Difference between revisions of "Vítejte v Mezinárodní elektronické kavárně"

From Vasulka Kitchen Wiki
Jump to navigation Jump to search
 
(25 intermediate revisions by the same user not shown)
Line 1: Line 1:
 +
<big>Skvělé místo pro horkou kávu, studený čaj & virtuální prostor, 1992 </big>
  
−
<big>Vítejte v Mezinárodní elektronické kavárně</big><br>
+
[[File:GlahnLevine2-1.jpg|600px|left|IEC, 1984]]
 +
<big>'''Kit Galloway''' a '''Sherrie Rabinowitz''' od roku 1975 vytvářejí alternativní technologické systémy, spojené s uměním performance a participací veřejnosti. Jejich práce byly součástí výstav v MOMA (Newyorském Muzeu Moderního Umění), Muzeu současného umění v Los Angeles, Benátského bienále a Video Festivalu v Tokiu. Pro Olympijské hry v L.A. roku 1984 vytvořili na objednávku Muzea současného umění v L.A. koncept ''Elektronické kavárny'' a roku 1987 otevřeli  první Mezinárodní elektronickou kavárnu.'''</big>  
  
−
<big>Příjemné místo pro horkou kávu, ledový čaj & virtuální prostor, 1992 </big>
+
O rok později získali ocenění telekomunikačního průmyslu ''TeleSpan PACE'' a finanční podporu na deset let. Kit a Sherrie pracovali jako odborní poradci pro firmy ''Xerox PARC'', ''Walt Disney Imagineering'' a pro ''U.S. Congressional Office of Technological Management'' a vyučovali na univerzitách. V současnosti (text vznikl v roce 1992) společně s Gene Youngbloodem pracují na knize ''Virtual Space: The Challenge to Create on The Same Scale as We Can Destroy''(Virtuální prostor: výzva vytvářet ve stejném měřítku v jakém dovedeme ničit). <br>
  
−
[[File:Galloway-Satellite-Arts LEA NHNT Paulsen.jpg|thumb|left|Galloway-Satellite-Arts.jpg]]
+
Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz používali médium videa jako alternativní komunikační médium o víc než deset let předtím, než se zájemci o sci-fi poprvé dočetli o "kyberprostoru“ (2), a otevřeli tím cestu pro myšlení o virtuálním prostoru. Ve spolupráci s NASA vytvořili v roce 1977 projekt ''Satellite Arts'', v němž zkoumali možnosti použití satelitů pro elektronické setkávání lidí z různých geografických míst v jediném virtuálním prostoru. Šlo o první ukázku živé (live) taneční performance pro kompozitní obraz a uměleckého využití techniky satelitního přenosu. Tanečníci na fyzicky vzdálených místech společně vystupovali tak, že sledovali živý kompozitní obraz satelitního spojení, viděli se na plátně společně se vzdálenými kolegy. V této kapitole shrnujeme výsledky tohoto a dalších interaktivních telekomunikačních projektů a zabýváme se zejména projektem "Mezinárodní elektronická kavárna.“ <br>
  
−
Od roku 1975 Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz vytvářejí alternativní technologické systémy, spojené s uměním performance a participací veřejnosti. Jejich práce byly na vystavách v newyorském Muzeu moderního umění, Muzeu současného umění v Los Angeles, na Benátském bienále a na Video Festivalu v Tokiu. V průběhu Olympijských her v L.A. roku 1984 Kit a Sherrie navrhli koncept ''Elektronické kavárny'', který si objednalo Muzeum současného umění v L.A. Roku 1987 otevřeli Mezinárodní elektronickou kavárnu. O rok později získali ocenění telekomunikačního průmyslu ''TeleSpan PACE'' a podporu na činnost na deset let. Kit a Sherrie pracovali jako odborní poradci pro firmy ''Xerox PARC'', ''Walt Disney Imagineering'' a pro ''U.S. Congressional Office of Technological Management'' a vyučovali na univerzitách. V současnosti pracují společně s Gene Youngbloodem  na knize ''Virtual Space: The Challenge to Create on The Same Scale as We Can Destroy''
+
[[File:Galloway-Satellite-Arts LEA NHNT Paulsen.jpg|thumb|left|Rabinowitz/Galloway:Satellite-Arts,1975 až 1977]]
−
(Virtuální prostor: výzva vytvářet ve stejném měřítku v jakém jsme schopni ničit). <br>
 
  
 +
'''Mezinárodní elektronická kavárna''' (MEK) je unikátní projekt, založený roku 1987, v jehož rámci jsou ve virtuálním prostoru pořádány performance, diskuse a "sendvičové tele-akce". Světovou síť MEK tvoří víc než 60 poboček a jednotlivců. Většina performancí pro ''Elektronickou kavárnu'' vznikla jako společná vize několika spolupracujících umělců a probíhala na více místech zároveň: umělci vystupující na různých místech po světě paralelně jsou spojeni pomocí video-telefonní technologie. Umělec z jednoho města vysílá například video, MIDI a audio signály do dalšího města, kde se jeho obraz objeví na monitoru, přičemž odeslaná data ovládají světlo, hudební nástroje a video data uložené na laserdiskovém nosiči. Galloway, Rabinowitz a jejich kolegové svým alternativním přístupem propojují jednotlivé Elektronické kavárny s veřejnými prostory a vytvářejí tím globální síť komunitních, multimediálních konferenčních zařízení kulturní spolupráce.
 +
 +
[[File:Ecafe-setup.png|thumb|left|E.cafe-setup]]
 +
 +
Naše myšlenka tehdy v 70. letech spočívala ve vytvoření elektronického multimediálního prostoru, tvořeného jako kompozitní obraz (video)(1), v němž by se mohli setkávat a spolupracovat lidé, které dělí vzdálenost, jazyk, hodnotový systém a kultura. Samotný obraz by se stal místem, který jsme nazvali "virtuální prostor“, lišícím se od virtuální, artificiální reality, protože obrazy lidí, míst a věcí nebyly vytvořeny v programu počítače a pocházejí ze skutečného světa. Počátky výzkumu financovaly organizace ''Corporation for Public Broadcasting'' a ''National Endowment for the Arts'', s podporou ''NASA''.<br>
 +
 +
Chtěli jsme, aby se performeři setkávali v prostoru kompozitního obrazu, propojujícím živé obrazy geograficky vzdálených míst a výslednou montáž prezentovat tak, že účastníci uvidí na jedné obrazovce sebe i své kolegy. To bylo východisko pro naši další práci a pokusy. Podobný typ kompozitního obrazového prostoru na počátku 50. let zkoumali [https://blogs.loc.gov/now-see-hear/2019/05/ernie-kovacs-and-edie-adams-a-vision-of-early-television-as-more-than-ephemeral-entertainment/ Ernie Kovacs] a [https://media-visions.com/vis-allen.html/Steve Allen]. Kovacs vrstvil živé video obrazy z filmových fragmentů, takže bylo možné interagovat s filmovými postavami. Allen vytvářel improvizovanou komedii tak, že živý studiový obraz mixoval v reálném čase s živými kamerovými záběry nic netušících chodců venku na ulici před televizním studiem. <br>
 +
 +
 +
Zkoumali jsme nejdříve kompozitní obrazový prostor, protože jsme chtěli vytvořit performanci bez geografických hranic, ve které bychom spolupracovali s dalšími umělci. Chtěli jsme prozkoumat estetiku a zážitek přítomnosti ve sdíleném performačním/multimediálním prostředí, aniž by lidé museli opustit své domovy. Tak by lidé s rozličnou tvůrčí a kulturní historií spoluvytvářeli prostředí, kde by bylo možné spolupracovat v mezinárodním měřítku.
 +
 +
[[File:Spacewithnobouhdaries.jpg|thumb|left|Prostor bez geografických hranic, 1977, První planetární interaktivní satelitní taneční performance v kompozitním prostoru. Tanečník Mitsuko Mitsueda byl v centru NASA Goddard v Marylandu a tanečníci Keija Kimura a Soto Hoffman v Parku Menlo v Kalifornii. Jejich elektronicky složený obraz byl vidět na monitorech v obou lokacích. Obrazy reagovaly zrcadlově: pokud se tanečníci pohnuli doprava, jejich obrazy se pohnuly doleva]]
 +
 +
Pro design toho prostoru jsme nebrali v úvahu jen technologii a estetiku, ale i to, jak lidé spolu navazují kontakty, když jsou zbaveni tělesnosti a jejich obraz je "ambasadorem“ (avatarem). Virtuální prostor utváří sociální situace, kde tradiční pravidla a etiketa neplatí. Absence možnosti tělesné újmy unmožňuje aby se aktéři chovali statečněji. Virtuální prostor také ruší obavu z tělesného dotyku. Přesto nás může - když se například ruka ve virtuálním prostoru dotkne "částí těla", jichž by se normálně nedotýkáme - vyvést z míry. Teprve ve virtuálním prostoru si uvědomíme nakolik jsme "vlastníky“ svého obrazu. To v některých kulturách souvisí s představmi, že pokud někoho vyfotografujete, zmocníte se tím části jejich podstaty či duše, nebo ji "ukradnete“. Jde o znásilnění obrazu. Ve virtuálním prostoru to může - při pohledu na "znásilňování" našeho obrazu osobou či objektem, nacházejícím se ve stejném obrazovém místě - prožít každý.
 +
 +
Pokud estetiku média definujete na základě podstaty a integrity, pak vytvářet v oblasti telekomunikace "dobré“ umění znamená vytvářet situaci, umožňující a zmnožující nějakou formu mezilidské komunikace. Musí dojít k jisté míře očekávání, která takovou formu "komunikace“ definuje. Pokud napětí/očekávání/ nevytvoříte, vlastně si nevšímáte kvality média, ani kvality umění. <br>
  
−
Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz používali video jako alternativní komunikační médium více než o dekádu dřív, než se fanouškové sci-fi poprvé dočetli o "kyberprostoru“, a razili tak cestu pro virtuální prostor. V roce 1977 vytvořili ve spojení s NASA projekt ''Satellite Arts Project'', v němž zkoumali implikace používání satelitů k elektronickému setkávání lidí z různých geografických míst do stejného reálněčasového virtuálního prostoru. Jednalo se také o první příklad živé taneční performanci pro kompozitní obraz a uměleckého využití satelitního přenosu. Tanečníci na místech od sebe vzdálených společně účinkovali tak, že sledovali živý kompozitní obraz satelitního spojení, pozorovali na plátně sebe sama i vzdálené partnery. Tato kapitola hodnotí výsledky tohoto a dalších interaktivních telekomunikačních projektů, a zejména se zabývá „Mezinárodní elektronickou kavárnou.“ <br>
 
  
 +
'''Řídký prostor, hustý čas: technické záležitosti'''<br>
  
 +
[[File:Electronic Cafe Network.jpg|thumb|left|Electronic Cafe Network.jpg]]
  
−
'''Mezinárodní elektronická kavárna''' (MEK) je unikátní prostor, založený roku 1987, který organizuje a nabízí performance, diskuse a "sendvičové teleudálosti" ve "virtuálním prostoru". Světovou síť MEK tvoří více než 60 poboček a jednotlivců. Většina performancí '''Elektronické kavárny''' vzniklo jako propojení vizí několika spolupracujících umělců a probíhá na více místech zároveň: video-telefonní technologie spojuje umělce, vystupující současně na různých místech na světě. Umělec v jednom městě například posílá video, MIDI a audio signály do dalšího města, kde se objeví jeho obraz na monitoru, přičemž datové signály ovládají světlo, hudební nástroje a video na laserdiskovém nosiči.
 
