Vítejte v Mezinárodní elektronické kavárně

Skvělé místo pro horkou kávu, ledový čaj & virtuální prostor, 1992

IEC, 1984

Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz vytvářejí od roku 1975 alternativní technologické systémy, spojené s uměním performance a participací veřejnosti. Jejich práce byly součástí výstav v MOMA (Newyorském Muzeu Moderního Umění), Muzeu současného umění v Los Angeles, Benátského bienále a Video Festivalu v Tokiu. Pro Olympijské hry v L.A. roku 1984 Kit a Sherrie vytvořili koncept Elektronické kavárny, na objednávku Muzea současného umění v L.A. Roku 1987 otevřeli Mezinárodní elektronickou kavárnu. O rok později získali ocenění telekomunikačního průmyslu TeleSpan PACE a finanční podporu činnosti na deset let. Kit a Sherrie pracovali jako odborní poradci pro firmy Xerox PARC, Walt Disney Imagineering a pro U.S. Congressional Office of Technological Management a vyučovali na univerzitách. V současnosti (text vznikl v roce 1992) pracují společně s Gene Youngbloodem na knize Virtual Space: The Challenge to Create on The Same Scale as We Can Destroy(Virtuální prostor: výzva vytvářet ve stejném měřítku v jakém dovedeme ničit).

Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz používali médium videa jako alternativní komunikační médium více než o dekádu dřív, než se fanouškové sci-fi poprvé dočetli o "kyberprostoru“ (povídka Williama Gibsona "Burning Chrome" vyšla v roce 1982, poznámka editora), a razili tím cestu pro myšlenku virtuálního prostoru. V roce 1977 ve spolupráci s NASA vytvořili projekt Satellite Arts Project, v němž zkoumali možnosti používání satelitů pro elektronické setkávání lidí z různých geografických míst v jednom virtuálním prostoru.Šlo o první příklad živé (live) taneční performance pro kompozitní obraz a uměleckého využití satelitního přenosu. Tanečníci na vzdálených místech společně vystupovali tak, že sledovali živý kompozitní obraz satelitního spojení, viděli se na plátně společně se vzdálenými kolegy. Tato kapitola hodnotí výsledky tohoto a dalších interaktivních telekomunikačních projektů, a zabývá se zejména projektem "Mezinárodní elektronická kavárna.“

Rabinowitz/Galloway:Satellite-Arts,1975 až 1977

Mezinárodní elektronická kavárna (MEK) je unikátní prostor, založený roku 1987, který ve virtuálním prostoru pořádá performance, diskuse a "sendvičové teleakce". Světovou síť MEK tvoří více než 60 poboček a jednotlivců. Většina performancí Elektronické kavárny vznikla propojením vizí několika spolupracujících umělců a probíhá na více místech zároveň: video-telefonní technologie spojuje umělce, vystupující na různých místech po světě paralelně. Umělec z jednoho města například posílá video, MIDI a audio signály do dalšího města, kde se jeho obraz objeví na monitoru, přičemž poslaná data ovládají světlo, hudební nástroje a video uložené na laserdiskovém nosiči. Galloway, Rabinowitz a jejich kolegové alternativním přístupem propojují elektronicky kavárny a veřejná místa a vytvářejí tím globální síť komunitních, multimediálních konferenčních zařízení určených pro kulturní spolupráci.

E.cafe-setup

Naše původní myšlenka tehdy v 70. letech spočívala ve vytvoření elektronického, multimediálního prostoru z kompozitního obrazu, v němž by se mohli setkávat a spolupracovat lidé, které dělí vzdálenost, jazyk, hodnotový systém a kultura. Samotný obraz by se stal místem, nazvaným "virtuální prostor“, který se liší od virtuální, artificiální reality, protože obrazy lidí, míst a věcí nebyly vytvořeny v programu počítače a pocházejí ze skutečného světa. Počátky výzkumu financovaly organizace Corporation for Public Broadcasting a National Endowment for the Arts, s podporou NASA.

