ABC taktických médií
(Tento manifest vznikl pro plánovanou webovou stránku Tactical Media Network, provozovanou Společností pro stará a nová média de Waag, http://www.waag.org/tmn). Bude obsahovat archiv webových stránek a on-line žurnálu Next Five Minutes 2, databázi adres, archiv VPRO programu "Worldreceiver" a novou "streamovací stránku" obsahující ukázky nových prací taktických mediálních kolektivů z celého světa. kontakt: roos@waag.org). This manifest was written for the opening of the web site of the Tactical Media Network, hosted by the Waag, the Society for Old and New Media (www.waag.org/tmn). First distributed via Nettime in 1997.
ABC Taktických médií
David Garcia a Geert Lovink
Taktická média (1) vznikly jsou když levná "DIY“ média jako výdobytky revoluce v spotřební elektronice a rozšířených způsobů distribuce (od veřejného vysílacího kabelu po internet) používány kolektivy a jednotlivci, kteří se cítí opominutí nebo jako vyloučení z hlavního proudu kultury. (TM) se odlišují od mainstreamových médií tím, že o událostech nejen informují, a protože nejsou nestranná s vždy aktivně v událostech angažují.
Vznikla tak výrazná taktická etika a estetika kulturně inspirovaná příklady od MTV po současnou uměleckou video tvorbu. Začala jako projev rychlé a špinavé estetiky, i když je to další styl, který se stal (alespoň co se týká použití videokamery) výrazem obratu k pravdivosti 90.let.
Taktická média jsou média krize, kritiky a opozice. Tady je zdroj jejich moci ("zlost znamená energie" - John Lydon), tak i zdroj jejich limitů. Jejich typickými hrdiny jsou aktivisté, putovní mediální válečníci, pranksteři, hackeři, pouliční rapeři, video kamikadze. To jsou ti šťastní záporní hrdinové, co neustále hledají své nepřátele. Ale v okamžiku, kdy je nepřítel pojmenován a poražen, přichází na scénu praktický taktik, který propadá krizi. Pak (navzdory úspěchům) je snadné je pravicovými frázemi jako jsou „politicky korektní“ „kultura obětí“ atd zesměšňovat. V krizi jsou teoreticky spíš politika identity, mediální kritika a teorie reprezentace, jako základ mnoha západních taktických médií. Takové způsoby uvažování se občas pokládají za škůdce a za represivní relikty zastaralého humanismu.
Věřit tomu, že otázky reprezentace jsou teď irelevantní znamená uvěřit, že opravdové životní šance kolektivů i jednotlivců dosud hluboce neovlivňují obrazy cirkulující v určité společnosti. Fakt, že masmédia už nevnímáme jako jediný, centralizovaný zdroj našich sebedefinic, sice tyto problémy více problematizuje, ale nedělá je zbytečnými. Taktická média se stávají formou humanismu. Jsou užitečným protijedem k tomu, co Peter Lamborn Wilson popsal jako "nediskutovanou nadvládu peněz nad lidskými bytostmi“. Ale jsou také lékem proti pronikajícímu technokratickému scientismu, který - pod praporem posthumanismu - omezuje diskuzi o lidském životě a o sociálním přijetí.
V čem jsou Naše Média Taktická? De Certeau v 'Praxi každodenního života' (2) populární kulturu analyzoval nikoli jako „doménu textů nebo artefaktů, ale spíš jako soubor praktik nebo operací s textovými nebo jakoby textových strukturami“. Důraz přesunul od reprezentace jako takové směrem k způsobům „užití“ reprezentací. Jinými slovy k tomu, jak jako spotřebitelé používáme texty a artefakty, které nás obklopují. A odpověď kterou navrhl byla ‚taktická‘. To je daleko kreativnější a rebelštější, než jsme si mysleli. Proces spotřeby popsal jako soubor taktik, pomocí kterých ti slabí využívají ty silné. Vzpurného uživatele (termín, kterému dává přednost před termínem konzument) charakterizoval jako někoho kdo je taktický a troufalého výrobce (sem zahrnul autory, pedagogy, kurátory a revolucionáře) jako někoho, kdo je strategický. Nastavení této dichotomie mu otevřelo možnost rejstříku taktik, který by byl dost bohatý a složitý, aby mohl být podkladem výrazné a jasně rozpoznatelné estetiky. Existenciální estetiky. Estetiky pytláctví, podvodů, čtení, mluvení, procházení se, nakupování, toužení. Estetiky chytré triky, lovecké mazanosti, manévrování, polymorfních situací, radostných objevů, které jsou stejně tak poetické jako válečnické.
Vědomí takové taktické/strategické dichotomie nám umožnilo pojmenovat třídu producentů, zřejmě výlučně si uvědomujících hodnotu takových dočasných zvratů v toku moci. A spíše než vzdorovat těmto rebeliím, dělají co mohou, aby je posílili. A vytváření prostorů, kanálů a platforem pro tyto zvraty stalo skutečně ústředním bodem jejich praxe. Zdvojili jsme tak jejich (naše) práci s taktickými médii.
