nekonečnou a neomezenou virtualitu, odkud čerpá hack potenciál, vystihnout nemůže.

Na poli zákonné moci se stává hack konečným vlastnictvím a z vlastnického vztahu vzniká třída hackerů, stejně jako je to s jinými třídami. Duševní vlastnictví předpokládá vytvoření vztahu vůči poptávce, stejně jako je to s půdou nebo s kapitálem jako vlastnictvím. Právo na nemovitost se k vlastníkovi, k třídě vlastníků, má tak jako je to s nevlastníky, na úkor těch, kdo byli nemovitosti zbaveni. Filozofie duševního vlastnictví je projevem pojetí ekonomického racionalismu jako přirozené lidské vlastnosti.."_[075]

Hackerský čin z podstaty narušuje limity, vnucené vlastnictvím. Staré hacky jsou nahrazeny novými a tím je jako druh majetku znehodnocují. Tak jak je informace, jako forma komunikace znehodnocena neustálým opakováním, je hackem obnovena její další hodnosta informace. Z toho plyne, že v zájmu třídy hackerů není výlučné právo, ale dodržování volného přístupu k informacím. Nemateriální povaha informace znamená, že pro další možné uživatele vlastněných informací její hodnota není porušena. Výzkum probíhá v jiné rovině abstrakce, než u zemědělství. Výlučnost vlastnictví je u půdy často potřebné, ale nemá smysl ve vědě, umění, filozofii, kinematografii, nebo hudbě.

The first chart registered under the Copyright Act of 1790, John Churchman Magnetic Atlas or Variation

Stupeň významu hacku jako majetku se uskutečňuje specifickým způsobem, takže společenská třída hackerů má jiné zájmy než ostatní vykořisťující, nebo vykořisťované třídy. Pro třídu hackerů je podstatné jako podmínka opakovaného hacku volné šíření informací. Ale jako třída mají hackeři také taktický zájem hackovat, jako formu vlastnictví, jako cosi, co je jako zdroj živobytím a hackerovi umožnit jistou míru nezávislosti na vládnoucí třídě. Pokud třída hackerů hackuje způsob, jak to učinit touhou po konkrétním, otevírá tím virtuální historickému.

Samotný hack je příčinou krize hackerovy identity. Hacker se ptá, co znamená být hackerem, tím že svoji identitu klade proti identitám jiných tříd. Někteří se považují za vektoralisty, obchodující s nedostatkem vlastního majetku. Jiní se považují za dělníky, ale za dělníky, v hierarchii námezdně pracujících v privilegovaném postavení. Třída hackerů sice sama sebe produkuje, ale nikoliv ve vlastním zájmu. Neuvědomuje si (prozatím) své vědomí. Není si vědoma vlastní virtuality. Protože se nedovede stát samostatnou třídou, od třídy hackerů se neustále odděluje a vlastní zájmy spojuje se zájmy ostaních tříd. Co je pro hackera risk, že z pohledu dělnické a zemědělské třídy budou spojováni s vektorovými zájmy, se zájmy, usilující o privatizaci informace, podmiňující produktivní a kulturní život všech tříd.

Hackovat znamená abstrahovat. Abstrahovat znamená vytvořit platformu, ve které se všechno dostává do vzájemných vztahů. Musíme vytvořit názvy a čísla, lokalizaci a trajektorie všeho. Musíme vytvářet vztahy a vztahy vztahů, do nichž věci vstupují. Úspěchem hackerů je dosažení rozrůznění funkčních složek, uspořádaných podle společného cíle v tomto prostoru, ať už jde o technické, kulturní, politické, sexuální nebo vědeckou oblast. Když třída hackerů dosáhne kreativní a produktivní abstrakce v tolika oblastech, musí stvořit sama sebe jako vlastní abstrakci. To, co je stále potřeba jako abstraktní, kolektivní, afirmativní projekt vytvořit, jsou - podle Rosse - hackerské vědomosti pronikající do stávajících, zdánlivě neomylných systémů racionality; hackerské vědomosti, které samy sebe umí rekvalifikovat, přepisovat kulturní programy a přeprogramovat společenské hodnoty, otvírat prostor novým technologiím; hackerské vědomosti generují nové populární "romance" alternativního využití lidské imaginace.“_*[076]

Třídní boj hackerů je stejně jako boj proti jiným třídám také boj proti sobě. V povaze hacku je překonat hack, označený jako předchůdce. Z pohledu hackera má hack smysl jen pokud jde o kvalitativní překonání předchozího hacku. Jenže třída hackerů tohoto ducha nese i do vztahu k sobě samé. Každý hacker vidí druhého jako soupeře nebo kolegu proti dalšímu rivalovi, ale nikoliv jako příslušníka stejné třídy, někoho s kým sdílí společný cíl. Ten společný cíl je těžko uchopitelný protože jde o společný cíl kvalitativní diferenciace. Třída hackerů hledá svoji mnohost v rozdílnosti a nevyžaduje jednotnou identitu.