Chtěli jsme, aby se performeři setkávali v prostoru kompozitního obrazu, propojujícím živé obrazy geograficky vzdálených míst a výslednou montáž prezentovat tak, že umělci uvidí na stejné obrazovce sebe a své kolegy. To bylo východiskem naší další práce a experimentů. Ten druh kompozitního obrazového prostoru na počátku 50. let zkoumali Ernie Kovacs a Steve Allen. Kovacs vrstvil živé video obrazy z filmových fragmentů, takže bylo možné interagovat s filmovými postavami. Allen vytvářel improvizovanou komedii tak, že živý studiový obraz mixoval s živými kamerovými záběry na nic netušící chodce na ulici před televizním studiem.

Zkoumali jsme nejdříve kompozitní obrazový prostor, protože jsme chtěli vytvořit performanci bez geografických hranic, ve které bychom spolupracovali s dalšími umělci. Chtěli jsme prozkoumat estetiku a zážitek přítomnosti ve sdíleném performačním/multimediálním prostředí, aniž by lidé museli opustit své domovy. Tak by lidé s rozličnou tvůrčí a kulturní historií spoluvytvářeli prostředí, kde by bylo možné spolupracovat v mezinárodním měřítku.

Prostor bez geografických hranic, 1977, První světová interaktivní satelitní taneční performance kompozitního obrazu. Tanečník Mitsuko Mitsueda byl ve vesmírném leteckém centru NASA Goddard v Marylandu a tanečníci Keija Kimura a Soto Hoffman byli v Parku Menlo v Kalifornii. Jejich elektronicky složený obraz se objevoval na monitoru v obou lokacích. Jejich obrazy reagovaly zrcadlově: pokud se tanečníci pohnuli doprava, jejich obrazy se pohnuly doleva

Při designu podobných prostorů jsme nebrali v úvahu pouze technologii a estetiku, ale i způsob, jakým lidé navazují kontakty, když jsou zbaveni tělesnosti a jejich obraz je jejich "ambasadorem“ (avatarem). Virtuální prostor vytváří sociální situace, kde neplatí tradiční pravidla a etiketa. Absence fyzické újmy nmožňuje se chovat statečněji. Virtuální prostor také ruší náš strach z fyzické interakce. Přesto se můžeme - pokud se ruka z virtuálního prostoru dotkne "částí těla", jichž by se normálně nedotýkáme - urazit. Ve virtuálním prostoru si uvědomíme do jaké míry jsme "vlastníky“ svého obraz. To souvisí v některých kulturách s vírou, že když někoho vyfotografujete, zmocníte se části jejich podstaty či duše anebo ji "kradete“. Jde o znásilnění něčího obrazu. Ve virtuálním prostoru to může zakusit - při pohledu na znásilňování svého obrazu osobou či objektem, které se nacházejí na stejném obrazovém místu - každý.

Pokud estetiku média definujete na základě podstaty a integrity, pak vytvářet "dobré“ umění v oblasti telekomunikace znamená vytvářet situaci, umožňující a zmnožující nějakou formu komunikace mezi lidmi. Musí zde dojít k jisté míře očekávání, která takovou "komunikaci“ definuje. Pokud napětí očekávání/nenastane, vlastně nejde o kvalitu média, či na kvalitu umění.

Řídký prostor, hustý čas: technické záležitosti

Electronic Cafe Network.jpg

Technické aspekty Elektronické kavárny umožňují přenos plně pohyblivého (full-motion) videa na velké vzdálenosti v různých rychlostech a včetně samozřejmého satelitního časového posunu. Tato zpoždění znamená trasu, kterou video signál urazí do a ze satelitu. Říká se, že satelity jsou "vůči vzdálenost netečné“, což je termín odkazující k finančním přednostem komunikace přes satelitní technologii: když zaplatíte za to, že pošlete signál přes satelit, žádné další náklady za doručení signálu kamkoliv v dosahu satelitu nenarostou. To pro přenosy doručované ve stejné oblasti prostřednictvím pozemských mikrovln či kabelů neplatí. Věříme, že "netečné" ke vzdálenosti není nic, jakmile překonávání vzdálenosti nějaký čas trvá.

