Difference between revisions of "Vítejte v Mezinárodní elektronické kavárně"
| Line 78: | Line 78: | ||
<small>Vidfonní galerie Elektronické kavárny je první telefonní (dial-up) elektronická zpravodajská tabule s možností uchovat a získávat audio a video obrazy. Vše potřebné tvoří uživatelský vidfon a telefon, umožňující sledovat a přispívat do EK Vid-fonních galerií. Systém běží na Mac Plus s 80-ti megabytovým harddrivem.///</small> | <small>Vidfonní galerie Elektronické kavárny je první telefonní (dial-up) elektronická zpravodajská tabule s možností uchovat a získávat audio a video obrazy. Vše potřebné tvoří uživatelský vidfon a telefon, umožňující sledovat a přispívat do EK Vid-fonních galerií. Systém běží na Mac Plus s 80-ti megabytovým harddrivem.///</small> | ||
| − | + | [[File:Cyberspacekoncert.jpg|thumb|left|Od roku 1992 do 1995 Mezinárodní elektronická kavárna spolupracovala s Centrem pro experimenty v umělecké informaci & technologii na California Arts Institute, který vede skladatel elektronické hudby Morton Subotnick. První obraz je statický obrázek z živé hudební události mezi dvěma městy, MEK Santa Monica, MEK-pobočkou "The Kitchen“, prostoru pro performance v New York City a MEK-pobočkou "Studio X“ v Santa Fe.]] | |
| − | + | ||
| + | |||
'''Integrace & přístup''' <br> | '''Integrace & přístup''' <br> | ||
Revision as of 13:08, 2 December 2021
Skvělé místo pro horkou kávu, ledový čaj & virtuální prostor, 1992
Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz od roku 1975 vytvářejí alternativní technologické systémy, spojené s uměním performance a participací veřejnosti. Jejich práce byly součástí výstav v MOMA (Newyorském Muzeu Moderního Umění), Muzeu současného umění v Los Angeles, Benátského bienále a Video Festivalu v Tokiu. Pro Olympijské hry v L.A. roku 1984 vytvořili na objednávku Muzea současného umění v L.A. koncept Elektronické kavárny a roku 1987 otevřeli první Mezinárodní elektronickou kavárnu. O rok později získali ocenění telekomunikačního průmyslu TeleSpan PACE a finanční podporu činnosti na deset let. Kit a Sherrie pracovali jako odborní poradci pro firmy Xerox PARC, Walt Disney Imagineering a pro U.S. Congressional Office of Technological Management a vyučovali na univerzitách. V současnosti (text vznikl v roce 1992) společně s Gene Youngbloodem pracují na knize Virtual Space: The Challenge to Create on The Same Scale as We Can Destroy(Virtuální prostor: výzva vytvářet ve stejném měřítku v jakém dovedeme ničit).
Kit Galloway a Sherrie Rabinowitz používali médium videa jako alternativní komunikační médium více než o deset let dřív, než se fanouškové sci-fi poprvé dočetli o "kyberprostoru“ (2), a razili tím cestu pro myšlenku virtuálního prostoru. V roce 1977 ve spolupráci s NASA vytvořili projekt Satellite Arts Project, v němž zkoumali možnosti používání satelitů pro elektronické setkávání lidí z různých geografických míst v jednom virtuálním prostoru.Šlo o první příklad živé (live) taneční performance pro kompozitní obraz a uměleckého využití satelitního přenosu. Tanečníci na vzdálených místech společně vystupovali tak, že sledovali živý kompozitní obraz satelitního spojení, viděli se na plátně společně se vzdálenými kolegy. Tato kapitola hodnotí výsledky tohoto a dalších interaktivních telekomunikačních projektů, a zabývá se zejména projektem "Mezinárodní elektronická kavárna.“
Mezinárodní elektronická kavárna (MEK) je unikátní projekt, založený roku 1987, v jehož rámci jsou ve virtuálním prostoru pořádány performance, diskuse a "sendvičové tele-akce". Světovou síť MEK tvoří víc než 60 poboček a jednotlivců. Většina performancí pro Elektronickou kavárnu vznikla propojením vizí několika spolupracujících umělců a probíhá na více místech zároveň: video-telefonní technologie spojuje umělce, vystupující na různých místech po světě paralelně. Umělec z jednoho města vysílá například video, MIDI a audio signály do dalšího města, kde se jeho obraz objeví na monitoru, přičemž odeslaná data ovládají světlo, hudební nástroje a video data uložené na laserdiskovém nosiči. Galloway, Rabinowitz a jejich kolegové svým alternativním přístupem propojují jednotlivé Elektronicky kavárny a veřejné prostory a vytvářejí tak globální síť komunitních, multimediálních konferenčních zařízení kulturní spolupráce.