  
−
Galloway, Rabinowitz a jejich kolegové alternativním přístupem elektronicky propojují kavárny a veřejná místa a vytvářejí globální síť komunitně založených, multimediálních konferenčních zařízení pro kulturní spolupráci.  
+
Technické aspekty '''Elektronické kavárny''' umožňují přenos na dálku v různých rychlostech plně pohyblivého (full-motion) videa, pochopitelně včetně časového zpoždění, způsobeného satelitním přenosem. Časové zpoždění závisí na dělce trasy, kterou video signál musí urazit k a ze satelitu. Říká se, že satelity jsou "na vzdálenosti nezávislé“, což odkazuje na finanční výhodu komunikace přes satelitní technologie: jakmile zaplatíte za to, že pošlete signál přes satelit, žádné další náklady za doručení signálu kamkoliv v dosahu satelitu nenarostou. Což pro přenosy doručované přes terestrální přenos pomocí krátkých vln nebo optických kabelů neplatí. Nicméně myslíme, že "nezávislé" na vzdálenosti není nic, jakmile posílání signálu na vzdálenosti nějaký čas trvá.  
  
−
[[File:Ecafe-setup.png|thumb|left|E.cafe-setup]]
+
Pokud pro příjem signálu z bodu A do bodu B použijeme více než jeden satelitní "uzel“, může to trvat více než půl vteřiny. V synchronizované interakci mezi lidmi a stroji to způsobí zmatek. To znamená, že když vedete mezikontinentální rozhovor, čekáte po každé větě vteřinu, nebo dvě. Proto hudebníci přes mezinárodní satelitní spojení nemohou skutečně komunikovat formou jam session. Toto omezení nazýváme "řídký prostor, hustý čas“, protože vznikne virtuální prostor, ale stále je nutné brát v potaz časový faktor. Čas znamená další dimenzi zpoždění. K tomuto fenoménu jsme vždy přistupovali z estetické perspektivy. <br>
 +
 
 +
"Řídký prostor, hustý čas“ vysvětluje, proč je pro nás tak důležité pokrýt povrch planety sítí pozemních a podmořských optických kabelů. Pokud by signál nemusel cestovat desítky tisíc mil, zmenšilo by se jeho časové zpoždění. Méně rozvinuté země nebudou mít přístup k ISDN a optickým vláknům dřív, než někdy začátkem 21. století. Pro rozvoj mezinárodních lidských vztahů je podstatné aby k tomu došlo co nejdřív. <br>
 +
 
 +
Plné využití virtuálního prostoru předpokládá mít k dispozici "full-motion" tedy širokopásmový přenos video obrazu. Širokopásmová technologie nabízí nekonečné možnosti, ale v současnosti není dostupná pro vysoké finační náklady.Pro vstup do virtuálního prostoru používáme proto standardní telefonní sítě. <br>
 +
 
 +
Pokud s procesem zkulturnění virtuálního prostoru budeme čekat do té chvíle, kdy svět bude propojen bezdrátově či bude "prodrátovaný", zpomalímetím šanci na možnost globálního vzájemného kulturního porozumění technickým možnostem kyberprostoru. Telefonní linky, pokud jsou vhodně kombinované s technologií video přenosu lze využít pro docílení prožitku "přítomnosti" a "propojenosti“ mezi lidmi. Pro technologií přenosu dat lze využít telefonní spojení a posílat statické framy video obrazu (3). Za nškolik let zvládnou telefonní linky až deset video snímků za vteřinu, takže misto toho abychom čekali na větší přenosovou kapacitu kabelů z optických vláken, lze vytvořit mezinárodní síť neformálních, multimediálních telekonferenčních center, kde společně budeme vytvářet kulturu, osvojovat si vzorce chování a schopnosti potřebné pro život, práci, hru a tvorbu ve virtuálním prostoru. <br>
 +
 
 +
Jednou se připojí technologie virtuální reality k této vznikající síti a umožní imerzivní migraci do virtuálního prostoru, kde lidé z různých míst světa budou spolu žít. <br>
  
 +
Možná to všechno zní trochu jako pohádka, ale je důležité uvažovat nejen o možnostech technologie, ale o jejích limitech. Jenom pokud pochopíme limity, budeme moci techniku použít jako prostředí, které nebude jen napodobovat médium filmu nebo televize. Západní společenství se příliš lehce zříká své zodpovědnosti za tvůrčí využití technologie, kterou už dnes máme na dosah. Neustálý tlak "výprodeje budoucnosti“ (selling of the future) nás vede slepě k reklamnímu triku emergentních technologií, které pro nové velké vynálezy rychle opouštíme. <br>
  
−
Tehdy v 70. letech naše původní myšlenka spočívala v tom vytvořit elektronický, multimediální prostor kompozitního obrazu, v němž by se mohli sejít a spolupracovat lidé, rozdělení vzdáleností, jazykem, hodnotovým systémem a kulturou. Samotný obraz by se stal místem, který jsme nazvali "virtuální prostor“ a který je odlišný od virtuální a umělé reality, protože zobrazení lidé, místa a věci jsou ze skutečného světa a nebyli vytvořeni programem počítače. Počáteční výzkum financovaly organizace ''Corporation for Public Broadcasting'' a ''National Endowment for the Arts'', s podporou ''NASA''.<br>
 
  
−
+
Pokud bychom mohli mít stejnou zkušenost ve věci limitů emergentních technologií jako máme o jejich utopických možnostech, pochopili bychom, jak s lidskými a materiálními zdroji planety Země zacházet.  
−
Chtěli jsme, aby se performeři setkávali v prostoru kompozitního obrazu, propojujícím živé obrazy ze vzdálených míst a tuto koláž prezentovat v každé z lokací, takže umělci mohou vidět na stejné obrazovce sebe i své partnery. To se stalo východiskem naší další práce a experimentů. Ten typ kompozitního obrazového prostoru na počátku 50. let zkoumali [https://blogs.loc.gov/now-see-hear/2019/05/ernie-kovacs-and-edie-adams-a-vision-of-early-television-as-more-than-ephemeral-entertainment/ Ernie Kovacs] a Steve Allen. Kovacs vrstvil živé video obrazy na filmové ústřižky a vstupoval do interakce s filmovými postavami. Allen vytvářel improvizační komedii vrstvením živého studiového obrazu s živými kamerovými záběry nic netušících chodců před televizním studiem. <br>
 
  
 +
[[File:6945 A Whole in Space 1980.jpg|thumb|left|“Díra v prostoru/ Hole in Space“, 1980. Živé obousměrné propojení přes satelit, využívající k projekci obrazů v video obrazovky v životní velikosti. Aniž bychom předem veřejnost upozornili„"Díru v prostoru“ jsme nainstalovali do výlohy v newyorském Lincolnově centru a do broadwayského obchodního domu v Century City v Los Angeles. Obě plátna pojmula obrazy asi patnácti lidí. Lidé mohli s lidmi v druhém městě hovořit, jakoby spolu stáli na rohu ulice. "Díra v prostoru" probíhala tři večery. První noc ji lidé objevili. Použili placené telefony nebo volali z domova a přátele v druhém městě poprasili, aby se s nimi na monitoru potkali. Druhý večer na obou místech proběhla oznámení v televizi a dorazili všichni. Třetí noc přijely zdaleka v autech rodiny s dětmi, aby se potkali s příbuznými, které někdy roky neviděli, protože žijí na druhé straně USA.]]
  
−
Zkoumali jsme nejdříve kompozitní obrazový prostor, protože jsme chtěli vytvořit performanci bez geografických hranic, kde bychom mohli spolupracovat s dalšími umělci. Chtěli jsme zkoumat estetiku a pocit přítomnosti ve sdíleném performačním/multimediálním prostředí, kdy by lidé nemuseli opustit své domovy. Tak by mohli lidé s rozličnou tvůrčí a kulturní historií spoluvytvářet prostředí, v němž by bylo možné spolupracovat v mezinárodním měřítku.  
+
[[File:Parisexchange.jpg|thumb|left|Estetický výzkum v telekomunikacích (ART-COM)“,1982. Na Loyola Marymount University jsme navrhli a vyučovali multidisciplinární laboratorní kurz zkoumající efekty, potenciál a budoucnost sdílených virtuálních prostorů. Toto jsou dvě z mnoha performancí a partitur virtuálního prostoru.]]
  
−
[[File:Spacewithnobouhdaries.jpg|thumb|left|Prostor bez geografických hranic, 1977, První světová interaktivní satelitní taneční performance kompozitního obrazu. Tanečník uprostřed, Mitsuko Mitsueda, byl ve vesmírném leteckém centru NASA Goddard v Marylandu a tanečníci Keija Kimura (vlevo) a Soto Hoffman (vpravo) se nacházeli v parku Menlo v Kalifornii. Jejich elektronicky složený obraz se objevoval na monitoru v obou lokacích. Jejich obrazy reagovaly jako zrcadlo: když se tanečníci pohnuli doprava, jejich obrazy se pohnuly doleva ]]
+
'''Kavárna jako kulturní komunitní centrum''' <br>
  
−
Při designu podobných prostorů jsme nebrali v úvahu jen jejich technologii a estetiku, ale i to, jak lidé navazují kontakty, když jsou zbaveni tělesnosti a jejich obraz je jejich "ambasadorem“. Virtuální prostor vytváří sociální situace bez tradičních pravidel či etikety. Absence možnosti fyzické újmy nabízí možnost se chovat statečněji. Virtuální prostor ruší naše obavy z interakce. Ale přesto se můžeme  urazit, když se ruka z virtuálního prostoru „dotkne“ tělesných částí, jichž by se normálně, „zaživa“, nedotýkala. Ve virtuálním prostoru si uvědomíme do jaké míry „vlastníme“ vlastní obraz. To souvisí s vírou v některých kulturách; když někoho vyfotografujete, věří, že se zmocníte části jejich podstaty či duše anebo ji „kradete“. Je to znásilnění něčího obrazu. Ve virtuálním prostoru to může zakusit každý při pohledu na znásilňování vlastního obrazu osobou či objektem, které okupují stejné obrazové místo.  
+
Chtěli jsme vytvořit prostředí, kde by tvořiví lidé prožívali pocit osobního a skupinového propojení a spolupráci. Tak vznikla idea '''Elektronické kavárny'''. Kavárna ve městě Santa Monice v jižní Kalifornii je dnes propojena se sítí poboček dalších '''elektronických kaváren''' v San Franciscu, New York City, Oaklandu a Santa Cruz v Kalifornii, v Chicagu, Pittsburghu, Vancouveru, Torontu, Paříži, Berlíně, Japonsku, Soulu, Managuy, Barceloně a Budapešti. Budujeme tak lidské sítě v mezinárodním, interkulturním, multidisciplinárním měřítku. Takové sítě tvoří lidé, kteří se vzájemně poznávají s použítím technologie, která umožní takový vztah navázat. Tvořivý způsob aplikace nových modelů takový dialog podněcuje.  
  