Když k doručení signálu z bodu A do bodu B použijeme více než jeden satelitní "skok“, může to trvat více než půl vteřiny. V synchronizované interakci mezi lidmi a stroji to způsobí zmatek. To znamená, že když vedete mezikontinentální rozhovor, čekáte vteřinu či dvě po každé větě. To znamená, že hudebníci si přes mezinárodní satelitní spojení nemohou užít skutečný jam session. Tuto podmínku nazýváme "řídký prostor, hustý čas“, protože lze vytvořit virtuální prostor, ale stále se musíte zabývat faktorem času. Čas přidává další dimenzi zpoždění. K tomuto jsme vždy přistupovali z estetického hlediska.

"Řídký prostor, hustý čas“ objasňuje, proč je pro nás tak důležité povrch planety obepnout sítí pozemních a podmořských optických kabelů. To by časové zpoždění omezilo, protože by signál už nemusel putovat desítky tisíc mil. Méně rozvinuté národy ISDN a optická vlákna neuvidí dřív než daleko po konci 20. století. Aby se už teď mohly rozvíjet mezinárodní lidské vztahy je však důležité.

Plné využití virtuálních prostor předpokládá "full-motion", širokopásmový video přenos. Širokopásmová technologie nabízí nekonečné možnosti, ovšem v současnosti není přístupná kvůli odrazujícím nákladům. Místo toho pro vstup do virtuálního prostoru používáme standardní telefonní linky.

Pokud s akulturačním procesem virtuálního prostoru budeme otálet do doby, až svět bude bezdrátový či předrátovaný, zpomalíme obecné kulturní porozumění k možnostem technologie kyberprostoru. Telefonní linky, vhodně kombinované s technologií video přenosu lze použít k navození pocitu přítomnosti a "propojenosti“ s jinými lidmi. Telefonní spojení může být použito technologií přenosu dat a může posílat statické snímky video obrazu.( Slow-scan television (SSTV) je metoda přenosu obrazu používaná amatérskými radio operátory). Za pár let telefonní linky zvládnou až deset video snímků za vteřinu, takže zatímco budeme čekat na vyšší přenosovou kapacitu kabelů z optických vláken, můžeme vytvořit mezinárodní síť neformálních, multimediálních telekonferenčních center, kde lidé mohou vytvářet kulturu, vzorce chování a schopnosti potřebné pro život, práci, hru a tvorbu ve virtuálních prostorech.

Jednoho dne se technologie virtuální reality k této vznikající síti připojí a nabídne migraci imerzí do virtuálních prostorů, kde budou žít lidé z různých míst světa.

Možná to zní nereálně, ale o možnostech technologie je stejně důležité uvažovat jako o jejích omezeních. Jenom když porozumíme jejím limitům, můžeme ji použít jako médium, které nebude jednoduše kopírovat film nebo televizi. Západní společenství má tendenci zříkat se zodpovědnosti za kreativní využití technologie, která nás obklopuje již dnes. Neustálý velký tlak "výprodeje budoucnosti“ (selling of the future) nás vede slepě k reklamnímu šlágru emergentních technologií, které kvůli další velké věci opouštíme.

Pokud bychom mohli být stejně zkušení ve oblasti omezení emergentních technologií jako v jejich utopických možnostech, zjistili bychom, jak s lidskými a materiálními zdroji planety Země máme zacházet.