Naše myšlenka tehdy v 70. letech spočívala v otevření elektronického, multimediálního prostoru, tvořeného kompozitním obrazem (videem)(1), v němž by se mohli setkávat a spolupracovat lidé, které dělí vzdálenost, jazyk, hodnotový systém a kultura. Samotný obraz by se stal místem, nazvaným "virtuální prostor“, který se liší od virtuální, artificiální reality, protože obrazy lidí, míst a věcí nebyly vytvořeny v programu počítače a pocházejí ze skutečného světa. Počátky výzkumu financovaly organizace Corporation for Public Broadcasting a National Endowment for the Arts, s podporou NASA.
Chtěli jsme, aby se performeři setkávali v prostoru kompozitního obrazu, propojujícím živé obrazy geograficky vzdálených míst a výslednou montáž prezentovat tak, že umělci uvidí na stejné obrazovce sebe a své kolegy. To bylo východiskem naší další práce a experimentů. Ten druh kompozitního obrazového prostoru na počátku 50. let zkoumali Ernie Kovacs a Steve Allen. Kovacs vrstvil živé video obrazy z filmových fragmentů, takže bylo možné interagovat s filmovými postavami. Allen vytvářel improvizovanou komedii tak, že živý studiový obraz mixoval s živými kamerovými záběry na nic netušící chodce na ulici před televizním studiem.
Zkoumali jsme nejdříve kompozitní obrazový prostor, protože jsme chtěli vytvořit performanci bez geografických hranic, ve které bychom spolupracovali s dalšími umělci. Chtěli jsme prozkoumat estetiku a zážitek přítomnosti ve sdíleném performačním/multimediálním prostředí, aniž by lidé museli opustit své domovy. Tak by lidé s rozličnou tvůrčí a kulturní historií spoluvytvářeli prostředí, kde by bylo možné spolupracovat v mezinárodním měřítku.
Při designu podobných prostorů jsme nebrali v úvahu pouze technologii a estetiku, ale i to, jak lidé navazují kontakty, pokud jsou zbaveni tělesnosti a jejich obraz je jejich "ambasadorem“ (avatarem). Virtuální prostor vytváří sociální situace, kde neplatí tradiční pravidla a etiketa. Absence fyzické újmy nmožňuje se chovat statečněji. Virtuální prostor také ruší náš strach z fyzické interakce. Přesto se můžeme - pokud se ruka z virtuálního prostoru dotkne "částí těla", jichž by se normálně nedotýkáme - urazit. Ve virtuálním prostoru si uvědomíme do jaké míry jsme "vlastníky“ svého obraz. To souvisí v některých kulturách s vírou, že když někoho vyfotografujete, zmocníte se části jejich podstaty či duše anebo ji "kradete“. Jde o znásilnění něčího obrazu. Ve virtuálním prostoru to může - při pohledu na znásilňování svého obrazu osobou či objektem, které se nacházejí na stejném obrazovém místu - zakusit každý.
Pokud estetiku média definujete na základě podstaty a integrity, pak vytvářet "dobré“ umění v oblasti telekomunikace znamená vytvářet situaci, umožňující a zmnožující nějakou formu komunikace mezi lidmi. Musí zde dojít k jisté míře očekávání, která podobnou "komunikaci“ definuje. Pokud napětí/očekávání/ nevytvoříte, vlastně si nevšímáte kvality média, či kvality umění.
Řídký prostor, hustý čas: technické záležitosti
Technické aspekty Elektronické kavárny umožňují přenos plně pohyblivého (full-motion) videa na dálku v různých rychlostech a pochopitelně včetně časového posunu, způsobeného satelitním přenosem. Tato zpoždění znamená trasu, kterou video signál urazí směrem k a ze satelitu. Říká se, že satelity jsou "na vzdálenosti nezávislé“, což odkazuje na finanční výhody komunikace přes satelitní technologie: jakmile zaplatíte za to, že pošlete signál přes satelit, žádné další náklady za doručení signálu kamkoliv v dosahu satelitu nenarostou. Což pro přenosy doručované přes terestrální přenot pomocí mikrovln nebo kabelů neplatí. Nicméně myslíme, že "nezávislé" na vzdálenosti -jakmile překonávání vzdálenosti nějaký čas trvá není nic.