Třída hackerů vytváří rozdíly i vztahy a zároveň musí proti rozdílům, které vytvořila aby si znovu uvědomila sebe sama, bojovat. Když sama sebe ustanovila v procesu rozlišení, musí rozlišovat mezi soutěživým cílem hackování a společným cílem jak mezi hackery objevit vztah, který by v jejich zájmu otevřenou budoucnost vyjádřoval. Konkurenční zájmy lze označit jako vlastnictví, ale kolektivní zájmy nikoli. Společné cíle třídy hackerů předpokládají novou podobu třídního boje.

Hackerská třída může to, co by mohlo pomoci uvědomění hackerů jako samostatné třídy, převzít od jiných tříd. Hackeři jiným třídám poskytovali nástroje, které je identifikovali jako "organické intelektuály“, propojené s konkrétními třídními zájmy a formacemi. Ale jestliže někdy hackeři vedli – a svedli – dělnickou třídu jako její intelektuální "předvoj“, nastala doba, kdy je nutné přiznat, že zájmy hackerské třídy se od zájmů dělnické třídy liší, jakkoliv s ní jsou potenciálně propojené. Hackeři se od předvoje dělnické třídy mohou učit třídní sebeuvědomění. Jestliže hackeři učí dělníky hackovat, jsou to naopak dělníci, kdo učí hackery stát se samostatnou třídou, třídou pro sebe. Třída hackerů se třídou pro sebe nestane když přijme identitu dělnické třídy, ale když, že se od ní odliší.

Vektorál hyper-rozvinutý svět propojuje s rozvojovým a otevírá státní a komunitní obálky, dokonce obálky samotného subjektu. Nejchudší rolníci vedou svůj boj s místní feudální třídou, třídou vektoralistů, která chce dosáhnout monopolizace informací formou semenných bank nebo léčivých rostlin, jejichž účinky tradiční komunity znají odedávna. Venkované, dělníci a hackeři v různých aspektech vedou společný boj, boj za osvobození informace od vlastnictví, za osvobození informace od kontroly vektorové třídy. Nejnáročnějším hackem dneška je to, jak tuto sdílenou zkušenost světa vyjádřit.

I když hacker není každý, každý hackuje. Je běžné se dotýkat virtuálního, protože je to zkušenost všedního. Pokud je porušení zalepené obálky pokládané za hack, je migrace vyvlastněných, obyvatel rozvojového světa, kteří kvůli vektorům vidiny hyperrozvinutého světa překračují hranice, gigantickým, globálním hackem. Vektory komunikace, proměňující život ve zboží se po celém světě rozlétnou jako konfety a v nesrovnatelném měřítku spoustí vektory migrace a přitáhnou jednotlivce k objektům. Co je nutné hacknout je pojemnovat toto hnutí, novou touhu vedle volání po reprezentaci předmětu pro jeho subjekty, které se dřív nebo později stanou nudou a zklamáním. Vektorový svět je zevnitř i zvenčí roztříšten a čeká až bude propojen abstrakcí touhy po majetku a po osvobození vlastností abstrahované touhy.

PŘEKLAD: Miloš Vojtěchovský, 2006 - revidováno 2021

Poznámky

[071] Steven Levy, Hackers: Heroes of the Computer Revolution (NewYork: Penguin, 1994), p. 23. Jde o klasický novinářský popis hackera jako počítačového inženýra a hackerského boje za uchování virtuálního prostoru pro hackování proti silám komodifikované technologie, vzdělávání a monstra vojensko-zábavního komplexu. Studium přpadových studií rychle odhalí falešné tvrzení, že pouze vytvoření (konceptu) informačního vlastnictví vytváří "pobídku“ dalšího rozvoje nových konceptů a nových technologií. V Levyho knize hackeři odvádějí mimořádnou práci na základě svých potřeb, které jsou téměř výhradně ekonomikou daru. Autonomní, samogenerující prestižní síly ekonomiky daru umožňují vznik samogenerujících sil, které jsou mimořádné inovativní.