“Díra v prostoru“, 1980. Živé obousměrné propojení přes satelit, využívající k projekci obrazů v video obrazovky v životní velikosti. Aniž bychom předem veřejnost upozornili„"Díru v prostoru“ jsme nainstalovali do výlohy v newyorském Lincolnově centru a do broadwayského obchodního domu v Century City v Los Angeles. Obě plátna pojmula obrazy asi patnácti lidí. Lidé mohli s lidmi v druhém městě hovořit, jakoby spolu stáli na rohu ulice. "Díra v prostoru" probíhala tři večery. První noc ji lidé objevili. Použili placené telefony nebo volali z domova a přátele v druhém městě poprasili, aby se s nimi na monitoru potkali. Druhý večer na obou místech proběhla oznámení v televizi a dorazili všichni. Třetí noc přijely zdaleka v autech rodiny s dětmi, aby se potkali s příbuznými, které někdy roky neviděli, protože žijí na druhé straně USA.

Estetický výzkum v telekomunikacích (ART-COM)“,1982. Na Loyola Marymount University jsme navrhli a vyučovali multidisciplinární laboratorní kurz zkoumající efekty, potenciál a budoucnost sdílených virtuálních prostorů. Toto jsou dvě z mnoha performancí a partitur virtuálního prostoru.

Mezinárodní telekolaborativní malba 1989. Obrazy z Macintoshe II jsou ukázky z množství těch, které vytvořili lidé v muzeu v Paříži. S francouzskými umělci počítačové grafiky jsme zřídili dialog na grafickém základě ve formě kolaborativní činnosti. Posílali jsme grafiky přes telefonní linky, oni je upravovali a posílali zpět. Pak jsme změnili výsledky a poslali je, a tak dále. Po této pilotní události proběhlo mezi ECI-HQ Santa Monica a dalšími mezinárodními lokacemi také živé telekolaborativní malování na sdílené obrazovce.///

Kavárna jako kulturní komunitní centrum

Toužili jsme vytvořit prostředí, kde by tvořiví lidé mohli zažít osobní a skupinová propojení a spolupráci. Tak vznikla Elektronická kavárna. Kavárenská vlajková loď v Santa Monice v jižní Kalifornii je propojená se sítí poboček dalších elektronických kaváren v San Franciscu, New York City, Oaklandu a Santa Cruz v Kalifornii, v Chicagu, Pittsburghu, Vancouveru, Torontu, Paříži, Berlíně, Japonsku, Soulu, Managuy, Barceloně a Budapešti. Budujeme lidské sítě v mezinárodním, interkulturním, multidisciplinárním měřítku. Tyto sítě tvoří lidé, kteří se navzájem poznávají a technologie, umožňující tento vztah. Snaží se technologii tvůrčím způsobem zaváděním nových typů dialogu oživit.

Hlavním cílem je vytvořit komunitní občiny. Atmosféra iniciuje přátelskou konverzaci a je výhodou telekomunikační technologie. Vstupné na naše akce je většinou 3-5 dolarů. V roce 1984 jsme dostali zakázku od Muzea současného umění v L.A. (MOCA) na uspořádání sedmitýdenního projektu pro Olympic Arts Festival. Tak se zrodil náš koncept. Propojili jsme MOCA s pěti různými komunitami L.A. pomocí telekomunikačního systému, počítačové databáze a telefonní obrazové banky. Lidé z korejské, hispánské, černošské komunity a umělecké komunity si vzájemně posílali slow-scan video obrázky (1), společně kreslili či psali elektronické textové destičky, tiskli obrázky na video tiskárně, vkládali informace a myšlenky do počítačové databáze a opětovně je získávali a ukládali obrazy do video disku, kam se jich vešlo dvacet tisíc. Umělci na rezidenčním pobytu v Elektronické kavárně pomáhali s tím jak systém používat, iniciovali performance a "streamovali" hudební akce.

Tyto akce síti vtiskly rys dynamičnosti a zajímavosti. Například losangelská korejská a černošská komunita mají mezi sebou spíš nepřátelský vztah. Když se setkaly na síti a poznaly se navzájem, chtěly se navzájem setkat! Když je navázán vizuální kontakt a s někým máte kreativní vztah, obvykle se chcete setkat a dotknout. Nejprve hovořili neformálně přes síť, pak něco společně vytvořili, a často si nakonec domluvili osobní setkání.