Pokud pro doručení signálu z bodu A do bodu B použijeme více než jeden satelitní "skok“, může to trvat více než půl vteřiny. V synchronizované interakci mezi lidmi a stroji to způsobí zmatek. To znamená, že když vedete mezikontinentální rozhovor, čekáte vteřinu, nebo dvě po každé větě. To způsobí, že hudebníci přes mezinárodní satelitní spojení nemohou skutečně hrát formou jam session. Toto omezení nazýváme "řídký prostor, hustý čas“, protože lze vytvořit virtuální prostor, ale stále musíte brát v potaz časový faktor. Čas znamená další dimenzi zpoždění. K tomuto jevu jsme vždy přistupovali z estetického hlediska.
"Řídký prostor, hustý čas“ vysvětluje, proč je pro nás tak důležité obepnout povrch planety sítí pozemních a podmořských optických kabelů. Pokud by signál nemusel putovat desítky tisíc mil omezilo by se časové zpoždění. Méně rozvinuté země nebudou mít k dispozici ISDN a optická vlákna dřív než někdy začátkem 21. století. Pro rozvoj mezinárodních lidských vztahů je ale důležité aby to bylo co nejdřív.
Plné využití virtuálního prostoru předpokládá mít po ruce "full-motion" - širokopásmový video přenos. Širokopásmová technologie nabízí nekonečné možnosti, ale v současnosti není přístupná kvůli vysokým finačním nákladům. Místo toho pro vstup do virtuálního prostoru používáme standardní telefonní sítě.
Pokud s procesem zkulturnění virtuálního prostoru budeme čekat do té doby, až svět bude bezdrátový či "prodrátovaný", zpomalíme možnost celkového vzájemného kulturního porozumění technickým možnostem kyberprostoru. Telefonní linky, vhodně kombinované s technologií video přenosu lze využít pro navození pocitu "přítomnosti" a "propojenosti“ mezi lidmi. Pro technologií přenosu dat lze využít telefonní spojení a posílat statické snímky video obrazu(3). Za pár let telefonní linky zvládnou až deset video snímků za vteřinu, takže zatímco budeme čekat na vyšší přenosovou kapacitu kabelů z optických vláken, můžeme vytvořit mezinárodní síť neformálních, multimediálních telekonferenčních center, kde lidé mohou společně vytvářet kulturu, osvojovat si vzorce chování a schopnosti potřebné pro život, práci, hru a tvorbu ve virtuálním prostoru.
Jednou se technologie virtuální reality k této vznikající síti připojí a umožní imerzivní migraci do virtuálního prostoru, kde budou lidé z různých míst světa spolu žít.
Možná to všechno zní trochu jako pohádka, ale je podstatné o možnostech technologie uvažovat stejně jako o jejím omezení. Jenom když porozumíme limitům, lze techniku použít jako médium, které nebude jen kopírovat médium filmu nebo televize. Západní společenství se snadno zříká zodpovědnosti za tvůrčí využití technologie, která nás obklopuje již dnes. Neustálý tlak "výprodeje budoucnosti“ (selling of the future) nás slepě vede k reklamnímu šlágru emergentních technologií, které kvůli dalšímu velkému vynálezu rychle opouštíme.
Pokud bychom mohli získat podobnou zkušenost v otázce omezení emergentních technologií jako v jejich utopických možnostech, pochopili bychom, jak máme s lidskými a materiálními zdroji planety Země zacházet.
Kavárna jako kulturní komunitní centrum
Chtěli jsme vytvořit prostředí, ve kterém by tvořiví lidé mohli prožít pocit osobního a skupinového propojení a spolupráce. Tak vznikla Elektronická kavárna. Kavárna ve městě Santa Monice v jižní Kalifornii je propojená se sítí poboček dalších elektronických kaváren, které jsou v San Franciscu, New York City, Oaklandu a Santa Cruz v Kalifornii, v Chicagu, Pittsburghu, Vancouveru, Torontu, Paříži, Berlíně, Japonsku, Soulu, Managuy, Barceloně a Budapešti. Budujeme tak lidské sítě v mezinárodním, interkulturním, multidisciplinárním měřítku. Takové sítě tvoří lidé, kteří se navzájem poznávají a používají technologii, umožňující navázat takový vztah. Tvůrčí způsob aplikace nových typů takový dialog oživuje.