Taktická média nejsou nikdy dokonalá, vždy jsou performativní a pragmatická, zapojují se do nekonečného procesu zpochybňování premis informačních toků, s nimiž pracují. To vyžaduje jistotu, že obsah může zůstat intaktní i když se přesouvá z jednoho rozhraní do druhého. Nesmíme zapomenout, že hybridní média mají svého protihráče, svou nemesis, mediální gesamtkunstwerk. Finální program elektronického Bauhausu.
Je pochopitelně mnohem jistější zůstat u klasických rituálů undergroundové a alternativní scény. Ale taktická média jsou založena na principu flexibilní reakce, na spolupráci s různými koalicemi, na schopnosti pohybovat se mezi různými entitami uvnitř rozsáhlého mediálního prostředí, aniž by se nutně své původní motivaci zpronevěřily. Taktická média mohou být hédonistická nebo nadšeně euforická. Dokonce módní trendy mají své využití. Je co je především pro taktiku příznačné je mobilita. Touha a schopnost kombinace nebo přeskakování z jednoho média do druhého, vytváření nevyčerpatelné zásoby mutantů a hybridů. Překračování hranic, propojování a přepojování různých disciplin a plné využívání svobodného prostoru v médiích, které se díky tempu rozvoje technologických změn a regulační nejistotě neustále objevují.
Ačkoli taktická média částečně alternativní média v sobě zahrnují, neomezujeme se na tuto kategorii. Zvolili jsme termín taktický proto, abychom narušili a překonali rigidní dichotomii, která tak dlouho určovala myšlení v této oblasti, dichotomii jako je amatér versus profesionál, alternativní versus mainstreamový. Dokonce soukromé vs veřejné.
Naše hybridní formy jsou vždycky provizorní. To co se počítá, jsou dočasná propojení, která jste schopni vytvořit. Tady a teď, ne nějaký opar v podobě slibu budoucnosti. Ale to co můžeme s médii provést na místě, s médií ke kterým máme přístup. V Amsterdamu máme přístup do místní kabelové televize, k digitálním městům a Pevnosti Nových a Starých médií. Jinde mohou mít divadlo, pouliční demonstrace, experimentální film, literaturu, fotografii.
Pohyblivost taktických médií je propojuje s širšími pohyby kultury migrantů. Podporují je zastánci toho, co Nie Ascherson označil za stimulující pseudovědu Nomádství. „Lidská rasa říká, že vstupujeme do nové epochy pohybu a migrace. Historické subjekty, kdysi usedlí farmáři a občané, se stali migranty, uprchlíky, gastarbeitery, žadateli o azyl, městskými bezdomovci.“
Ukázkový příklad taktiky vidíme v díle polského umělce Krzystofa Wodiczka (3), který „si všímá hord vysídlených, kteří okupují veřejný prostor městských náměstí, parků nebo nádražních vestibulů, které kdysi navrhla vítězná střední třída na počest získání nových politických práv a ekonomických svobod. Wodiczko tyto obsazené prostory považuje za nové agory. které by měly být použity pro veřejná prohlášení. "Umělec se musí naučit operovat jako kočovný sofista v migrantské polis."
Stejně jako další mediální taktiky migrantů studoval Wodiczko techniky, které pomáhají slabým se stát silnějšími než jejich utlačovatelé: tím, že se rozptýlí prostorem, tím, že nemají střed, že se rychle pohybují fyzickou nebo mediální a virtuální krajinou. "To co jsou loveni se musí naučit jak se proměnit v lovce."
Ale také Kapitál se radikálně deteritorializuje. To je důvodem, proč vítáme že naše sídlo je budově, jako je De Waag, ve staré pevnosti v centru Amsterdamu. S nadšením přijímáme paradox "center“ taktických médií. Stejně jako potřebujeme vzdušné zámky, potřebujeme i pevnosti z cihel a malty, abychom mohli vzdorovat světu neomezeného nomádského Kapitálu. Potřebujeme prostory pro plánování a nejen pro improvizaci a vítáme možnost zúročit získané výhody, které byly vždycky výsadou "strategických“ médií. Jako flexibilní mediální taktici, kteří se nebojí moci si tento přístup rádi osvojíme.
Každé dva roky pořádáme konferenci o taktických médiích z celého světa "Next 5 Minutes"(4). Konečně teď máme základnu (De Waag) a doufáme, že ji budeme moci dlouhodobě konsolidovat a budovat. Tuto budovu považujeme za místo pro plánování pravidelných akcí a setkání, včetně dalších festivalů Next 5 Minutes. Příští festival Next 5 Minutes (v lednu 1999) a diskuse, které k němu vedly, vnímáme jako součást hnutí usilující o vytvoření protilátky proti tomu, co popsal Peter Lamborn Wilson jako "neoddiskutovatelnou, nebo nediskutovanou vládu financí nad lidskými bytostmi“.