−
Pokud definujete estetiku média na základě definování jeho esence a integrity, pak vytvářet „dobré“ umění v oblasti telekomunikace znamená vytvářet situaci, která poskytuje nějakou formu komunikace mezi lidmi a maximalizuje technologické možnosti. Musí zde ale nastat jistá kvalita napětí, která tu „komunikaci“ definuje. Pokud v díle nenastane napětí, pak vlastně nehledíte na kvalitu média, či na kvalitu umění. <br>
+
Naším hlavním cílem je vytvořit komunitní občiny. Atmosféra umožněná díky telekomunikační technologii podporuje přátelskou konverzaci. Lístky na naše akce stojí většinou 3 až 5 dolarů. V roce 1984 jsme dostali zakázku od Muzea současného umění v L.A. (MOCA) k sedmitýdennímu projektu v rámci ''Olympic Arts Festivalu''. Zde se zrodil náš nápad. Propojili jsme MOCA s pěti komunitami L.A. telekomunikačním systémuem počítačové databáze a telefonní obrazové banky. Korejské, hispánské, černošské a umělecké komunity si mezi sebou posílaly pomocí slow-scanu video obrazy, lidé společně kreslili nebo psali elektronické textové destičky, tiskli obrázky přes video tiskárnu, posílali informace a myšlenky do počítačové databáze a zase je stahovali a obrazy ukládali na video disk, kam se jich vejde dvacet tisíc. Umělci, kteří byli právě v Elektronické kavárně na rezidenčním pobytu pomáhali lidem systém používat, iniciovali performance a "streamovali / přenášeli" hudební akce. <br>
  
  
−
'''Řídký prostor, hustý čas: technické záležitosti'''<br>
+
Takové akce vnesly do sítě dynamičnost a zajímavost. Například korejská a černošská komunita v L.A. mají vzájemně nepříliž přátelské vztahy. Jakmile se setkaly na Síti a navzájem se poznaly, chtěly se setkat ve skutečnosti! Když je navázán vizuální kontakt a s někým navážete kreativní vztah, obvykle se chcete potkat a dotknout. Nejdřív spolu mluvili neformálně přes síť, pak něco spolu vytvořili a často si pak domluvili osobní setkání.
  
−
[[File:Electronic Cafe Network.jpg|thumb|left|Electronic Cafe Network.jpg]]
+
Dnes máme v každé Elektronické kavárně cenově dostupné počítače ''Commodore Amiga'', které jsou vybavené audio a video zařízením. Používáme také černobílé still-frame videotelefony (říkáme jim "vidfony“), barevné still-frame vidfony; videoprojektory; Počítače IBM PC a Macintosh II se speciálními obvodovými deskami, které ukládají video obraz, modemy, tiskárny, faxy, programy potřebné pro telekomunikaci, stolní systém na editaci, řízení databáze a počítačovou grafiku. Máme také množství telefonních linek. Ne každá''Elektronické café'' má video a barevné tiskárny, i když některé je k dokumentaci svých událostí potřebují. <br>
  
−
Technické aspekty '''Elektronické kavárny''' zahrnují přenos plně pohyblivého (full-motion) videa na velké vzdálenosti v různých rychlostech a neodmyslitelná satelitní časová zpoždění. Tato zpoždění znázorňují cestu video signálu do a ze satelitu. Říká se, že satelity jsou „netečné vůči vzdálenost“, což je termín odkazující k cenovým výhodám satelitní komunikace: když jednou zaplatíte za to, že pošlete  signál přes satelit, žádné další náklady za doručení signálu kamkoliv v dosahu satelitu nenarostou. To neplatí pro přenosy doručované ve stejné oblasti prostřednictvím pozemských mikrovln či kabelů. Věříme, že nic není "netečné" ke vzdálenosti, pokud překonávání vzdálenosti zabere nějaký čas.  
+
Všechen hardware a software v Síti EK nabízí sdílení ''still-frame'' video obrázků a počítačové grafiky, užití video a audio telekonferencí a sdílené kreslení a sdílené psaní v prezentacích sdílené obrazovky, vyměňování počítačových souborů, programů, elektronické pošty a černobílých obrazů a/nebo textu a vedení "chatu“ v reálném čase přes počítač. Lidé, kteří vlastní videotelefon, nebo počítač se mohou připojit k Síti. Každá je vítán, aby přišel a vyzkoušel si v neformálním prostředí dotyčné technologii. Náš systém přenosu videa ''Robot Research 1200C'' dokáže poslat barevné i černobílé obrázky přes telefonní linky (poslat barevný obraz velikosti 256 x 256 pixelů zabere 36 vteřin, zatímco černobílý obraz stejného rozlišení se posílá 24 vteřin). Obrazy přijímá jiný počítač ''Robot 1200C'' nebo ''Commodore Amiga'' vybavený speciálním softwarem. Naše vidfony přenášejí černobílé statické obrázky s průměrným rozlišením 100 x 100 pixelů za sedm či osm vteřin. Vidfony (od firem Panasonic a Mitsubishi) dnes už nejsou dostupné, ale podobné systémy vyvíjejí jiné společnosti. <br>
  
−
Když k doručení signálu z bodu A do bodu B použijeme více než jeden satelitní „skok“, může to trvat přes půl vteřiny. V synchronizované interakci mezi lidmi a stroji to způsobí zmatek. To znamená, že když vedete rozhovor se zámořím, musíte čekat vteřinu či dvě po každé větě. To znamená, že hudebníci si přes mezinárodní satelitní spojení nemohou užít skutečný jam session. Tuto podmínku nazýváme "řídký prostor, hustý čas“, protože můžete vytvořit virtuální prostor, ale stále se musíte zabývat časovým komponentem. Čas přidává další dimenzi zpoždění. K tomuto předpokladu jsme vždy přistupovali z estetického hlediska. <br>
+
[[File:Kit-sherrie-composite-kiss.jpg|thumb|left|Kit-Sherrie:Composite Kiss]]
  
 +
[[File:Earthday90.jpg|thumb|left|Eart Day Global Link ´90 byla jedna z typických MEK událostí, jediná opravdu interaktivní globální akce, uspořádaná na Den země. Zahrnovala propojení a teleperformance s Moskvou, Nikaraguou, Berlínem a Japonskem. Při spojení s Moskvou lidé diskutovali o otázkách životního prostředí a umělci vytvářeli společné performance. Děti v L.A. se ptali Rusů:„Máte ve vašem ozónu taky díry?]]
  
−
"Řídký prostor, hustý čas“ objasňuje, proč je pro nás tak důležité obejmout povrch planety pomocí pozemních a podmořských kabelů z optických vláken. To by omezilo časové zpoždění, jelikož signál by nemusel cestovat desítky tisíc mil. Méně rozvinuté národy neuvidí ISDN a optická vlákna dřív než daleko po konci 20. století. Je však zásadní, aby se nyní začaly rozvíjet mezinárodní lidské vztahy. <br>
 
  
−
Plné využití virtuálních prostor vyžaduje plný pohyb, širokopásmový video přenos. Širokopásmová technologie slibuje nekonečné možnosti, ovšem v současnosti není přístupná kvůli své odrazující ceně. Místo toho ke vstupu do virtuálního prostoru používáme standardní telefonní linky. <br>
+
Při jiné prezentaci Elektronické kavárny tanečnice ''Dawn Stoppiello'' použila technologii pro generování hudby na MIDI systému Macintosh a spouštěcí vidfony, které její obraz odeslal do New York City. Počítačový hudebník Mark Coniglio z ''Centra pro experimentální umění, informatiky a technologií'' (''CalArt''), který s Dawn spolupracoval, vyvinul pro Macintosh II program "MIDI Dancer“. S použitím programu "MIDI Tanečníka", bezdrátových senzorů upevněných na pažích a pasu posílala Dawn pohybová data do Macu, pohybem ovládala nahranou hudbu s ovládala osvětlení a mikrofon a určovala, kdy bude její obraz poslán do New Yorku.  
  
 +
“Odysea 21. století“, obrazy (zachycené během akce živé performance-konverzace): Dr. Roy Walford uzavřený uvnitř BioSféry 2 v Arizoně, Barbara T. Smith v Katmandu, Nepál; třetí lokace v ECI-HQ v Santa Monice. Součást roční série událostí, kdy Barbara cestovala po světě a Roy jako hlavní lékařský důstojník žil v hermeticky uzavřené BioSféře
  
−
Pokud budeme s akulturačním procesem virtuálního prostoru čekat, až bude svět bezdrátový či předrátovaný, zpomalujeme všeobecné kulturní porozumění našemu očekávání vzhledem k technologii kyberprostoru. Telefonní linky, vhodně propojené s video technologií, lze použít k vytvoření dojmu přítomnosti a „spojitosti“ s dalšími lidmi. Telefonní spojení může být použito technologií přenosu dat a přenášet statické snímky video obrazů. Za pár let zvládnou telefonní linky až deset video snímků za vteřinu, takže zatímco budeme čekat na vyšší vlnový rozsah kabelů z optických vláken, můžeme vytvořit mezinárodní síť neformálních, multimediálních telekonferenčních center, v nichž mohou lidé začít vyvíjet kulturu, etiketu a schopnosti potřebné pro život, práci, hru a tvorbu ve virtuálních prostorech. <br>
+
V nedávném projektu Elektronické kavárny "Odysea 21. století“ performerka Barbara T. Smith cestovala kolem světa s přenosným videfonnním systémem, jímž se propojovala s Elektronickou kavárnou, s umělci a dalšími lidmi, s nimiž se setkala na cestách. Do jejích virtuálních prostorů patřil také obyvatel projektu ''BioSféry 2'' Dr. Roy Walford, který komunikoval s námi a se světem pomocí MEK vidfonního systému. Současný MEK testuje video systémy s omezeným pohybem a skupinový software. Zkoumáme, jaké společné skupinové aktivity digitální sítě nabízejí a jak umožňují ovládat objekty na dálku. <br>
  
 +
[[File:Isthisman.png|thumb|left|Is this man.png|Vidfonní galerie Elektronické kavárny byla první telefonní (dial-up) elektronická zpravodajská tabule (BB) ukládající a přehrávající audio a video soubory. Vše potřebné tvoří uživatelský vidfon a telefon, umožňující sledovat a přispívat do EK Vidfonních galerií. Systém běží na Mac Plus s 80ti megabytovým harddrivem.]]
  