Hlavním cílem je vytvoření komunitních občin. Taková atmosféra a umožněna telekomunikační technologií a podporuje přátelskou konverzaci. Vstupné na naše akce je většinou 3-5 dolarů. V roce 1984 jsme dostali zakázku od Muzea současného umění v L.A. (MOCA) abychom uspořádali sedmitýdenní projekt pro Olympic Arts Festival. Zde se zrodil náš nápad. Propojili jsme MOCA s pěti různými komunitami L.A. telekomunikačním systémuem počítačové databáze a telefonní obrazové banky. Korejská, hispánská, černošská komunita a umělecká komunita si vzájemně posílali slow-scan video obrázky, společně kreslili nebo psali elektronické textové destičky, tiskli obrázky na video tiskárně, vkládali informace a myšlenky do počítačové databáze a zase je stahovali a ukládali obrazy na video disk, kam se jich vejde dvacet tisíc. Umělci, kteří byli právě Elektronické kavárně na rezidenčním pobytu, pomáhali lidem systém používat a iniciovali performance a "streamovali" hudební akce.
Takové akce do sítě vnesly dynamičnost a zajímavost. Například korejská a černošská komunita mají v L.A. vzájemně nepříliž přátelský vztah. Když se setkaly na síti a navzájem se poznaly, chtěly se setkat! Když je navázán vizuální kontakt a máte s někým kreativní vztah, obvykle se chcete setkat a dotknout se. Nejprve hovořili neformálně přes síť, pak společně něco vytvořili a často si potom domluvili osobní setkání.
Dnes v každé Elektronické kavárně máme levné počítače Commodore Amiga vybavené audio a video zařízením. Používáme také černobílé still-frame videotelefony (říkáme jim "vidfony“), barevné still-frame vidfony; videoprojektory; Počítače IBM PC a Macintosh II se speciálními obvodovými deskami, které ukládají video obraz, modemy, tiskárny, faxy, programy potřebné pro telekomunikaci, stolní systém na editaci, řízení databáze a počítačovou grafiku. Máme také množství telefonních linek. Ne všechny Elektronické kavárny mají video a barevné tiskárny, avšak některé kavárny je pro dokumentaci událostí považují za potřebné.
Veškerý hardware a software síti EK umožňuje sdílení still-frame video obrázků a počítačové grafiky, užití video a audio telekonferencí a sdílené kreslení a sdílené psaní v prezentacích sdílené obrazovky, vyměňování počítačových souborů, programů, elektronické pošty a černobílých obrazů a/nebo textu a vedení "chatu“ přes počítač v reálném čase. Lidé, kteří mají videotelefony, nebo počítače se mohou přihlásit a připojit k síti. Zveme každého, aby přišel a vyzkoušel si v neformálním prostředí dotyčné technologii. Náš systém přenosu videa Robot Research 1200C dovede posílat barevné i černobílé obrázky přes telefonní linky (poslat barevný obraz velikosti 256 x 256 pixelů zabere 36 vteřin, zatímco černobílý obraz stejného rozlišení se posílá 24 vteřin). Obrazy přijímá jiný počítač Robot 1200C nebo Commodore Amiga vybavený speciálním softwarem. Naše vidfony přenášejí černobílé statické obrázky s průměrným rozlišením 100 x 100 pixelů za sedm či osm vteřin. Tyto vidfony (od firem Panasonic a Mitsubishi) už nejsou dostupné, ale podobné systémy vyvíjejí jiné společnosti.
Eart Day Global Link ´90 byla jedna z typických MEK událostí, jediná opravdu interaktivní globální akce, uspořádaná na Den země. Zahrnovala propojení a teleperformance s Moskvou, Nikaraguou, Berlínem a Japonskem. Při spojení s Moskvou lidé diskutovali o otázkách životního prostředí a umělci vytvářeli společné performance. Děti v L.A. se ptali Rusů:„Máte ve vašem ozónu taky díry?“///
Při další prezentaci Elektronické kavárny tanečnice Dawn Stoppiello použila technologii pro generování hudby na MIDI systému Macintosh a spouštěcí vidfony, které její obraz odeslal do New York City. Počítačový hudebník Mark Coniglio z Centra pro experimentální umění, informatiky a technologií (CalArt), který s Dawn spolupracoval, vyvinul pro Macintosh II program "MIDI Dancer“. S použitím programu "MIDI Tanečníka", bezdrátových senzorů upevněných na pažích a pasu posílala Dawn pohybová data do Macu, pohybem ovládala nahranou hudbu s ovládala osvětlení a mikrofon a určovala, kdy bude její obraz poslán do New Yorku.