[072] Pekka Himanen, The Hacker Ethic and the Spirit of the Information Age (New York: Random House, 2001), pp. 7, 18, 13. Pokud se kniha Hackerská Etika pokouší vzkřísit ducha Maxe Webera, pak Hackerský Manifest je její krypto-marxistická reakce. Himanenova vynikající kniha má co říci o hackerském čase a o protikladu ke komodifikovanému pojetí času, ale Himanen se snaží hackera smířit s vektorovou třídou. Záměrně zaměňuje hackera a "podnikatele“. Ale hacker vytváří nové a podnikatel se zaměřuje na cenu nového. Ve vektorové ekonomice, kde většina nabídky postrádá užitnou hodnotu a směnná hodnota je jen spekulativní možností je podnikatel hrdinskou postavou když a pokud dokáže vymýšlet nové potřeby z ničeho. To je "neviditelná ruka trhu“ jen blufováním hráče pokeru. Podnikatel pouze opakuje nadbytečnou potřebu, zatímco hacker vyjadřuje virtuální. Zaměňovat podnikatele a hackera je jen ideologický trik, který má za účel dodat temné nekromancii vektorové moci něco lesku.

[074] Brian Massumi, Parables for the Virtual (Durham: Duke University Press, 2002), p. 30. Nikomu se virtuální nepodařilo vyjádřit s větší lehkostí, vystihnout jeho náročnost a poskytnout prostor virtuálnímu ve vektoru, ale za hranicemi komunikace. Massumi posouvá Deleuzovo myšlení směrem ke skutečně plodnému propojení s prostorem vektoru jako s historickým a fyzickým, nikoli jen filozofickým a metafyzickým principem. Ale není snadné Deleuzes následovat k velice vzdálené, čisté, kreativní metafyzice, ztrácející svoji dějinnou dimenzi, jako vyjádření možnosti daného okamžiku. v centru Deleuzova myšlení je mezi čistou ontologickou rovinou a "nezaujatým“ diskurzivním prostorem uzavřeného světa vzdělávání příliš úhledná shoda.

[079] Ronald V. Bettig, Copyrighting Culture (Boulder: West view,1996),p.25.Práce staví na tradici kritických komunikačních studií a zabývá se podrobně funkcemi vznikající vektorové ekonomiky, ale svým uvažováním zůstává u kategorií a zkušeností doby, kdy zbožní ekonomiku ovládal kapitál. Teoretici kritické komunikace správně zdůrazňují omezenou autonomii kultury a komunikace vůči zbožní ekonomice, ale mylně soudí, že zbožní ekonomiku pořád lze vysvětlovat jazykem kapitalismu. Pozornost k otázkám ekonomiky komunikace a kultury naznačuje, že se právě z překonaného principu její zbožní formy vymanila.

[083] Andrew Ross, Strange Weather: Culture, Science and Technology in the Age of Limits (London: Verso, 1991), p. 11. viz také Andrew Ross, No Collar (New York: Basic Books, 2002). Pokud je první koncept historie žurnalistika, kulturální studia jsou druhý koncept. Nebo alespoň by to tak přinejlepším být mohlo a Ross by byl toho příkladem. Ross zkoumá virtuální rozměr produktivity pracujících tříd. Sleduje třídní boj o informace napříč sociální továrnou. V každodenním životě se dělníci všeho druhu snaží význam produkovat autonomně. Lidé sice dávají smysl, ale ne s prostředky, které si k tomu sami vybrali. Kulturální studia dosud jen interpretační schopnosti pracujících tříd vykládala; jde o to, aby z nich vytvořila nástroj pro změnu. Kulturální studia měla pravdu, když jevy v kulturní sféře vykládala jako ne nutně ovládané událostmi uvnitř dané ekonomické "základny“, ale chybně dávsla malou důležitost změnám zbožní formy, která utváří celou oblast. Kulturální studia objevila sice v informaci jako formě vlastnictví oblast determinovanou novými třídními boji, předpověděla nástroje, jimiž je lze analyzovat, ale nedosáhla objevu "relativní autonomie“ starého třídního boje.

poznámky překladatele

Autor "Hackerského Manifestu" staví svůj text na starší terminologii a konceptech, které ve svých esejích formuloval několik let před vydáním Manifestu. Zde je použit překlad čtvrté verze textu Manifestu, který vyšel knižně u Harvard Press v roce 2004. Předchozí verze lze najít například na portálu http://subsoil.org v redakci Joanne Richardson.