Dnes má každá Elektronická kavárna levné počítače Commodore Amiga, s audio a video vybavením. Používáme také černobílé still-frame videotelefony(2) (říkáme jim "vidfony“), barevné still-frame vidfony; videoprojektory; Počítače IBM PC-compatible a Macintosh II se speciálními obvodovými deskami, které zachycují video obráz; modemy; počítačové tiskárny; faxy; software pro telekomunikace, stolní ediční systém, řízení databáze a grafiku. Máme také množství telefonních linek. Ne všechny Elektronické kavárny mají video a barevné tiskárny, avšak některá místa je považují za nezbytná pro dokumentaci událostí.

Veškerý hardware a software síti EK umožňuje sdílení still-frame video obrázků a počítačové grafiky, užití video a audio telekonferencí a sdílené kreslení a sdílené psaní v prezentacích sdílené obrazovky, vyměňování počítačových souborů, programů, elektronické pošty a černobílých obrazů a/nebo textu a vedení "chatu“ přes počítač v reálném čase. Lidé, kteří vlastní videotelefony či počítače se mohou přihlásit a připojit k síti. Zveme lidi, aby přišli a vyzkoušeli si technologii v neformálním prostředí. Náš systém video přenosu Robot Research 1200C posílá barevné či černobílé obrázky přes telefonní linky (poslat barevný obraz velikosti 256 x 256 pixelů zabere 36 vteřin, zatímco černobílý obraz stejného rozlišení se posílá 24 vteřin). Obrazy přijímá další Robot 1200C nebo Commodore Amiga se speciálním softwarem. Naše vidfony přenášejí černobílé statické obrázky s průměrným rozlišením 100 x 100 pixelů za sedm či osm vteřin. Tyto vidfony (od firem Panasonic a Mitsubishi) se již nevyrábějí, ale jiné společnosti podobné systémy vyvíjejí.

Kit-sherrie composite kiss

Eart Day Global Link ´90 byla jedna z typických MEK událostí, jediná vskutku interaktivní globální akce, uspořádaná na Den země. Zahrnovala propojení a teleperformance s Moskvou, Nikaraguou, Berlínem a Japonskem. Při spojení s Moskvou lidé diskutovali o problémech životního prostředí a umělci vytvářeli společné performance. Děti v L.A. se ptali Rusů, „Máte ve vašem ozónu taky díry?“///

Při jiné prezentaci Elektronické kavárny tanečnice Dawn Stoppiello použila technologii pro generování hudby na MIDI systému Macintosh a spouštěcí vidfony, posílající její obraz do New York City. Počítačový hudebník Mark Coniglio z Centra pro experimentální umění, informatiky a technologií (California Arts Institute), který s Dawn spolupracoval, vyvinul program "MIDI Dancer“ pro Macintosh II. S použitím "MIDI Tanečníka", bezdrátovými senzory na rukou a pasu Dawn přenášela pohybová data do Macu. Dawn pohybem ovládala nahranou hudbu, synchronizovanou jejím rytmem, ovládala osvětlení a mikrofon a určovala, kdy bude vyfotografována a obraz poslán do New Yorku.