KONEC
Přeložil Miloš Vojtěchovský v roce 2006, revize 2021
https://www.nettime.org/Lists-Archives/nettime-l-9705/msg00096.html
https://networkcultures.org/geert/2015/03/17/on-the-abc-of-tactical-media-workspace-manifesto-1997/
Poznámky: 1. Taktická Média bylo hnutí, které spojovalo umění, experimentální média a politický aktivismus. Přestože TM jako hnutí probíhala v různých formách po celém světě mnoho let, poprvé byla identifikována a pojmenována skupinou umělců, mediálních pirátů a teoretiků v Amsterdamu v 90. letech 20. století. TM koncepty a techniky současného umění a designu vyjmula z muzeí a reklamních agentur a použila je přímo v politických protestech a kampaních. Základním principem TM je dodnes nepokoušet se věci popisovat nebo vysvětlovat, ale spíše je provádět. Namísto návrhů se zabývat „mediálními akcemi“, často v podobě hoaxů, hacků a někdy šokujících a provokativních mediálních žertů. Počátky TM jsou hluboko v „rychlém a špinavém“ étosu kamcoder revoluce. Mnozí z prvních praktikujících byli mediální piráti s DIY estetikou, které neuspokojovala sterilita muzeí nebo pop hymny MTV. Místo toho se pokusili znovu původ videa zapojit do živého média, jehož estetické jádro v sobě mělo forenzní bezprostřednost a mobilitu. Stejně jako u jiných hnutí art-into-life (jako jsou Situationismus, Fluxus a Dada) TM stavěla na avantgardních principech svobody, rozvratu a experimentu. Ale přidala navíc silnou víru v sílu elektronických médií a vznikajícího internetu, které jejich principy rozšiřují dál a šířeji než kdy předtím. Představit si to jako reálnou možnost bylo reálně proveditelné, protože se již začaly objevovat první trhliny v monolitické budově mainstreamových médií. Hnutí TM významně přispělo k tomu, že se tyto trhliny ještě více otevřely... David Garcia in "As If.. / How much of this is fiction - The media artist as trickster", at Framer Framed, Amsterdam, FACT Foundation for Art and Creative Technology, Liverpool and HEK - House for Electronic Arts, Basel, January - May 2017. new-tactical-research.co.uk/
2. Kniha Michela de Certeaua L'invention du quotidien zkoumá způsoby, jak lidé individualizují masovou kulturu, aby si osvojili různé věci od užitkových předmětů přes pouliční plány po rituály, zákony a jazyk. Vyšla francouzsky jako L'invention du quotidien. Sv. 1, Arts de faire' v roce 1980. Anglický překlad z roku 1984. Jeden z klíčových textů pro studium každodennosti. De_Certeau_Michel_The_Practice_of_Everyday_Life.pdf
3. Odkaz na práce Krzystofa Wodiczko Homeless Vehicle a další nástoroje, které autor navrhl během 90 let jako Mouthpiece (Porte Parole) (1993), Alien Staff (1991-94), a Aegis (1998). www.krzysztofwodiczko.com
4. Next 5 Minutes se jmenovala série mezinárodních festivalů a konferencí o taktických médiích, připravené mediálními institucemi a jednotlivci v Amsterdamu a v Rotterdamu. Mezi lety 1993 až 2003 proběhly čtyři ročníky. Tématicky šlo o pojem taktických médií, propojení umění, politiky a médií. Místa kde se akce konaly zahrnovala De Balie, Paradiso, Waag Society a V2. N5M4 produkovaly společnost De Balie společně s centrem De Melkweg, Paradisem, Waag Society, ImagineIC, Montevideo/TBA a kabelovou televizí Salto. V organizačním týmu v Amsterdamu byli Geert Lovink, David García, Eric Kluitenberg, Paul Keller, Menno Grootveld a Noortje Marres v Rotterdamu Andreas Broeckmann a Alex Adriaanse. www.tacticalmediafiles.net/n5m4
Geert Lovink (Amsterdam, 1959) je mediální teoretik a aktivista. Po studiu politologie na Amsterdamské univerzitě pracoval jako nezávislý kritik, producent, vydavatel a rozhlasový tvůrce. Založil několik internetových iniciativ, organizoval konference, online fóra, publikace a projekty, mailinglisty a mediální laboratoře. Během posledních desetiletí žil a pracoval v Berlíně, Budapešti a celé střední a východní Evropě, kde vyučoval teorii médií a podporoval nezávislá média a kulturu nových médií. Byl redaktor časopisu o umění nových médií Mediamatic (1989-1994) členem skupiny Adilkno (dvě knihy v anglickém překladu: Cracking the Movement (1994) a The Media Archive (1998). V roce 1995 spoluzaložil mezinárodní mailinglist Nettime, ze kterého byly materiály shromážděny ve sborníku "README!" (1999). V poslední době se věnuje tématům souvisejícím s Novou ekonomikou. networkcultures.org/geert/biography/