Wark nabízí systém celkové ontologie současného světa, který vnímá jako společnost formovanou narůstající abstrakcí a rychlostí distribuce informace. Lze po kolapsu quasi-socialistického systému v roce 1989 síle, která ovládá současnost stále ještě říkat kapitalismus? Nebo je to něco daleko horšího? Někdo tomu říká "pozdní kapitalismus", "neo-kapitalismus", "neoliberální kapitalismus", "Post-Fordistický" kapitalismus", "postmodernní kapitalismus", "biopolitický kapitalismus", "semiokapitalismus", "kognitivní kapitalismus", a tak dále. Manifest vyšel krátce po tom, co vzbudil Antonio Negri pozornosti knihou Empire (2000), napsanou společně s Michaelem Hardtem. Autoři se pokusili dokázat, že "Impérium" je jen nová podoba globalizace: "Naše hlavní hypotéza spočívá v tvrzení, že nová podoba suverenity spočívá v souboru národních a nadnárodních organismů, které jsou sjednocené pod jedinou logikou vlády. Tato nová globální podoba suverenity je tím, čemu říkáme impérium." Slavoj Žižek k tomu poznamenává: "Hardt a Negri nenabízejí nic menšího než překlad Komunistického Manifestu do jazyka naší doby: Impérium přesvědčivě odhaluje způsob, kterým vytváří globální kapitalismus antagonismy, které vedou k explozi sama sebe. Tato kniha je umíráčkem nejen pro spokojené liberální obhájce "konce dějin", ale i pro pseudo-radikální zastánce Kulturálních studií, kteří se vyhýbají přímé konfrontaci se současným kapitalismem."

V čem specifika Warkovy redefinice Marxova Manifestu spočívá?

Podle autora tvoří základní termíny trojice kategorií:

1. vektor - pojem odpovídající přibližně pojetí mcluhanovského média, tedy prostředek, nosič komunikace a informací;

2. telestézie - jako způsob vzdáleného vnímání a prožívání, které je jedním z motorů posunu k odhmotnění a abstrakci

3. Třetí příroda jako "ekologie obrazů, která se může stát obrazem nové ekologie“.

Pomocí těchto základních prvků poměřuje Wark probíhající trajektorie pojmů jako jsou abstrakce, třída, informace, vzdělávání, revolta, dějiny, příroda, svět, nebo reprezentace. Pomocí těchto abstrakcí definuje obrysy a souřadnice Třetí přírody.

Jaké jsou některé z nich?

"Svět": Marx naříká v Komunistickém manifestu nad tím, že vykořisťování a odcizení je příčinou, že se "Všechno trvající a stálé mění v páru, vše posvátné je znesvěcováno a lidé jsou posléze donuceni se dívat na své životní postavení a vzájemné vztahy střízlivým pohledem". Wark v naříkání pokračuje, že v našem "podivném čase, kde se dokonce vzduch mění ve vzduchové vlny, vše co je profánní je zabaleno jako by se jednalo o cosi hlubokého, stále ještě zbývá možnost to zdánlivé hacknout a zbavit se jej. Jsou jiné světy, ale je to zároveň stále jen tento náš svět."

"Třetí příroda" je "abstraktní topologie" a podle Warka "se stává "obálkou" informačního toku, zdvojujícího nejen princip přírodní krajiny, ale také (původní fyzickou Marxovu) "druhou přírodu". "It still has some ties to topography, of course. The old cities of second nature become information hubs. The vast data centers that will continue to mushroom in the early twenty-first century still require massive amounts of power and access to water for cooling. But all this new infrastructure yet produces a topological space in which information comes to control the movement and deployment of industrial resources, which in turn command the extraction and deployment of natural resources." MW

Do centra tohoto pohybu staví postavu (a třídu) "hackera", jehož vidí jako produktivní složku společnosti, jako transformovanou podobu "proletariátu", případně "dělnické třídy". hackerská třída je dialektickým kontrapunktem vládnoucí "vektorální" třídy, což jsou zhruba řečeno ti, kdo informace nikoli "vytvářejí", ale používají jako prostředek obohacování a nástroj nadvlády nad jinými třídami. To v původním Marxově pojetí odpovídá zhruba kategorii "kapitalistická třída".