“Odysea 21. století“, obrazy (zachycené během akce živé performance-konverzace): Dr. Roy Walford uzavřený uvnitř Bio Sféry 2 v Arizoně (po dva roky), Barbara T. Smith v Katmandu, Nepál; třetí lokace v ECI-HQ v Santa Monice. Součást roční série událostí, kdy Barbara svobodně cestovala po světě a Roy pobýval jako hlavní lékařský důstojník v hermeticky uzavřené Bio Sféře 2.///

V aktuálním projektu Elektronické kavárny, "Odysea 21. století“ performerka Barbara T. Smith cestuje kolem světa s přenosným videfonnním systémem, jímž se propojuje s Elektronickou kavárnou a s umělci a dalšími lidmi, s nimiž se setká na svých cestách. Do jejích virtuálních prostorů spadá také rezident BioSféry 2, Dr. Roy Walford, komunikující s námi a se světem pomocí MEK vidfonního systému. Dnešní MEK testuje video systémy s omezeným pohybem a skupinový software. Zkoumáme, jaké vzájemné aktivity skupin mohou digitální sítě poskytnout a jak člověku umožňují ovládat objekty ve vzdálených prostorech.

Is this man.png

Vidfonní galerie Elektronické kavárny je první telefonní (dial-up) elektronická zpravodajská tabule s možností uchovat a získávat audio a video obrazy. Vše potřebné tvoří uživatelský vidfon a telefon, umožňující sledovat a přispívat do EK Vid-fonních galerií. Systém běží na Mac Plus s 80-ti megabytovým harddrivem.///

Od roku 1992 do 1995 spolupracovala Mezinárodní elektronická kavárna-HQ s Centrem pro experimenty v umělecké informaci & technologii na California Arts Institute, který vede renomovaný skladatel elektronické hudby Morton Subotnick. První obraz je statický obrázek z živé hudební události mezi dvěma městy, MEK-HQ Santa Monica, MEK-pobočkou „The Kitchen“, prostoru pro performance v New York City a MEK-pobočkou „Studio X“ v Santa Fe. První obrázek: Mort Subotnick (vlevo) v NYC; Steina Vasulka (čb vložený obraz), v Santa Fe; Eric Martin (dolní pravý vložený obraz) v MEK-Santa Monica. Poslední obraz: Terry Riley v Nice, Francie (čb vložený obraz) hraje na naše piáno v MEK-Santa Monica, doprovázený Davidem Rosenboomem, děkanem CalArts School of Music.///

Integrace & přístup

Pokud bychom Elektronickou kavárnu měli vyjádřit jedním slovem, znělo by integrace: integrace technologie do sociální struktury; integrace rozdílných kultur a komunit, umění a běžného publika a integrace uměleckých forem. Když komunitnímu centru umožníme integraci, při níž si lidé mohou vyzkoušet "kreativní oživení“ pomocí technologie, můžeme začít d osvobozením lidské imaginacr. Když technologii zkoumají umělci, posouváme limity technologe. Vytváříme kulturu, definující možnost použití technologie a podporující mezikulturní spolupráci, řešení problémů a rozhodování. věříme že lze vytvořit kulturní prostředí, které lidem po celém světě pomůže vyslovit svá přání o budoucnosti a jak jich dosáhnout.

Možnost zvednout telefon a s někým si na dálku promluvit je ta nejmocnější magie, kterou dnešní společnost vytvořila. Je to jediný mechanismus, který nám nabízí zvládnout tak obrovský systém jakým je planeta Země. Musíme si uvědomit, že Země je posvátná a že se promění v "tele-bytost". Doufáme, že díky síti Elektronických kaváren a telekomunikační technologií vytvoříme nové modely umělecké spolupráce a experimentu, které tuto tele-bytost budou podporovat.

Telekonferenční systémy bychom rádi zbavili hrozivosti a nabídli je lidem, kteří žijí mimo systémy korporací. Chceme technologii dát k dispozici co nejvíce lidem, mluvit o důsledcích, definovat estetiku a rozbít politické bariéry. Korporátní kultura nenabízí modely či použití, které by byly dostatečně široké, aby obsáhly kulturní využití technologie. Je nutné abychom se sami ......

Pokud má mít v nově se utvářejícím a zlidšťujícím se technologickém prostředí umění nějaké místo, musí jednotlivci i komunity umělců svoji imaginaci dostat na daleko vyšší obrátky tvořivosti. Když se podíváte na estetickou stránku komunikace a jste k vaší umělecké formě a logice upřímní, kladete jednu nohu před druhou… a umělecká logika vám z uměleckých institucí ukáže cestu ven do života.