−
Jednoho dne se technologie virtuální reality připojí k této vznikající síti a umožní migraci s plným vnořením do virtuálních prostorů, obydlených lidmi z různých lokací. <br>
+
[[File:Cyberspacekoncert.jpg|thumb|left|Od roku 1992 do 1995 Mezinárodní elektronická kavárna spolupracovala s Centrem pro experimenty v umělecké informaci & technologii na California Arts Institute, který vede skladatel elektronické hudby Morton Subotnick. První obraz je statický obrázek z živé hudební události mezi dvěma městy, MEK Santa Monica, MEK-pobočkou "The Kitchen“, prostoru pro performance v New York City a MEK-pobočkou "Studio X“ v Santa Fe.]]
  
−
Možná to zní úžasně, avšak stejně důležité jako uvažovat o možnostech technologie je nutné vzít v úvahu její omezení. Jenom když pochopíme její limity, můžeme ji použít jako médium, které nebude jednoduše kopírovat film či televizi. Západní společnosti mají tendenci zříkat se zodpovědnosti vůči kreativnímu aplikování technologie, která nás již obklopuje. Neustálý velký tlak „výprodeje budoucnosti“ (selling of the future) nás slepě vede k reklamnímu šlágru vynořujících se technologií, které pak kvůli další velké věci opouštíme. <br>
+
'''Integrace & přístup''' <br>
  
  
−
Pokud bychom mohli být podobně zkušení ve věci omezení emergentních technologií jako jsme v jejich utopických možnostech, zjistili bychom, jak zacházet s lidskými a materiálními zdroji planety Země.  
+
Pokud bychom museli ideu Elektronické kavárny zachytit jediním slovem, znělo by: integrace. Integrace technologií do společenské struktury; integrace rozdílných kultur a komunit, umění a publika a integrace uměleckých forem. Jakmile komunitnímu centru umožníme integraci, kde si lidé mohou vyzkoušet "kreativní oživení“ diky technologiím, můžeme začít také s osvobozením lidské imaginace. Když s technologiemi zachází umělci, posouvají hranice technologie. Vytváříme kulturu, obsahují možnosti použití technologie a podporující spolupráci mezi kulturami při řešení problémů a rozhodování. Věříme že je možné vytvořit takové kulturní prostředí, které lidem celého světa umožní formulovat svá přání o budoucnosti a způsoby jak jich dosáhnout. <br>
  
−
[[File:6945 A Whole in Space 1980.jpg|thumb|left|“Díra v prostoru“, 1980. Živé oboustranné satelitní propojení, využívající video obrazovky k projekci obrazů v životní velikosti. Aniž bychom předem veřejnost upozornili„"Díru v prostoru“ jsme instalovali do výlohy v newyorském Lincolnově centru a broadwayského obchodního domu v Century City v Los Angeles. Obě plátna ukázala obrazy asi patnácti lidí. Lidé mohli s lidmi v dalším městě hovořit jakoby stáli na stejném rohu ulice. "Díra v prostoru" probíhala po tři večery. První noc ji lidé objevili. Použili placené telefony nebo volali z domova a přátele v druhém městě požádali, aby se s nimi setkali. Druhý večer v obou místech proběhla oznámení v televizi dorazili všichni. Třetí noc přijely v autech do těchto měst rodiny s dětmi zdaleka, aby se mohli potkat s příbuznými žijícími na druhém straně USA, které někdy roku neviděli.]]
+
Zvednout telefon abychom si s někým na dálku mohli promluvit je ta nevětší magie, jakou dnešní společnost vytvořila. Je to jediný mechanismus, který nám umožňuje tak obrovský systém jakým je planeta Země zvládnout. MJe třeba si uvědomit, že Planeta Země je posvátná a že se proměňuje v "tele-bytost". Věříme, že díky síti elektronických kaváren a telekomunikační technologií vytváříme nové modely umělecké spolupráce a experimentu, které budou tuto tele-bytost podporovat.  
  
−
[[File:Parisexchange.jpg|thumb|left|Estetický výzkum v telekomunikacích (ART-COM)“,1982. Na Loyola Marymount University jsme navrhli a vyučovali multidisciplinární laboratorní kurz zkoumající efekty, potenciál a budoucnost sdílených virtuálních prostorů. Toto jsou dvě z mnoha vytvořených performancí a partitur virtuálního prostoru.]]
+
Telekonferenční systémy bychom chtěli zbavit jejich vtíravosti a poskutli je těm, kdo žijí vně korporátních systémů. Chceme technologii poskutnout co největšímu počtu lidí, mluvit o důsledcích, definovat její estetiku a rozbít politické bariéry. Korporátní kultura nenabízí modely či způsoby použití, které by byly dostatečně široké, aby kulturní využití technologie obsáhly. Musíme to udělat sami<br>W
  
 +
Pokud má mít v právě se utvářejícím a humanizujícím technologickém prostředí umění nějaké místo, jednotlivci i komunity umělců musí svoji imaginaci posunout na daleko vyšší stupeń tvořivosti. Když se podíváte na estetickou stránku komunikace a jste vašemu uměleckému nástroji a umělecké logice věrní, posunete se logicky vpřed. A taková umělecká logika z uměleckých institucí ukáže cestu směrem ven do života.
  
 +
'''Zkušenosti Elektronické kavárny'''
  
−
<small>Mezinárodní telekolaborativní malba 1989. Obrazy z Macintoshe II jsou ukázky z množství těch, které vytvořili lidé v muzeu v Paříži. S francouzskými umělci počítačové grafiky jsme zřídili dialog na grafickém základě ve formě kolaborativní činnosti. Posílali jsme grafiky přes telefonní linky, oni je upravovali a posílali zpět. Pak jsme změnili výsledky a poslali je, a tak dále. Po této pilotní události proběhlo mezi ECI-HQ Santa Monica a dalšími mezinárodními lokacemi také reálněčasové telekolaborativní malování na sdílené obrazovce.///
+
'''Mezinárodní elektronická kavárna''' má základnu na 18. ulici v Santa Monice, č.p. 1649. Zavolejte na číslo 310-828-8732 nebo nás kontaktujte přes modem na 76557.1564@compuserve.com či electronic.cafe@pro-palmtree.cts.com. kavárna není otevřena v pravidelném denním provozu. Nelze kdykoliv přijít a objednat si hrnek kafe a videofon, ale je to možné když je nějaká akce. Před návštěvou zavolejte! Podporujeme také umělecké skupiny při vytváření akcí v MEK. Pokud máte přístup k vidfonu či počítači, prosíme připojte se elektronicky. Je to jednoduché! <br>
−
</small>
 
  
  
 +
'''Terminologie'''
  
 +
  ''MIDI'': Musical Instrument Digital Interface (digitální rozhraní pro hudební nástroj). další informace viz. [https://www.wired.co.uk/article/hyper-musician Hyper instruments] od Toda Machovera <br>
 +
  ''Laserdisk'': laserdisk a.k.a. videodisk je 12-tistopý disk, který pojme tisíce video obrazových a zvukových souborů<br>
 +
  ''ISDN'': ''Integrated Services Digital Network'' - digitální síť sjednocených rozhraní jsou protokoly pro přenos signálů zvuku, dat, faxu a videa v síti. <br>
 +
  ''Broadband'' (širokopásmový přenos): síť, v níž může vlnový rozsah sdílet množství simultánních signálů<br>
 +
  ''Bandwidth'' (vlnový rozsah): míra, označující kapacitu systému pro přenos dat. Čím větší vlnový rozsah, tím větší objem informace lze v reálném čase přenést.<br>
 +
  ''Videotelefon'': nástroj přenášející a přijímající audio a vizuální informaci. Přenáší statické obrazy pomalého rozkladu (slow scan stills) každých 5 – 10 vteřin, přičemž audio přenosy jsou kontinuální a obousměrné <br>
 +
  ''Modem'': přístroj, převádějící signály z počítače na vysokofrekvenční komunikační signály, které lze posílat přes telefonní linky<br>
 +
  ''Biosféra 2'': zcela uzavřené, soběstačné prostředí postavené v Arizoně, v němž žije dva roky skupina osmi lidí. Komplex Biosféra2 obsahuje šest přírodních druhů klimatu (Biosféra1 označuje planetu Země) <br>
 +
  ''Groupware'': software navržený pro týmy lidí pracujících společně se sdílenými informacemi<br>
  
  
−
'''Kavárna jako kulturní komunitní centrum''' <br>
+
Z článku "Welcome to the "Electronic Cafe International. A Nice Place for Hot Coffee, Iced Tea and Virtual Space" (vyšlo v roce 1992) přeložila Lenka Dolanová, upravil Miloš Vojtěchovský
  
 +
1. správně má být asi "kompozitní video" což je analogový přenos videa, který přenáší video v rozlišení 480i nebo 576i. Všechny složky obrazu jsou zakódovány do jednoho kanálu, na rozdíl od kvalitnějšího S-videa (2 kanály) či komponentního videa [YPrPb/YCrCb (3 kanály) nebo RGB ve SCART konektoru (4 kanály)]. V žádném z těchto druhů přenosu obrazu není zahrnuta zvuková stopa.Kompozitní video je označováno zkratkou CVBS [Composite Video Baseband Signal] (nebo z angl. color, video, blanking, sync) nebo zkráceně SD (z angl. standard-definition video – video se standardním rozlišením).
 +
Převládají tři varianty kompozitního videa: NTSC, PAL a SECAM. zdroj: wikiepedie, (poznámka editora)
  
−
Chtěli jsme vytvořit prostředí, kde by si tvořiví lidé mohli užít osobní a skupinová propojení a spolupráci. A tak vznikla '''Elektronická kavárna'''. Kavárenská vlajková loď v Santa Monice v jižní Kalifornii je síťově propojená s pobočkami '''Elektronických kaváren''' v San Franciscu, New York City, Oaklandu a Santa Cruz v Kalifornii, v Chicagu, Pittsburghu, Vancouveru, Torontu, Paříži, Berlíně, Japonsku, Soulu, Managuy, Barceloně a Budapešti. Budujeme lidské sítě v mezinárodním, interkulturním, multidisciplinárním měřítku. Tyto sítě tvoří lidé, kteří se vzájemně poznávají, a technologie, umožňující jejich vztah. Snaží se tu technologii kreativně oživit zaváděním nových typů konverzace.
+
2. povídka Williama Gibsona "Burning Chrome" vyšla v roce 1982, (poznámka editora)
  