Podle Warka se "vektorální třída" od bývalé třídy kapitalistů liší: "Třída vektoralistů náš svět směřuje na pokraj katastrofy, ale zároveň otevírá prostředky, které by její vlastní destruktivní tendence mohly překonat. Ve třech po sobě následujících fázích komodifikace vznikají různé typy vládnoucí třídy, které pro sebe přivlastňují různou formou soukromé vlastnictví. Každá vládnoucí třída zároveň svět posouvá ke stále abstraktnějším koncům."...

"Pastoralisté" "Napřed vzniká "třída pastoralistů", která "rozpráší obrovskou masu venkovanů, kteří na polích dosud pracovali jako námezdná síla pro feudální pány. Pastoralisté feudální pány nahradili a odbrzdili produktivitu přírodu, na kterou si dělají nárok jako na jejich soukromé vlastnictví. Tato privatizace majetku — legální hack — nastavuje podmínky pro každý další hack, kterým je půda využívána pro vytváření nadbytku."

McKenzie Wark, Hacker Manifesto.

HARVARD UNIVERSITY PRESS

Cambridge, Massachusetts, and London, England 2001

Thanks to: AG, AR, BH, BL, CD, CF, the late CH, CL, CS, DB, DG, DS, FB, FS, GG, GL, HJ, ly JB, JD, JF, JR, KH, KS, LW, MD, ME, MH, MI, MT, My NR, OS, PM, RD, RG, RN, RS, SB, SD, SH, SK, SL, SS, TB, TC, TW.

Earlier versions of A Hacker Manifesto appeared in Critical Secret, Feelergauge, Rhreculture Reader, Sarai Reader and Subsol.

In memoriam: Kathy Acker - King of the Pirates

kapitoly:

ABSTRACTION

CLASS

EDUCATION

HACKING

HISTORY

INFORMATION

NATURE

PRODUCTION

PROPERTY

REPRESENTATION

REVOLT

STATE

SUBJECT

SURPLUS

VECTOR

WORLD

WRITINGS

Wark_McKenzie_A_Hacker_Manifesto.pdf

==== McKenzie Wark ==== (1961)je původně australský spisovatel a teoretik, nyní spisovatelka a teoretička, žije v New Yorku. Wark se proslavil svými texty o teorii masových médií, o kritické teorii, o nových médiích, o Situationismu a o antropocénu. Mezi jeho nejznámější knihy patří "A Hacker Manifesto", "Gamer Theory", "Molecular Red: Theory for the Anthropocene",“General Intellects: Twenty-One Thinkers for the Twenty First Century,” “50 Years of Recuperation of the Situationist International” a “The Beach Beneath the Street”. Působí na katedře Media and Cultural Studies při The New School v New Yorku. Nejznámější knihu Manifest hackerů publikoval v roce 2004. Byl zde inspirován Marxismem a teoriích o společenských třídách a kapitálu. Tvrdí zde mmo jiné, že vliv komunikačních a informačních technologií na vlastnická práva a duševní vlastnictví obecně, přispěv k jinému poměru rozdělení společenských tříd. Na jedné straně je třída, která informace produkuje, což je vlastně transpozice staré pracující třídy. Označuje ji jako třídu hackerů. Na druhé straně je třída, která informace vlastní a proměňuje ve zboží. Tuto třídu označuje Wark jako vektoralisty. Vektoralisté, neboli kapitalisté, používali v minulosti princip soukromého vlastnictví jako nástroj ovládání hmotné části skutečnosti (určovali tak "hodnotu", ekonomickou potřebu, ale i nedostatek) zatímco noví vektoralisté si pro sebe nárokují také abstraktní duševní vlastnictví, což je část skutečnosti, kde podle autora závislost na efektu nedostatku, poptávky a nabídky nevplatí. Podporováním a prosazováním duševního vlastnictví se nová třída vektoralistů v oblasti virtuální domény snaží ustanovit (vnucený) princip nedostatku. Wark je přesvědčen, že samotný svět duševního vlastnictví třída vektorialistů ovládnout sice nemůže, ale v komodifikované podobě obchodu s informacemi a kontroly společnosti, toho dosáhla.

https://www.e-flux.com/journal/70/60567/the-vectoralist-class-part-ii/

https://www.e-flux.com/journal/65/336347/the-vectoralist-class/

BEYOND MEDIA TEXTS 2

The Hackers manifesto

Contents

Z ÚVODU

4. kapitola z knihy A Hackers Manifesto, verze 4.0

Poznámky

poznámky překladatele

Navigation menu

Personal tools

Namespaces

Variants

Views

More

Search

Navigation

Tools