Zkušenosti Elektronické kavárny

Mezinárodní elektronická kavárna má základnu na 18. ulici v Santa Monice, č.p. 1649. Zavolejte na číslo 310-828-8732 nebo nás kontaktujte přes modem na 76557.1564@compuserve.com či electronic.cafe@pro-palmtree.cts.com. kavárna není otevřena v pravidelném denním provozu. Nelze kdykoliv přijít a objednat si hrnek kafe a videofon, ale je to možné když je nějaká akce. Před návštěvou zavolejte! Podporujeme také umělecké skupiny při vytváření akcí v MEK. Pokud máte přístup k vidfonu či počítači, prosíme připojte se elektronicky. Je to jednoduché!

slovníček

MIDI: Musical Instrument Digital Interface (digitální rozhraní pro hudební nástroj). další informace viz. Hyper instruments od Toda Machovera laserdisk: laserdisk a.k.a. videodisk je 12-tistopý disk, který pojme tisíce video obrazových a zvukových souborů ISDN: Integrated Services Digital Network (digitální síť sjednocených rozhraní); navržené protokoly pro přenášení hlasu, dat, faxu a video signálů přes síť broadband (širokopásmový přenos): síť, v níž může vlnový rozsah sdílet množství simultánních signálů bandwidth (vlnový rozsah): míra, označující kapacitu systému pro přenos dat. Čím větší vlnový rozsah, tím větší objem informace lze v reálném čase přenést. videotelefon: nástroj přenášející a přijímající audio a vizuální informaci. Přenáší statické obrazy pomalého rozkladu (slow scan stills) každých 5 – 10 vteřin, přičemž audio přenosy jsou kontinuální a obousměrné modem: nástroj, který převádí počítačové signály na vysokofrekvenční komunikační signály, které lze posílat přes telefonní linky Biosféra 2: totálně uzavřené, soběstačné prostředí v Arizoně, v němž žije dva roky osm lidí. Biosféra2 obsahuje šest přírodních druhů klimatu (Biosféra1 je planeta Země) groupware: software navržený pro týmy lidí pracujících společně na sdílené informaci

Z anglického článku: "Welcome to the "Electronic Cafe International." A Nice Place for Hot Coffee, Iced Tea and Virtual Space" (vyšlo v roce 1992) přeložila Lenka Dolanová, upravil Miloš Vojtěchovský

Publikováno online na [www.ecafe.com/museum/cyberart92/Welcome_to_ECI]

Autoři pionýrských projektů v oblasti komunikačních technologií Kit Galloway (1948) a Sherrie Rabinowitz (1950–2013) působili jako dvojice od roku 1975. Zkoumali vlastnosti multimediálních komunikačních technologií jako jsou satelity, video, počítačové sítě a další telekolaborativní média. Zabývali se také obsahem pro telekomunikaci: modely setkávání různých komunit s přístupem k telekomunikačním nástrojům, systémům a prostředím. V letech 1975 - 1977 vytvořili sérii projektů s názvem Aesthetic Research in Telecommunications (Umělecký výzkum v telekomunikacích). Jedním z projektů byl i Satellite Arts Project (Projekt satelitního umění, 1977), zkoumající telekolaborativní umění a performanci ve virtuálním prostoru. Jednalo se o živý videomix spojující města Spojených států - "prostor performance bez geografických hranic“. Od roku 1983 vyvíjeli koncept telekolaborativní sítě spojující komunitní multimediální komunikační místa - Electronic Cafe Network (Síť elektronických kaváren) - jako přenosný sociální model. Využívali možností kyberperformance - živé divadelní performance, v níž mohou vzdálení účastníci spolupracovat v reálném čase přes internet.

BEYOND MEDIA TEXTS 2