−
Hlavním cílem je vytvoření komunitních občin. Atmosféra podněcuje přátelskou konverzaci a slouží jako komfort telekomunikační technologie. Vstup na naše akce je většinou 3-5 dolarů. V roce 1984 jsme dostali zakázku od Muzea současného umění v L.A. (MOCA) na uspořádání sedmitýdenního projektu pro ''Olympic Arts Festival''. Tak se zrodil náš koncept. Propojili jsme MOCA s pěti různými komunitami L.A. pomocí telekomunikačního systému, počítačové databáze a telefonní obrazové banky. Lidé z korejské komunity, hispánské komunity, černošské komunity a umělecké plážové komunity si mohli vzájemně posílat slow-scan video obrázky1, společně kreslit či psát pomocí elektronické psací destičky, tisknout obrázky na video tiskárně, vkládat informaci a myšlenky do počítačové databáze a opětovně je získávat a ukládat obrazy na záznamník video disku, který jich pojal dvacet tisíc. Umělci na rezidenčním pobytu v Elektronické kavárně lidem pomáhali s použitím systémů, podněcovali performance a přenášeli hudební akce. <br>
+
3. Slow-scan television (SSTV) je metoda přenosu obrazu používaná amatérskými radio operátory,(poznámka editora)
  
 +
článek je dostupný online na [[http://www.ecafe.com/museum/cyberart92/Welcome_to_ECI.html]]
  
−
Události vtiskly síti dynamickou, podnětnou existenci. Například losangelská korejská komunita a černošská komunita jsou tradičně nepřátelské. Když se na síti setkaly a poznaly, chtěly se navzájem navštívit! Když je možné navázat oční kontakt a začít s někým kreativní vztah, obvykle se s ním chcete setkat a dotknout se ho. Nejprve neformálně hovořili přes síť, pak něco společně vytvořili, a v mnoha případech si nakonec domluvili osobní setkání.
 
  
−
Dnes má každá Elektronická kavárna levné počítače ''Commodore Amiga'', které mají audio a video vybavení. Také používáme černobílé still-frame videotelefony(2) (říkáme jim „vidfony“), barevné still-frame vidfony; videoprojektory; Počítače IBM PC-compatible a Macintosh II se speciálními obvodovými deskami, které ukořisťují video obrázky; modemy; počítačové tiskárny; faxy; software pro telekomunikace, stolní ediční systém, řízení databáze a grafiku. Máme také množství telefonních linek. Ne všechny Elektronické kavárny mají video a barevné tiskárny, avšak některá místa je považují za nezbytná pro dokumentaci událostí. <br>
 
  
  
−
Veškerý hardware a software síti EK umožňuje sdílení still-frame video obrázků a počítačové grafiky, užití video a audio telekonferencí a oboustranné kreslení a psaní v prezentacích sdílené obrazovky, vyměňování počítačových souborů, programů, elektronické pošty a černobílých obrazů a/nebo textu a vedení „"chatu“ přes počítač v reálném čase. Lidé, kteří vlastní videotelefony či počítače se mohou přihlásit a připojit k síti. Zveme lidi, aby přišli a vyzkoušeli si technologii v netísnivém prostředí. Náš systém video přenosu Robot Research 1200C posílá barevné či černobílé obrázky přes telefonní linky (poslat barevný obraz velikosti 256 x 256 pixelů zabere 36 vteřin, zatímco černobílý obraz stejného rozlišení se posílá 24 vteřin). Obrazy přijímá další ''Robot 1200C'' nebo ''Commodore Amiga'' se speciálním softwarem. Naše vidfony přenášejí černobílé statické obrázky s průměrným rozlišením 100 x 100 pixelů za sedm či osm vteřin. Tyto vidfony (od firem Panasonic a Mitsubishi) se již nevyrábějí, ale jiné společnosti vytvářejí podobné systémy. <br>
 
  
−
[[File:Kit-sherrie-composite-kiss.jpg|thumb|left|Kit-sherrie composite kiss]]
 
−
<small> Eart Day Global Link ´90 byla jedna z typických MEK událostí, jediná vskutku interaktivní globální akce, uspořádaná na Den země. Zahrnovala propojení a teleperformance s Moskvou, Nikaraguou, Berlínem a Japonskem. Při spojení s Moskvou lidé diskutovali o problémech životního prostředí a umělci vytvářeli společné performance. Děti v L.A. se ptali Rusů, „Máte ve vašem ozónu taky díry?“///</small>
 
  
−
Při další prezentaci Elektronické kavárny použila tanečnice ''Dawn Stoppiello'' technologii pro generování hudby na MIDI systému Macintoshe a spouštěcí vidfony, které posílaly její obraz do nějakého místa v New York City. Počítačový hudebník Mark Coniglio z Centra pro experimenty v umění, informatice a technologii (na ''California Arts Institute''), který s Dawn spolupracoval, vyvinul program na Macintoshi II, „MIDI Dancer“. S použitím MIDI Tanečníka, s bezdrátovými nástroji monitorujícími pohyb navlečenými na rukou a okolo pasu přenášela Dawn data o svých pohybech do Maca. Dawn svými pohyby ovládala předem nahranou hudbu, synchronizovanou podle jejího rytmu, ovládala hladiny osvětlení a mikrofonu a určovala, kdy bude vyfotografována a obraz přenesen do New Yorku.
 
  
−
<small>“Odysea 21. století“, obrazy (zachycené během akce živé performance-konverzace): Dr. Roy Walford uzavřený uvnitř Bio Sféry 2 v Arizoně (po dva roky), Barbara T. Smith v Katmandu, Nepál; třetí lokace v ECI-HQ v Santa Monice. Součást roční série událostí, kdy Barbara svobodně cestovala po světě a Roy pobýval jako hlavní lékařský důstojník v hermeticky uzavřené Bio Sféře 2.///</small>
 
  
−
V aktuálním projektu Elektronické kavárny, "Odysea 21. století“ cestuje performerka Barbara T. Smith kolem světa s přenosným videfonnním systémem, jímž se propojuje s Elektronickou kavárnou a s umělci a dalšími lidmi, s nimiž se setká na svých cestách. Do jejích virtuálních prostorů spadá také rezident Bio Sféry 2, Dr. Roy Walford, komunikující s námi a se světem pomocí svého MEK vidfonního systému. Dnešní MEK testuje video systémy s omezeným pohybem a skupinový software. Zkoumáme, jaké vzájemné aktivity skupin mohou digitální sítě poskytnout a jak člověku umožňují ovládat objekty ve vzdálených prostorech. <br>
 
  
−
[[File:Isthisman.png|thumb|left|Is this man.png]]
 
−
<small>Vidfonní galerie Elektronické kavárny je první telefonní (dial-up) elektronická zpravodajská tabule s možností uchovat a získávat audio a video obrazy. Vše potřebné tvoří uživatelský vidfon a telefon, umožňující sledovat a přispívat do EK Vid-fonních galerií. Systém běží na Mac Plus s 80-ti megabytovým harddrivem.///</small>
 
  
−
<small>Od roku 1992 do 1995 spolupracovala Mezinárodní elektronická kavárna-HQ s Centrem pro experimenty v umělecké informaci & technologii na California Arts Institute, který vede renomovaný skladatel elektronické hudby Morton Subotnick. První obraz je statický obrázek z živé hudební události mezi dvěma městy, MEK-HQ Santa Monica, MEK-pobočkou „The Kitchen“, prostoru pro performance v New York City a MEK-pobočkou „Studio X“ v Santa Fe. První obrázek: Mort Subotnick (vlevo) v NYC; Steina Vasulka (čb vložený obraz), v Santa Fe; Eric Martin (dolní pravý vložený obraz) v MEK-Santa Monica. Poslední obraz: Terry Riley v Nice, Francie (čb vložený obraz) hraje na naše piáno v MEK-Santa Monica, doprovázený Davidem Rosenboomem, děkanem CalArts School of Music.///
 
−
</small>
 
  
−
'''Integrace & přístup''' <br>
 
  
−
Pokud bychom měli Elektronickou kavárnu popsat jedním slovem, je to integrace: integrace technologie do naší sociální struktury; integrace rozdílných kultur a komunit, umění a běžného publika a integrace uměleckých forem. Když komunitnímu centru poskytneme možnost integrace, při níž lidé mohou vyzkoušet „kreativní oživení“ technologie, můžeme začít osvobozovat lidskou imaginaci. Když tuto technologii zkoumají umělci, začínáme posunovat technologická omezení. Vytváříme kulturu, která definuje možnosti použití technologie a podporuje mezikulturní spolupráci, řešení problémů a rozhodování. Doufáme ve vytvoření kulturního prostředí, které lidem po celém světě napomůže vyslovit svá přání pro budoucnosti a zjistit, jak se k tomu odsud dostat. <br>
 
  
  
−
Možnost zvednout telefon a s někým promluvit je tou nejmocnější magií, vytvořenou soudobou společností. Je to jediný mechanismus, který nám umožňuje zvládnout tak velký systém jakým planeta je. Musíme si uvědomit, že je posvátný, a že se promění v "tele-druh". Doufáme, že prostřednictvím Elektronických kaváren a použití telekomunikační technologie vyšlechtíme nové způsoby umělecké spolupráce a experimentování, které budou tento tele-druh podporovat.
 
  
−
Chceme zbavit telekonferenční systémy hrozivosti a zpřístupňujeme je lidem, kteří nepracují v korporacích. Chceme technologii poskytnout co nejvíce lidem, mluvit o důsledcích, definovat estetiku a rušit politické zátarasy. Korporační kultura se nechystá poskytnout modely či aplikace dostatečně široké na to, aby obsáhly kulturní aplikaci technologie. Musíme akulturovat sami sebe.<br>
 
−
 
  
−
Pokud má mít umění v novém formujícím a humanizujícím se technologickém prostředí nějakou roli, jednotlivci a okruhy umělců musí začít napínat svou představivost na daleko širší stupnici tvořivosti. Pokud se podíváte na estetickou kvalitu komunikace a jste poctiví k vaší umělecké formě a umělecké logice, pak přirozeně kladete jednu nohu před druhou…a umělecká logika vás směruje z uměleckých institucí přímo ven do života.
 