“Odysea 21. století“, obrazy (zachycené během akce živé performance-konverzace): Dr. Roy Walford uzavřený uvnitř BioSféry 2 v Arizoně, Barbara T. Smith v Katmandu, Nepál; třetí lokace v ECI-HQ v Santa Monice. Součást roční série událostí, kdy Barbara cestovala po světě a Roy jako hlavní lékařský důstojník žil v hermeticky uzavřené BioSféře
V aktuálním projektu Elektronické kavárny, "Odysea 21. století“ performerka Barbara T. Smith cestuje kolem světa s přenosným videfonnním systémem, jímž se propojuje s Elektronickou kavárnou a s umělci a dalšími lidmi, s nimiž se setká na svých cestách. Do jejích virtuálních prostorů spadá také rezident BioSféry 2, Dr. Roy Walford, komunikující s námi a se světem pomocí MEK vidfonního systému. Dnešní MEK testuje video systémy s omezeným pohybem a skupinový software. Zkoumáme, jaké vzájemné aktivity skupin mohou digitální sítě poskytnout a jak člověku umožňují ovládat objekty ve vzdálených prostorech.
Vidfonní galerie Elektronické kavárny je první telefonní (dial-up) elektronická zpravodajská tabule s možností uchovat a získávat audio a video obrazy. Vše potřebné tvoří uživatelský vidfon a telefon, umožňující sledovat a přispívat do EK Vid-fonních galerií. Systém běží na Mac Plus s 80-ti megabytovým harddrivem.///
Integrace & přístup
Pokud bychom měli myšlenku Elektronické kavárny zachytit jedním slovem, znělo by integrace: integrace technologie do sociální struktury; integrace rozdílných kultur a komunit, umění a běžného publika a integrace uměleckých forem. Když komunitnímu centru umožníme integraci, při níž si lidé mohou vyzkoušet "kreativní oživení“ pomocí technologie, můžeme začít d osvobozením lidské imaginace. Když technologii zkoumají umělci, posouváme limity technologe. Vytváříme kulturu, definující možnost použití technologie a podporující mezikulturní spolupráci, řešení problémů a rozhodování. věříme že lze vytvořit kulturní prostředí, které lidem po celém světě pomůže vyslovit svá přání o budoucnosti a jak jich dosáhnout.
Možnost zvednout telefon a s někým si na dálku promluvit je ta nejmocnější magie, kterou dnešní společnost vytvořila. Je to jediný mechanismus, který nám nabízí zvládnout tak obrovský systém jakým je planeta Země. Musíme si uvědomit, že Země je posvátná a že se promění v "tele-bytost". Doufáme, že díky síti Elektronických kaváren a telekomunikační technologií vytvoříme nové modely umělecké spolupráce a experimentu, které tuto tele-bytost budou podporovat.
Telekonferenční systémy bychom rádi zbavili hrozivosti a nabídli je lidem, kteří žijí mimo systémy korporací. Chceme technologii dát k dispozici co nejvíce lidem, mluvit o důsledcích, definovat estetiku a rozbít politické bariéry. Korporátní kultura nenabízí modely či použití, které by byly dostatečně široké, aby obsáhly kulturní využití technologie. Je nutné abychom se sami ......
Pokud má mít v nově se utvářejícím a zlidšťujícím se technologickém prostředí umění nějaké místo, musí jednotlivci i komunity umělců svoji imaginaci dostat na daleko vyšší obrátky tvořivosti. Když se podíváte na estetickou stránku komunikace a jste vašemu uměleckému nástroji a logice věrní, posunete se vpřed… a umělecká logika vám z uměleckých institucí ukáže cestu ven do života.