  
−
'''Zkušenost s Elektronickou kavárnou'''
 
  
−
Mezinárodní elektronická kavárna má základnu na 18. ulici v Santa Monice, č.p. 1649. Zavolejte nám na číslo 310-828-8732 nebo nás kontaktujte přes modem na 76557.1564@compuserve.com či electronic.cafe@pro-palmtree.cts.com. Tvarují nás události, takže kavárna není otevřena v pravidelném denním provozu. Nelze kdykoliv vstoupit a objednat si hrnek kafe a videofon, avšak lze tak učinit v průběhu nějaké akce v kavárně. Před návštěvou zavolejte! Podporujeme také umělecké skupiny při vytváření akcí v MEK. Pokud máte přístup k vidfonu či počítači, prosíme připojte se elektronicky. Je to jednoduché! <br>
 
  
  
−
'''slovníček'''
 
  
−
'''MIDI''': Musical Instrument Digital Interface (digitální rozhraní pro hudební nástroj). Pro více informací viz. Hyper instruments od Toda Machovera
 
−
'''laserdisk''': laserdisk a.k.a. videodisk je 12-ti stopý plastický disk, který pojme tisíce video obrazů a zvuk
 
−
'''ISDN''': Integrated Services Digital Network (digitální síť sjednocených rozhraní); navržené protokoly pro přenášení hlasu, dat, faxu a video signálů přes síť
 
−
'''broadband''' (širokopásmový přenos): síť, v níž může vlnový rozsah sdílet množství simultánních signálů
 
−
'''bandwidth''' (vlnový rozsah): míra, označující kapacitu systému pro přenos dat. Čím větší je vlnový rozsah, tím větší objem informace lze v reálném čase přenést.
 
−
'''videotelefon''': nástroj přenášející a přijímající audio a vizuální informaci. Přenáší statické obrazy pomalého rozkladu (slow scan stills) každých 5 – 10 vteřin, přičemž audio přenosy jsou kontinuální a oboustranné
 
−
'''modem''': nástroj, který převádí počítačové signály na vysokofrekvenční komunikační signály, které lze posílat přes telefonní linky
 
−
'''Bio sféra 2''': totálně uzavřené, soběstačné prostředí v Arizoně, v němž žije osm lidí po dva roky. Biosféra2 obsahuje šest přirozených klimat (Biosféra1 je planeta země)
 
−
'''groupware''': software navržený pro týmy lidí pracujících společně na sdílené informaci<br>
 
  
  
−
Z anglického originálu Welcome to the "Electronic Cafe International." A Nice Place for Hot Coffee, Iced Tea and Virtual Space (1992) přeložila Lenka Dolanová.
 
  
−
Publikováno online:
 
  
−
[http://www.ecafe.com/museum/cyberart92/Welcome_to_ECI.html www.ecafe.com/museum/cyberart92/Welcome_to_ECI]
 
  
 
[[File:Kit Galloway Sherrie Rabinowitz.jpg|frameless|Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz.jpg]]
 
[[File:Kit Galloway Sherrie Rabinowitz.jpg|frameless|Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz.jpg]]
  
−
<small>Autoři pionýrských projektů v oblasti komunikačních technologií Kit Galloway (1948) a Sherrie Rabinowitz (1950–2013) působili jako dvojice od roku 1975. Zkoumali vlastnosti multimediálních komunikačních technologií jako jsou satelity, video, počítačové sítě a další telekolaborativní média. Zabývali se také obsahem pro telekomunikaci: modely setkávání různých komunit s přístupem k telekomunikačním nástrojům, systémům a prostředím. V letech 1975 - 1977 vytvořili sérii projektů s názvem ''Aesthetic Research in Telecommunications'' (Umělecký výzkum v telekomunikacích). Jedním z projektů byl i ''Satellite Arts Project'' (Projekt satelitního umění, 1977), zkoumající telekolaborativní umění a performanci ve virtuálním prostoru. Jednalo se o živý videomix spojující města Spojených států - "prostor performance bez geografických hranic“. Od roku 1983 vyvíjeli koncept telekolaborativní sítě spojující komunitní multimediální komunikační místa - '''Electronic Cafe Network''' (Síť elektronických kaváren) - jako přenosný sociální model. Využívali možností kyberperformance - živé divadelní performance, v níž mohou vzdálení účastníci spolupracovat v reálném čase přes internet.
+
<big>Autoři pionýrských projektů v oblasti komunikačních technologií Kit Galloway (1948) a Sherrie Rabinowitz (1950–2013) působili jako dvojice od roku 1975. Zkoumali vlastnosti multimediálních komunikačních technologií jako jsou satelity, video, počítačové sítě a další telekolaborativní média. Zabývali se také obsahem pro telekomunikaci: modely setkávání různých komunit s přístupem k telekomunikačním nástrojům, systémům a prostředím. V letech 1975 - 1977 vytvořili sérii projektů s názvem ''Aesthetic Research in Telecommunications'' (Umělecký výzkum v telekomunikacích). Jedním z projektů byl i ''Satellite Arts Project'' (Projekt satelitního umění, 1977), zkoumající telekolaborativní umění a performanci ve virtuálním prostoru. Jednalo se o živý videomix spojující města Spojených států - "prostor performance bez geografických hranic“. Od roku 1983 vyvíjeli koncept telekolaborativní sítě spojující komunitní multimediální komunikační místa - '''Electronic Cafe Network''' (Síť elektronických kaváren) - jako přenosný sociální model. Využívali možností kyberperformance - živé divadelní performance, v níž mohou vzdálení účastníci spolupracovat v reálném čase přes internet.
−
</small>
+
</big>
−
 
 
  
 
[[BEYOND MEDIA TEXTS 2]]
 
[[BEYOND MEDIA TEXTS 2]]

Latest revision as of 00:38, 11 January 2022

Skvělé místo pro horkou kávu, studený čaj & virtuální prostor, 1992

IEC, 1984

Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz od roku 1975 vytvářejí alternativní technologické systémy, spojené s uměním performance a participací veřejnosti. Jejich práce byly součástí výstav v MOMA (Newyorském Muzeu Moderního Umění), Muzeu současného umění v Los Angeles, Benátského bienále a Video Festivalu v Tokiu. Pro Olympijské hry v L.A. roku 1984 vytvořili na objednávku Muzea současného umění v L.A. koncept Elektronické kavárny a roku 1987 otevřeli první Mezinárodní elektronickou kavárnu.

O rok později získali ocenění telekomunikačního průmyslu TeleSpan PACE a finanční podporu na deset let. Kit a Sherrie pracovali jako odborní poradci pro firmy Xerox PARC, Walt Disney Imagineering a pro U.S. Congressional Office of Technological Management a vyučovali na univerzitách. V současnosti (text vznikl v roce 1992) společně s Gene Youngbloodem pracují na knize Virtual Space: The Challenge to Create on The Same Scale as We Can Destroy(Virtuální prostor: výzva vytvářet ve stejném měřítku v jakém dovedeme ničit).

Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz používali médium videa jako alternativní komunikační médium o víc než deset let předtím, než se zájemci o sci-fi poprvé dočetli o "kyberprostoru“ (2), a otevřeli tím cestu pro myšlení o virtuálním prostoru. Ve spolupráci s NASA vytvořili v roce 1977 projekt Satellite Arts, v němž zkoumali možnosti použití satelitů pro elektronické setkávání lidí z různých geografických míst v jediném virtuálním prostoru. Šlo o první ukázku živé (live) taneční performance pro kompozitní obraz a uměleckého využití techniky satelitního přenosu. Tanečníci na fyzicky vzdálených místech společně vystupovali tak, že sledovali živý kompozitní obraz satelitního spojení, viděli se na plátně společně se vzdálenými kolegy. V této kapitole shrnujeme výsledky tohoto a dalších interaktivních telekomunikačních projektů a zabýváme se zejména projektem "Mezinárodní elektronická kavárna.“

Rabinowitz/Galloway:Satellite-Arts,1975 až 1977

Mezinárodní elektronická kavárna (MEK) je unikátní projekt, založený roku 1987, v jehož rámci jsou ve virtuálním prostoru pořádány performance, diskuse a "sendvičové tele-akce". Světovou síť MEK tvoří víc než 60 poboček a jednotlivců. Většina performancí pro Elektronickou kavárnu vznikla jako společná vize několika spolupracujících umělců a probíhala na více místech zároveň: umělci vystupující na různých místech po světě paralelně jsou spojeni pomocí video-telefonní technologie. Umělec z jednoho města vysílá například video, MIDI a audio signály do dalšího města, kde se jeho obraz objeví na monitoru, přičemž odeslaná data ovládají světlo, hudební nástroje a video data uložené na laserdiskovém nosiči. Galloway, Rabinowitz a jejich kolegové svým alternativním přístupem propojují jednotlivé Elektronické kavárny s veřejnými prostory a vytvářejí tím globální síť komunitních, multimediálních konferenčních zařízení kulturní spolupráce.

E.cafe-setup

Naše myšlenka tehdy v 70. letech spočívala ve vytvoření elektronického multimediálního prostoru, tvořeného jako kompozitní obraz (video)(1), v němž by se mohli setkávat a spolupracovat lidé, které dělí vzdálenost, jazyk, hodnotový systém a kultura. Samotný obraz by se stal místem, který jsme nazvali "virtuální prostor“, lišícím se od virtuální, artificiální reality, protože obrazy lidí, míst a věcí nebyly vytvořeny v programu počítače a pocházejí ze skutečného světa. Počátky výzkumu financovaly organizace Corporation for Public Broadcasting a National Endowment for the Arts, s podporou NASA.

Chtěli jsme, aby se performeři setkávali v prostoru kompozitního obrazu, propojujícím živé obrazy geograficky vzdálených míst a výslednou montáž prezentovat tak, že účastníci uvidí na jedné obrazovce sebe i své kolegy. To bylo východisko pro naši další práci a pokusy. Podobný typ kompozitního obrazového prostoru na počátku 50. let zkoumali Ernie Kovacs a Allen. Kovacs vrstvil živé video obrazy z filmových fragmentů, takže bylo možné interagovat s filmovými postavami. Allen vytvářel improvizovanou komedii tak, že živý studiový obraz mixoval v reálném čase s živými kamerovými záběry nic netušících chodců venku na ulici před televizním studiem.


Zkoumali jsme nejdříve kompozitní obrazový prostor, protože jsme chtěli vytvořit performanci bez geografických hranic, ve které bychom spolupracovali s dalšími umělci. Chtěli jsme prozkoumat estetiku a zážitek přítomnosti ve sdíleném performačním/multimediálním prostředí, aniž by lidé museli opustit své domovy. Tak by lidé s rozličnou tvůrčí a kulturní historií spoluvytvářeli prostředí, kde by bylo možné spolupracovat v mezinárodním měřítku.

Prostor bez geografických hranic, 1977, První planetární interaktivní satelitní taneční performance v kompozitním prostoru. Tanečník Mitsuko Mitsueda byl v centru NASA Goddard v Marylandu a tanečníci Keija Kimura a Soto Hoffman v Parku Menlo v Kalifornii. Jejich elektronicky složený obraz byl vidět na monitorech v obou lokacích. Obrazy reagovaly zrcadlově: pokud se tanečníci pohnuli doprava, jejich obrazy se pohnuly doleva

Pro design toho prostoru jsme nebrali v úvahu jen technologii a estetiku, ale i to, jak lidé spolu navazují kontakty, když jsou zbaveni tělesnosti a jejich obraz je "ambasadorem“ (avatarem). Virtuální prostor utváří sociální situace, kde tradiční pravidla a etiketa neplatí. Absence možnosti tělesné újmy unmožňuje aby se aktéři chovali statečněji. Virtuální prostor také ruší obavu z tělesného dotyku. Přesto nás může - když se například ruka ve virtuálním prostoru dotkne "částí těla", jichž by se normálně nedotýkáme - vyvést z míry. Teprve ve virtuálním prostoru si uvědomíme nakolik jsme "vlastníky“ svého obrazu. To v některých kulturách souvisí s představmi, že pokud někoho vyfotografujete, zmocníte se tím části jejich podstaty či duše, nebo ji "ukradnete“. Jde o znásilnění obrazu. Ve virtuálním prostoru to může - při pohledu na "znásilňování" našeho obrazu osobou či objektem, nacházejícím se ve stejném obrazovém místě - prožít každý.

Pokud estetiku média definujete na základě podstaty a integrity, pak vytvářet v oblasti telekomunikace "dobré“ umění znamená vytvářet situaci, umožňující a zmnožující nějakou formu mezilidské komunikace. Musí dojít k jisté míře očekávání, která takovou formu "komunikace“ definuje. Pokud napětí/očekávání/ nevytvoříte, vlastně si nevšímáte kvality média, ani kvality umění.


Řídký prostor, hustý čas: technické záležitosti

Electronic Cafe Network.jpg


Technické aspekty Elektronické kavárny umožňují přenos na dálku v různých rychlostech plně pohyblivého (full-motion) videa, pochopitelně včetně časového zpoždění, způsobeného satelitním přenosem. Časové zpoždění závisí na dělce trasy, kterou video signál musí urazit k a ze satelitu. Říká se, že satelity jsou "na vzdálenosti nezávislé“, což odkazuje na finanční výhodu komunikace přes satelitní technologie: jakmile zaplatíte za to, že pošlete signál přes satelit, žádné další náklady za doručení signálu kamkoliv v dosahu satelitu nenarostou. Což pro přenosy doručované přes terestrální přenos pomocí krátkých vln nebo optických kabelů neplatí. Nicméně myslíme, že "nezávislé" na vzdálenosti není nic, jakmile posílání signálu na vzdálenosti nějaký čas trvá.

Pokud pro příjem signálu z bodu A do bodu B použijeme více než jeden satelitní "uzel“, může to trvat více než půl vteřiny. V synchronizované interakci mezi lidmi a stroji to způsobí zmatek. To znamená, že když vedete mezikontinentální rozhovor, čekáte po každé větě vteřinu, nebo dvě. Proto hudebníci přes mezinárodní satelitní spojení nemohou skutečně komunikovat formou jam session. Toto omezení nazýváme "řídký prostor, hustý čas“, protože vznikne virtuální prostor, ale stále je nutné brát v potaz časový faktor. Čas znamená další dimenzi zpoždění. K tomuto fenoménu jsme vždy přistupovali z estetické perspektivy.

"Řídký prostor, hustý čas“ vysvětluje, proč je pro nás tak důležité pokrýt povrch planety sítí pozemních a podmořských optických kabelů. Pokud by signál nemusel cestovat desítky tisíc mil, zmenšilo by se jeho časové zpoždění. Méně rozvinuté země nebudou mít přístup k ISDN a optickým vláknům dřív, než někdy začátkem 21. století. Pro rozvoj mezinárodních lidských vztahů je podstatné aby k tomu došlo co nejdřív.

Plné využití virtuálního prostoru předpokládá mít k dispozici "full-motion" tedy širokopásmový přenos video obrazu. Širokopásmová technologie nabízí nekonečné možnosti, ale v současnosti není dostupná pro vysoké finační náklady.Pro vstup do virtuálního prostoru používáme proto standardní telefonní sítě.

Pokud s procesem zkulturnění virtuálního prostoru budeme čekat do té chvíle, kdy svět bude propojen bezdrátově či bude "prodrátovaný", zpomalímetím šanci na možnost globálního vzájemného kulturního porozumění technickým možnostem kyberprostoru. Telefonní linky, pokud jsou vhodně kombinované s technologií video přenosu lze využít pro docílení prožitku "přítomnosti" a "propojenosti“ mezi lidmi. Pro technologií přenosu dat lze využít telefonní spojení a posílat statické framy video obrazu (3). Za nškolik let zvládnou telefonní linky až deset video snímků za vteřinu, takže misto toho abychom čekali na větší přenosovou kapacitu kabelů z optických vláken, lze vytvořit mezinárodní síť neformálních, multimediálních telekonferenčních center, kde společně budeme vytvářet kulturu, osvojovat si vzorce chování a schopnosti potřebné pro život, práci, hru a tvorbu ve virtuálním prostoru.

Jednou se připojí technologie virtuální reality k této vznikající síti a umožní imerzivní migraci do virtuálního prostoru, kde lidé z různých míst světa budou spolu žít.

Možná to všechno zní trochu jako pohádka, ale je důležité uvažovat nejen o možnostech technologie, ale o jejích limitech. Jenom pokud pochopíme limity, budeme moci techniku použít jako prostředí, které nebude jen napodobovat médium filmu nebo televize. Západní společenství se příliš lehce zříká své zodpovědnosti za tvůrčí využití technologie, kterou už dnes máme na dosah. Neustálý tlak "výprodeje budoucnosti“ (selling of the future) nás vede slepě k reklamnímu triku emergentních technologií, které pro nové velké vynálezy rychle opouštíme.


Pokud bychom mohli mít stejnou zkušenost ve věci limitů emergentních technologií jako máme o jejich utopických možnostech, pochopili bychom, jak s lidskými a materiálními zdroji planety Země zacházet.

“Díra v prostoru/ Hole in Space“, 1980. Živé obousměrné propojení přes satelit, využívající k projekci obrazů v video obrazovky v životní velikosti. Aniž bychom předem veřejnost upozornili„"Díru v prostoru“ jsme nainstalovali do výlohy v newyorském Lincolnově centru a do broadwayského obchodního domu v Century City v Los Angeles. Obě plátna pojmula obrazy asi patnácti lidí. Lidé mohli s lidmi v druhém městě hovořit, jakoby spolu stáli na rohu ulice. "Díra v prostoru" probíhala tři večery. První noc ji lidé objevili. Použili placené telefony nebo volali z domova a přátele v druhém městě poprasili, aby se s nimi na monitoru potkali. Druhý večer na obou místech proběhla oznámení v televizi a dorazili všichni. Třetí noc přijely zdaleka v autech rodiny s dětmi, aby se potkali s příbuznými, které někdy roky neviděli, protože žijí na druhé straně USA.
Estetický výzkum v telekomunikacích (ART-COM)“,1982. Na Loyola Marymount University jsme navrhli a vyučovali multidisciplinární laboratorní kurz zkoumající efekty, potenciál a budoucnost sdílených virtuálních prostorů. Toto jsou dvě z mnoha performancí a partitur virtuálního prostoru.

Kavárna jako kulturní komunitní centrum

Chtěli jsme vytvořit prostředí, kde by tvořiví lidé prožívali pocit osobního a skupinového propojení a spolupráci. Tak vznikla idea Elektronické kavárny. Kavárna ve městě Santa Monice v jižní Kalifornii je dnes propojena se sítí poboček dalších elektronických kaváren v San Franciscu, New York City, Oaklandu a Santa Cruz v Kalifornii, v Chicagu, Pittsburghu, Vancouveru, Torontu, Paříži, Berlíně, Japonsku, Soulu, Managuy, Barceloně a Budapešti. Budujeme tak lidské sítě v mezinárodním, interkulturním, multidisciplinárním měřítku. Takové sítě tvoří lidé, kteří se vzájemně poznávají s použítím technologie, která umožní takový vztah navázat. Tvořivý způsob aplikace nových modelů takový dialog podněcuje.

Naším hlavním cílem je vytvořit komunitní občiny. Atmosféra umožněná díky telekomunikační technologii podporuje přátelskou konverzaci. Lístky na naše akce stojí většinou 3 až 5 dolarů. V roce 1984 jsme dostali zakázku od Muzea současného umění v L.A. (MOCA) k sedmitýdennímu projektu v rámci Olympic Arts Festivalu. Zde se zrodil náš nápad. Propojili jsme MOCA s pěti komunitami L.A. telekomunikačním systémuem počítačové databáze a telefonní obrazové banky. Korejské, hispánské, černošské a umělecké komunity si mezi sebou posílaly pomocí slow-scanu video obrazy, lidé společně kreslili nebo psali elektronické textové destičky, tiskli obrázky přes video tiskárnu, posílali informace a myšlenky do počítačové databáze a zase je stahovali a obrazy ukládali na video disk, kam se jich vejde dvacet tisíc. Umělci, kteří byli právě v Elektronické kavárně na rezidenčním pobytu pomáhali lidem systém používat, iniciovali performance a "streamovali / přenášeli" hudební akce.


Takové akce vnesly do sítě dynamičnost a zajímavost. Například korejská a černošská komunita v L.A. mají vzájemně nepříliž přátelské vztahy. Jakmile se setkaly na Síti a navzájem se poznaly, chtěly se setkat ve skutečnosti! Když je navázán vizuální kontakt a s někým navážete kreativní vztah, obvykle se chcete potkat a dotknout. Nejdřív spolu mluvili neformálně přes síť, pak něco spolu vytvořili a často si pak domluvili osobní setkání.

Dnes máme v každé Elektronické kavárně cenově dostupné počítače Commodore Amiga, které jsou vybavené audio a video zařízením. Používáme také černobílé still-frame videotelefony (říkáme jim "vidfony“), barevné still-frame vidfony; videoprojektory; Počítače IBM PC a Macintosh II se speciálními obvodovými deskami, které ukládají video obraz, modemy, tiskárny, faxy, programy potřebné pro telekomunikaci, stolní systém na editaci, řízení databáze a počítačovou grafiku. Máme také množství telefonních linek. Ne každáElektronické café má video a barevné tiskárny, i když některé je k dokumentaci svých událostí potřebují.