Zkušenosti Elektronické kavárny
Mezinárodní elektronická kavárna má základnu na 18. ulici v Santa Monice, č.p. 1649. Zavolejte na číslo 310-828-8732 nebo nás kontaktujte přes modem na 76557.1564@compuserve.com či electronic.cafe@pro-palmtree.cts.com. kavárna není otevřena v pravidelném denním provozu. Nelze kdykoliv přijít a objednat si hrnek kafe a videofon, ale je to možné když je nějaká akce. Před návštěvou zavolejte! Podporujeme také umělecké skupiny při vytváření akcí v MEK. Pokud máte přístup k vidfonu či počítači, prosíme připojte se elektronicky. Je to jednoduché!
Terminologie
MIDI: Musical Instrument Digital Interface (digitální rozhraní pro hudební nástroj). další informace viz. Hyper instruments od Toda Machovera
Laserdisk: laserdisk a.k.a. videodisk je 12-tistopý disk, který pojme tisíce video obrazových a zvukových souborů
ISDN: Integrated Services Digital Network - digitální síť sjednocených rozhraní jsou protokoly pro přenos signálů zvuku, dat, faxu a videa v síti.
Broadband (širokopásmový přenos): síť, v níž může vlnový rozsah sdílet množství simultánních signálů
Bandwidth (vlnový rozsah): míra, označující kapacitu systému pro přenos dat. Čím větší vlnový rozsah, tím větší objem informace lze v reálném čase přenést.
Videotelefon: nástroj přenášející a přijímající audio a vizuální informaci. Přenáší statické obrazy pomalého rozkladu (slow scan stills) každých 5 – 10 vteřin, přičemž audio přenosy jsou kontinuální a obousměrné
Modem: nástroj, který převádí počítačové signály na vysokofrekvenční komunikační signály, které lze posílat přes telefonní linky
Biosféra 2: totálně uzavřené, soběstačné prostředí v Arizoně, v němž žije dva roky osm lidí. Biosféra2 obsahuje šest přírodních druhů klimatu (Biosféra1 je planeta Země)
Groupware: software navržený pro týmy lidí pracujících společně na sdílené informaci
Z článku "Welcome to the "Electronic Cafe International. A Nice Place for Hot Coffee, Iced Tea and Virtual Space" (vyšlo v roce 1992) přeložila Lenka Dolanová, upravil Miloš Vojtěchovský
1. správně má být asi "kompozitní video" což je analogový přenos videa, který přenáší video v rozlišení 480i nebo 576i. Všechny složky obrazu jsou zakódovány do jednoho kanálu, na rozdíl od kvalitnějšího S-videa (2 kanály) či komponentního videa [YPrPb/YCrCb (3 kanály) nebo RGB ve SCART konektoru (4 kanály)]. V žádném z těchto druhů přenosu obrazu není zahrnuta zvuková stopa.Kompozitní video je označováno zkratkou CVBS [Composite Video Baseband Signal] (nebo z angl. color, video, blanking, sync) nebo zkráceně SD (z angl. standard-definition video – video se standardním rozlišením). Převládají tři varianty kompozitního videa: NTSC, PAL a SECAM. zdroj: wikiepedie
2. povídka Williama Gibsona "Burning Chrome" vyšla v roce 1982, (poznámka editora)
3. Slow-scan television (SSTV) je metoda přenosu obrazu používaná amatérskými radio operátory)
Publikováno online na [[1]]
Autoři pionýrských projektů v oblasti komunikačních technologií Kit Galloway (1948) a Sherrie Rabinowitz (1950–2013) působili jako dvojice od roku 1975. Zkoumali vlastnosti multimediálních komunikačních technologií jako jsou satelity, video, počítačové sítě a další telekolaborativní média. Zabývali se také obsahem pro telekomunikaci: modely setkávání různých komunit s přístupem k telekomunikačním nástrojům, systémům a prostředím. V letech 1975 - 1977 vytvořili sérii projektů s názvem Aesthetic Research in Telecommunications (Umělecký výzkum v telekomunikacích). Jedním z projektů byl i Satellite Arts Project (Projekt satelitního umění, 1977), zkoumající telekolaborativní umění a performanci ve virtuálním prostoru. Jednalo se o živý videomix spojující města Spojených států - "prostor performance bez geografických hranic“. Od roku 1983 vyvíjeli koncept telekolaborativní sítě spojující komunitní multimediální komunikační místa - Electronic Cafe Network (Síť elektronických kaváren) - jako přenosný sociální model. Využívali možností kyberperformance - živé divadelní performance, v níž mohou vzdálení účastníci spolupracovat v reálném čase přes internet.