Všechen hardware a software v Síti EK nabízí sdílení still-frame video obrázků a počítačové grafiky, užití video a audio telekonferencí a sdílené kreslení a sdílené psaní v prezentacích sdílené obrazovky, vyměňování počítačových souborů, programů, elektronické pošty a černobílých obrazů a/nebo textu a vedení "chatu“ v reálném čase přes počítač. Lidé, kteří vlastní videotelefon, nebo počítač se mohou připojit k Síti. Každá je vítán, aby přišel a vyzkoušel si v neformálním prostředí dotyčné technologii. Náš systém přenosu videa Robot Research 1200C dokáže poslat barevné i černobílé obrázky přes telefonní linky (poslat barevný obraz velikosti 256 x 256 pixelů zabere 36 vteřin, zatímco černobílý obraz stejného rozlišení se posílá 24 vteřin). Obrazy přijímá jiný počítač Robot 1200C nebo Commodore Amiga vybavený speciálním softwarem. Naše vidfony přenášejí černobílé statické obrázky s průměrným rozlišením 100 x 100 pixelů za sedm či osm vteřin. Vidfony (od firem Panasonic a Mitsubishi) dnes už nejsou dostupné, ale podobné systémy vyvíjejí jiné společnosti.

Kit-Sherrie:Composite Kiss
Eart Day Global Link ´90 byla jedna z typických MEK událostí, jediná opravdu interaktivní globální akce, uspořádaná na Den země. Zahrnovala propojení a teleperformance s Moskvou, Nikaraguou, Berlínem a Japonskem. Při spojení s Moskvou lidé diskutovali o otázkách životního prostředí a umělci vytvářeli společné performance. Děti v L.A. se ptali Rusů:„Máte ve vašem ozónu taky díry?


Při jiné prezentaci Elektronické kavárny tanečnice Dawn Stoppiello použila technologii pro generování hudby na MIDI systému Macintosh a spouštěcí vidfony, které její obraz odeslal do New York City. Počítačový hudebník Mark Coniglio z Centra pro experimentální umění, informatiky a technologií (CalArt), který s Dawn spolupracoval, vyvinul pro Macintosh II program "MIDI Dancer“. S použitím programu "MIDI Tanečníka", bezdrátových senzorů upevněných na pažích a pasu posílala Dawn pohybová data do Macu, pohybem ovládala nahranou hudbu s ovládala osvětlení a mikrofon a určovala, kdy bude její obraz poslán do New Yorku.

“Odysea 21. století“, obrazy (zachycené během akce živé performance-konverzace): Dr. Roy Walford uzavřený uvnitř BioSféry 2 v Arizoně, Barbara T. Smith v Katmandu, Nepál; třetí lokace v ECI-HQ v Santa Monice. Součást roční série událostí, kdy Barbara cestovala po světě a Roy jako hlavní lékařský důstojník žil v hermeticky uzavřené BioSféře

V nedávném projektu Elektronické kavárny "Odysea 21. století“ performerka Barbara T. Smith cestovala kolem světa s přenosným videfonnním systémem, jímž se propojovala s Elektronickou kavárnou, s umělci a dalšími lidmi, s nimiž se setkala na cestách. Do jejích virtuálních prostorů patřil také obyvatel projektu BioSféry 2 Dr. Roy Walford, který komunikoval s námi a se světem pomocí MEK vidfonního systému. Současný MEK testuje video systémy s omezeným pohybem a skupinový software. Zkoumáme, jaké společné skupinové aktivity digitální sítě nabízejí a jak umožňují ovládat objekty na dálku.

Vidfonní galerie Elektronické kavárny byla první telefonní (dial-up) elektronická zpravodajská tabule (BB) ukládající a přehrávající audio a video soubory. Vše potřebné tvoří uživatelský vidfon a telefon, umožňující sledovat a přispívat do EK Vidfonních galerií. Systém běží na Mac Plus s 80ti megabytovým harddrivem.
Od roku 1992 do 1995 Mezinárodní elektronická kavárna spolupracovala s Centrem pro experimenty v umělecké informaci & technologii na California Arts Institute, který vede skladatel elektronické hudby Morton Subotnick. První obraz je statický obrázek z živé hudební události mezi dvěma městy, MEK Santa Monica, MEK-pobočkou "The Kitchen“, prostoru pro performance v New York City a MEK-pobočkou "Studio X“ v Santa Fe.

Integrace & přístup


Pokud bychom museli ideu Elektronické kavárny zachytit jediním slovem, znělo by: integrace. Integrace technologií do společenské struktury; integrace rozdílných kultur a komunit, umění a publika a integrace uměleckých forem. Jakmile komunitnímu centru umožníme integraci, kde si lidé mohou vyzkoušet "kreativní oživení“ diky technologiím, můžeme začít také s osvobozením lidské imaginace. Když s technologiemi zachází umělci, posouvají hranice technologie. Vytváříme kulturu, obsahují možnosti použití technologie a podporující spolupráci mezi kulturami při řešení problémů a rozhodování. Věříme že je možné vytvořit takové kulturní prostředí, které lidem celého světa umožní formulovat svá přání o budoucnosti a způsoby jak jich dosáhnout.

Zvednout telefon abychom si s někým na dálku mohli promluvit je ta nevětší magie, jakou dnešní společnost vytvořila. Je to jediný mechanismus, který nám umožňuje tak obrovský systém jakým je planeta Země zvládnout. MJe třeba si uvědomit, že Planeta Země je posvátná a že se proměňuje v "tele-bytost". Věříme, že díky síti elektronických kaváren a telekomunikační technologií vytváříme nové modely umělecké spolupráce a experimentu, které budou tuto tele-bytost podporovat.

Telekonferenční systémy bychom chtěli zbavit jejich vtíravosti a poskutli je těm, kdo žijí vně korporátních systémů. Chceme technologii poskutnout co největšímu počtu lidí, mluvit o důsledcích, definovat její estetiku a rozbít politické bariéry. Korporátní kultura nenabízí modely či způsoby použití, které by byly dostatečně široké, aby kulturní využití technologie obsáhly. Musíme to udělat sami
W

Pokud má mít v právě se utvářejícím a humanizujícím technologickém prostředí umění nějaké místo, jednotlivci i komunity umělců musí svoji imaginaci posunout na daleko vyšší stupeń tvořivosti. Když se podíváte na estetickou stránku komunikace a jste vašemu uměleckému nástroji a umělecké logice věrní, posunete se logicky vpřed. A taková umělecká logika z uměleckých institucí ukáže cestu směrem ven do života.

Zkušenosti Elektronické kavárny

Mezinárodní elektronická kavárna má základnu na 18. ulici v Santa Monice, č.p. 1649. Zavolejte na číslo 310-828-8732 nebo nás kontaktujte přes modem na 76557.1564@compuserve.com či electronic.cafe@pro-palmtree.cts.com. kavárna není otevřena v pravidelném denním provozu. Nelze kdykoliv přijít a objednat si hrnek kafe a videofon, ale je to možné když je nějaká akce. Před návštěvou zavolejte! Podporujeme také umělecké skupiny při vytváření akcí v MEK. Pokud máte přístup k vidfonu či počítači, prosíme připojte se elektronicky. Je to jednoduché!


Terminologie 

  MIDI: Musical Instrument Digital Interface (digitální rozhraní pro hudební nástroj). další informace viz. Hyper instruments od Toda Machovera 

  Laserdisk: laserdisk a.k.a. videodisk je 12-tistopý disk, který pojme tisíce video obrazových a zvukových souborů

  ISDN: Integrated Services Digital Network - digitální síť sjednocených rozhraní jsou protokoly pro přenos signálů zvuku, dat, faxu a videa v síti. 

  Broadband (širokopásmový přenos): síť, v níž může vlnový rozsah sdílet množství simultánních signálů

  Bandwidth (vlnový rozsah): míra, označující kapacitu systému pro přenos dat. Čím větší vlnový rozsah, tím větší objem informace lze v reálném čase přenést.

  Videotelefon: nástroj přenášející a přijímající audio a vizuální informaci. Přenáší statické obrazy pomalého rozkladu (slow scan stills) každých 5 – 10 vteřin, přičemž audio přenosy jsou kontinuální a obousměrné 

  Modem: přístroj, převádějící signály z počítače na vysokofrekvenční komunikační signály, které lze posílat přes telefonní linky

  Biosféra 2: zcela uzavřené, soběstačné prostředí postavené v Arizoně, v němž žije dva roky skupina osmi lidí. Komplex Biosféra2 obsahuje šest přírodních druhů klimatu (Biosféra1 označuje planetu Země) 

  Groupware: software navržený pro týmy lidí pracujících společně se sdílenými informacemi


Z článku "Welcome to the "Electronic Cafe International. A Nice Place for Hot Coffee, Iced Tea and Virtual Space" (vyšlo v roce 1992) přeložila Lenka Dolanová, upravil Miloš Vojtěchovský

1. správně má být asi "kompozitní video" což je analogový přenos videa, který přenáší video v rozlišení 480i nebo 576i. Všechny složky obrazu jsou zakódovány do jednoho kanálu, na rozdíl od kvalitnějšího S-videa (2 kanály) či komponentního videa [YPrPb/YCrCb (3 kanály) nebo RGB ve SCART konektoru (4 kanály)]. V žádném z těchto druhů přenosu obrazu není zahrnuta zvuková stopa.Kompozitní video je označováno zkratkou CVBS [Composite Video Baseband Signal] (nebo z angl. color, video, blanking, sync) nebo zkráceně SD (z angl. standard-definition video – video se standardním rozlišením). Převládají tři varianty kompozitního videa: NTSC, PAL a SECAM. zdroj: wikiepedie, (poznámka editora)

2. povídka Williama Gibsona "Burning Chrome" vyšla v roce 1982, (poznámka editora)

3. Slow-scan television (SSTV) je metoda přenosu obrazu používaná amatérskými radio operátory,(poznámka editora)

článek je dostupný online na [[1]]














Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz.jpg

Autoři pionýrských projektů v oblasti komunikačních technologií Kit Galloway (1948) a Sherrie Rabinowitz (1950–2013) působili jako dvojice od roku 1975. Zkoumali vlastnosti multimediálních komunikačních technologií jako jsou satelity, video, počítačové sítě a další telekolaborativní média. Zabývali se také obsahem pro telekomunikaci: modely setkávání různých komunit s přístupem k telekomunikačním nástrojům, systémům a prostředím. V letech 1975 - 1977 vytvořili sérii projektů s názvem Aesthetic Research in Telecommunications (Umělecký výzkum v telekomunikacích). Jedním z projektů byl i Satellite Arts Project (Projekt satelitního umění, 1977), zkoumající telekolaborativní umění a performanci ve virtuálním prostoru. Jednalo se o živý videomix spojující města Spojených států - "prostor performance bez geografických hranic“. Od roku 1983 vyvíjeli koncept telekolaborativní sítě spojující komunitní multimediální komunikační místa - Electronic Cafe Network (Síť elektronických kaváren) - jako přenosný sociální model. Využívali možností kyberperformance - živé divadelní performance, v níž mohou vzdálení účastníci spolupracovat v reálném čase přes internet.

BEYOND MEDIA TEXTS 2

Retrieved from "http://wiki.vasulkakitchen.org/index.php?title=Vítejte_v_Mezinárodní_elektronické_kavárně&oldid=1053"